Minerva si položila ruku na bušící srdce ,,Min, je mi tto líto," vykoktala zaraženě Pomona. ,,Nemusí, neníto tvoje starost. Cinka udělala dobře, když mi to pověděla, alespoň vím, že to mezi nimi nepřestalo jiskřit. Jen je toho moc."
,,Co k Albusovi cítíš teď?"
,,Sama nevím, jediné, co jsem schopná vnímat, je bolest z našeho odcizení. Víš po oslavě Miniíných narozenin se rozvedeme. Bude to bolestivé, ale musí to být pro štěstí nás obou." Minerva nechala skanout slzu po tváři.
,,Měla bys zamknout všechny společné fotky, všechny dárky od něj, prostě vše, co by ti mohlo připomínat společné chvíle, do truhlice. Zbav se jich."
,,Udělám to, myslíš, myslíš, že bych měla podat výpověď? Nedokážu si představit, že bych ty dva vídala denně u jídla, na chodbách a na poradách. Nechci opustit tuhle školu. Je to můj domov přes třicet let, ale cítím, že pokud mám pokračovat v životě dál bez Albuse, budu se muset vzdát toho jediného, co mě naplňuje, a to učení. Pojedu k jednomu z bratrů. Nebo opustím kouzelnický svět."
Pomona se chytla za ústa ,,to myslíš vážně?"
,,Naprosto."
Čarodějky si ještě asi půlhodiny povídaly, než se rozloučily. Minerva si povzdychla. Vymyslela už dárek pro svou vnučku, dá jí malého koníka, který vypouští duhu a zároveň hlídá a skáče. Tu noc nemohla usnout. Často se budila, ráno vstala ještě před svítáním, oblékla si svůj slavnostnější hábit, pečlivě zabalila koníka a vydala se na cestu. Letax jí čas ukrátil o pár pěkných hodin cestu. Přivítala se s Marcem, Lorraine a Clarissou. ,,Tak ráda vás znova vidím, ale kdepak je ta mome malá jmenovkyně?" Clarissa odešla z místnosti, když se vrátila, nesla v náručí roční holčičku ,,tohle je mami naše malá Minnie." Minerva nad tím uzlíčkem spráskla ruce, ,,taj krásná, ahoj Minnie, já jsem tvoje babička." Maličkou evidentně nezaujaly sladké řeči, ale zaujatě si prohlížela ženin obličej, v nestřežený okamžik zatáhla svou babičku za uvolněný vlas, profesorka jí ho jemně vykroutila, to už, ale malou zaujal její medailon a sevřela ho ve vsých malých ručkách, za nedlouho ovšem začala kňourat, to jak ji medailonek zastudil v malých pěstičkách.
,,Mami, kde je táta?" zeptala se Clarissa matky, ta jen uhnula zrakem, podala dítě Marcovi ,,pojď se mnou prosím vedle. Omluvte nás," otočila se směrem k Lorraine a Marcovi. ,,Mami, co se stalo?"
,,Víš drahá, já a tvůj otec,... no prostě, jdeme od sebe."
,,To jste se pohádali?"
,,No trochu, ale nejdůležitější je to, že drtivá část viny spočívá na tvém otci. Nesmíš mu nic vyčítat, nechci, abyste naší hádkou trpěli ty, tvůj bratr a tvoje rodina a už vůbec ne vaše malá. Nikdy jsem si nemyslela, že bychom mohli sáhnout po tak razantním řešení." Clarissa se na matku zahleděla svýma poměnkovýma očima jak je jen podobná Albusovi, i ty jiskřičky má po něm.
,,Mami, myslíš, že je to dobré řešení? Jste spolu už tak dlouho, všechny překážky jste zvládli, není tohle jen chvilková slabost?"
Minerva chytla svou dceru za ruku ,,víš dítě, tolerovala jsem tvému otci spoustu věcí dost dlouho. Mám ho ráda a nechci, abychom se trápili ve svazku, který stejně není šťastný. Jen si hrát na dokonalou rodinu, dělat, že je vše v pořádku. Nejde to věčně." Mladší z obou žen vstala ,,musím jít, někdo zvoní." Clarissa odešla a zanechala matku samotnou v pokoji, najednou zaslechla Minerva povědomý hla. Alforth přijel na oslavu narozenin své neteře. Vyšla tedy z pokoje ,,Alfe, jak je to dávno, co jsem tě neviděla!" zvolala nadšeně Minerva, její pohled padnul na mladou ženu po synově boku ,,a koukám, že sis našel novou lásku. Dobrý den slečno."Hodí se k sobě.
,,Dobrý den paní profesorko, jsem Angelina Whitbyová, snoubenka vašeho syna."
,,Nuže, ráda vás poznávám. Vítej v rodině Angelino."
Angelině neušlo, že jí profesorka začala tykat, nevadilo jí to, jen byla lehce vyvedená z míry. ,,A kde je otec mami, myslel jsem, že jste dorazili spolu."
,,To je právě to, o čem chci s tebou mluvit, ale v soukromí."
Matka se synem se odebrali do vedlejší místnosti ,, o co jde mami?"
,,Ví, tvůj otec a já se rozvádíme. Tohle manželství, nebyl nejlepší nápad. Řekněme, že spíš s tvým otcem žijeme vedle sebe než spolu. Hádáme se, tvůj otec má milenku, každý chceme něco jiného. Mám ho ráda a nechci, abychom se trápili v nešťastném manželství. "
Alforth se zahleděl na matku můj syn tak dospěl. Ani jedno z mých dětí se mi nepodobá.
,,Jsi si jistá, že rozvod je to správné řešení?"
,,Jistěže jsem. Tvůj otec souhlasí. Nechci s ním dnes mluvit."
,,Ale na tu oslavu jít musíš, tady nekde o vás dva, ale o Minnie a ta si snad nezaslouží, aby se její prarodiče hádali."
,,Dobře Alfie, dobře, pojďme."
Minerva sledovala syna a sama vvyrazila ,,dobrý den pane profesore." Pozdravila chladně.
,,Dobrý Minervo." Albus se celou oslavu snažil s Minervou zapříst rozhovor, oční kontakt nebo letmý dotyk, ale ona byla ledová jako kámen. Nechtěla se znova zklamat. ,,Rád bych si s tebou promluvil o samotě."
,,Hm, ale já s tebou už nic nechci mít. Máš Poppy, po rozvodu podám výpověď."
,,A co když ji nepřijmu? Co když vyhraju soud já a ty zůstaneš mou ženou?"
,,Myslím, že to nehrozí."
,,A kam bys pak šla?"
,, To už nenítvoje starost. Vážně na tebe nemám náladu a nechci si kazit oslavu naší maličké." Mimerva podrážděně vyštěkávala každé slovo a potom hrdě odcházela. Vypadala nezlomně, ale uvnitř byla slabá a zlomená.
Albus zůstal stát v zahradě hlavou mu rotovalo tisíce otázek, došlo mu, že právě ztratil svou největší oporu. Nenápadně se vytratil z oslavy.
,,Poppy, ach Poppy, Minerva se chce rozvést."
,,Ale to je přece dobrá zpráva ne? Konečně budeme spolu. Už nám nic nebude bránit na společné cestě." Poppy se přitiskla k Brumbálovi zezadu. ,,Nevím, jestli je rozvod dobré řešení mašeho problému, snad ano."
,,Dej jí výpověď."
,,A co uvedu jako důvod? Rozvod? To těžko. Sama chce podat výpověď."
,,To je přece skvělé ne?"
,,Nevím, nechci přijít o tak skvělou učitelku."
,,Albusi a dost! Jednou pro vždy si vyber. Buďto já nebo ona, ale už se konečně rozhodni!"
,,Ty, jednoznačně ty Poppy. K té ženě necítím už lásku, nic, ani přátelství." Poppy se zatvářila potěšeně. Tohle byl balzám pro její uši. Zato Albus se cítil hrozně. Seděl ve své pracovně vždyť mám stále rád ji, tak proč jsem se najednou rozhodl pro Poppy?
Zase jsem udělal chybu, tentokrát nenapravitelnou.
Z jeho myšlenek ho vyrušilo lehké zaklepání, zvedl hlavu v naději, že vstoupí ona, že řekne, že to byl jen vtip, že všechno bude jako dřív. Jaké zklamání, když vstoupila Poppy ,,stýskalo se mi lásko."
V řediteli to vřelo ,,i měse stýskalo Poppy. Promiň mi, že neskáču radostí, ale jsem velmi unavený."
,,Zůstanu tu s tebou přes noc."
Albusovo nitro křičelo. Měl Poppy rád, ale ztráta Minervy ho zasáhla tak silně. Objal vlažně Poppy a posadil ji na pohovku. Bodlo ho v hrudi, tady sedával s Minervou. Ty časy jsou pryč, musí zapomenout. Teď má Poppy! Znova se ozvalo hrdé zaklepání, tentokrát vstoupila ta, kterou by nejradši objal. ,,Omlouvám se, á dobrý večer Poppy, nerada ruším, ale nejspíš jsem si tu zapoma knížku. "
Poppy se zatvářila nevraživě, Albus neutrálně. Minervu bodlo u srdce, to ona měla sedět na místě Poppy. Zahnala tuhle zrádnou myšlenku, vzala si svou knihu a odcházela s bolestným pocitem. Musela to udělat. Zavřela za sebou dveře. Konec dalšíetapy jejího života se nezastavitelně blížil a ona nevěděla, zda je připravená zavřít za Bradavicemi dveře.
Konec první knihy se pomalu blíží ke konci. Plánuju tak 2- 4 kapitoly. Potom bude další díl, zaměřený asijenom na život Minervy po rozvodu.
