Jedenáctiletý chlapec v hnědém kabátě už od rána netrpělivě vyhlížel z okna. Dnes mu měl přijít dopis z Bradavic! ,, Albusi, vím, že hsi nervozní, ale neměl bys tam tak stepovat. Pojď, máme tolik práce. Dnes je ti jedenáct a kdoví, kdy sova dorazí. Nezapomeň, že Plesnivá hůrka není žádná známá vesnice. Není to Godrikův důl'' Kendře Brumbálové se zaleskly oči při vzpomínce na vesnici, kde až donedávna žili., Mami, promiň, jsem jen jak sama říkáš nervozní.'' Kendra objala svého nejstaršího syna a šla něco dělat v kuchyni.,, Konečně! Maminko, Abe, Ari, je to tu! Právě mi to přišlo! '' Kendra vběhla do obývacího pokoje, kam se za chvilku nacpala celá rodina. Aberforth objal bratra a sedl si do křesla, Kendra syna políbila a vzala si na kolena Arianu. Albus začal číst. V kendřiných očích byla patrná hrdost. Ani jeden nevěděl, že dneškem počínaje začíná Albusova velkolepá dráha. Po obědě se s matkou vypravil na Příčnou ulici. A bylo tady první září. Vysoká černovlasá žena doprovázela nejstaršího syna do školního vlaku. Vedle ní cupitala plavovlasá dívenka a o dva roky starší syn. Oba sledovali s trochou závisti nejstaršího bratra. Albus se rychle rozloučil a nastoupil do rudého vlaku. Prodíral se uličkou, až našel kupé, kde seděl chlapec v jjeho věku s lehce nazelenalou pletí a poďobaným obličejem.,, Ahoj, je ti volno? '' zeptal se mladý Brumbál,, Ale jo, jen si sedni. Jsem tady sám.'' Albus kývl a sedl di naproti chlapci,,jak se jmenuješ? ''
,, Elphias Dóže a ty? ''
,, Albus Brumbál. Ty taky jedeš do Bradavic poprvé? ''
,, Těší mě Albusi. Jo taky jedu poprvé do Bradavic.''
,, Elhphi, smím ti tak říkat, že jo? '' Elphias kývl a tak Albus pokračoval,, Tak tedy, hlavně se prosím neuraz. Proč máš takovou barvu pleti? ''
,, Dračí spalničky. Neboj, nejsem infekční, ale lidi to odtahuje. Jde už jenom o to, abych se zbavil téhlw barvy a pupínků.''
Během cesty si povídali. A Bradavice se blížily. Obou budoucích prváků se zmocnilo vzrušení. Nastoupili do člunu. Nevěděli, co je čeká. Oba skončili v Nebelvíru. U Albuse to chvilinku déle trvalo, nevěděl, že za pár let tu bude učit ani to, že zde bude jjednou sedět jeho budoucí žena. Všichni si ukazovali na tuhle dvojici. Jeden po dračích spalničkách a druhý má otce v Azkabanu! Lepší duo tu nebylo! Dny se proměnily v týdny a týdny v měsíce a měsíce v roky. Z Albuse se stak nejchytřejší student v ročníku, s Elphiem byli stále nejlepší přátelé. Pomalu se blížil konec jejich studia.,, Bude mi to tu chybět. Všechno. Musím se vrátit domů.''
,, Ale no tak, Ale. Nebude to tak hrozné, čeká nás tradiční cesta kolem světa a potom hvězdná budoucnost. '' Elphias vzal kamaráda kolem ramen a sešel dolů. Albus se na tomhle večírku uvolnil, když ho zavolal ředitel. Chtěl mlivit s oběma bratry. Chlapci mlčky vyjeli do ředitelny. Albus nevěděl, že jednou bude tuto pracovnu obývat on.
,, Pánové, sedněte si prosím. Nechtěl jsem budit profesora Dipetta a ni vám kazit zábavu, ale právě mi přišel dopis. Z Hůrky.'' Bratři se na sebe podívali. Matka obvykle psala přímo jim. Ředitel pokračoval,, vaše matka, zemřela. Našla ji sousedka, když šla na návštěvu. A co je nejhorší,... ''
Nechal větu nedokončenou,, Ariana, co je s Arianou? Něco sw stalo. Matka nikdy nestonala a pokid ji naška sousedka. Museka to být... '' Albus nedokončil větu. Neměl k tomu odvahu. Bolestně pohlédl na bratra a na ředitele.,, Byla to vaše sestra. Je mi to líto. ''
Albus objal plačícího bratra kolem ramen.,, Děkujeme pane profesore. ''Starší muž se díval za odcházejícími bratry. ,, Albusi, musíme domů. Ariana je tam sama a paní Becková ji nezvládne. Znáš sestru. Nedokázala ukočírovat svou magii. Je mocná čarodějka a nebýt těch mudláků, tak by z ní jistě byla skvělá čarodějka. Matka to nezvládla.'' Aberforth se roplakal. Oba bratři cítili bolest. Nazítří spolu s Elphiem seděli v jednom kupé a mlčeli. Poprvé za celou tu dobu odcházeli sami domů. Poprvé na ně nečekala milující usměvavá matka ani jejich dětská sestřička. Namáhavě dorazili domů.,, Chudáčci chlapci. Vaše maminka, je mi to tak líto. Albusi, ty se jistě postaráš o bratra a o sestru. Jaké štěstí, že máš dostudováno.''
,, Děkujeme paní Becková.'' Stará žena poklepala chlapcům na ramena a opustila dům.
,, Arianko, neboj, to jsem já Albus a Aberforth. No neboj se.'' Ariana se tiskla ke zdi. Její plavé vlasy byly rozcuchané a dívka oblečená do modrých šatů se lepila ke zdi. Sledovala každý bratrův pohyb víc než obezřetně. Nakonec usoudila, že od bratra jí žádné nebezpečí nehrozí a vydla se k němu. Albus ji objal. Ariana propukla v pláč. Den na to byl pohřeb. Oba chlapci si oblékli to nejslavnostnější, co měli, Arianu se jim povedlo obléct do černých šatů s krajkovanými lemy. Ani jeden nevěděl, že za pár let se bude konat další pohřeb a že dojde k hádce mezi bratry. Pohřeb se konal v Godrikově dole, kde odpočíval celý rod Brumbálových. Po pohřbu a po prázdninách se Aberforth po vášnivé debatě vrátil do školy. Albus začal v té době bojovat proti zlu a svým způsobem zanedbával péči o Arianu. Spřátelil se s Gelertem Grinelwaldem. Spolu plánovali plán proti zlu. Mezi bratry začala vznikat propast, která vygradovala jednoho dne, když se strhka prudká hádka mezi Albusem, Aberforthem a Gelertem tak, že se strhl mezi mladíky souboj. Aberfortha naštval bratrův přístup k sestře, Geletr hájil zájmy Albuse. Geletr vytasil hůlku a zaútočil na Aberfortha. Albus chtěl bratea chránit a tka se zapojil do souboje, ani jeden si, ale neuvědomil arianinu přítomnost, křehkou dívku rozrušily světelné blesky vycházející z hůlek jejích bratrů a toho alvoa kamaráda. Vrhla se do té vřavy, aby zabránila boji, tolik chtěla Albusovi pomoct proti tomu kouzelníkovi. Ale v tom z něčí, pravděpodobně albusovy hůlky vxtryskl pramen světla a zasáhl Arianu přímo do hrudi. Albus okamžitě odhodil hůlku kamsi pryč, strhl Aberfortha a klekl si k bezvědomému těli sestřičky. Aberforth tvedl hlavu od mrtvé a začal křičet na Gelerta, který utekl. Oba bratři kllečeli u sestry plakali. Brzy se konal pohřeb. Na tom pohřbu se nad rakví oba bratři pohádaki, Aberforth zlomil Albusovi nos a nasupeně odešel. Starší Brumbál pottom nastoupil coby profesor přeměňování do Bradavic.
Učení ho naplňovalo. Najednou zde stanul ročník, ve kterém byla i jeho nastávající. Albus si všiml Minervy Mcgonagallové prakticky ihned. Léta šla dál.
Albus a Minerva v sobě našli zalíbení. Najednou Minerva nastoupila coby prpfesorka přeměňování a porodila mu tajně syna a později i dceru. Albus se usmířil se svým bratrem a dozvěděl se od něho o svých potomcích. Miloval Minervu.
Po čase ji požádal o ruku a ona nadšeně souhlasila.
Tak po dlouhé době zase jedna kapitolka tentokrát z pohledu Albuse. Ale Albus toho asi věděl víc než Minerva; )
