O rok později:
Čas plynul a Albus s Minervou se dočkali od Clarissy prvního vnoučete - malé holčičky, rodiče ji pojmenovali Minerva, po babičce. Ale vztah manželů Brumbálových nebyl tak harmonický jako před rokem, Minerva byla zatížená a Albus měl také hodně práce. Minervu drtilo vidět manžela den ze dne znavenějšího a o to více ji bolelo, že nemohla ulehčit jeho těžké břímě ředitelování. Za poslední měsíce se nebavili o ničem jiném než o školních problémech a o Fénixově řádu. Minerva se rozhodla napsat dopis své švagrové od jejího mladšího bratra Malcoma
Má drahá Vilemíno,
Tolik mě mrzí, že máme na sebe s Albusem tak málo času, nikdy dřív to nebylo tak znát jako teď. S přibývajícím věkem a povinnostmi se mi Albus vzdaluje. Nikdy jsme so nebyli tak cizí jako poslední dny, týdny a měsíce. Bojím se o Ala, že si toho nabere jednou moc a nevydrží. Má drahá, bojím se o naše manželsví, že se rozpadne. Moc Albuse miluji a záleží mi na něm, nechci ho ztratil, ale bojím se, že se náš vztah neudrží. Nechci o něj přijít.
Začínám si klás otázku, zda bylo dobře, vdát se za Ala a mít s ním rodinu.
Píšu ti tento list s důvěrou v tebe. Jsi jediná příbuzná, které se mohu svěřit. Melanii bych toto nikdy nenapsala, nevím proč, ale něco mi na ní nesedí.
Smím tě poprosit o malou laskavost? Neříkej nic Malcomovi, znáš svého muže ne? Okamžitě by začal jednat a to by snad náš již tak poničený vztah mohlo zhoršit.
Děkuju ti. A jak se mají děti?
Se srdečným pozdravem
Minerva.
Čarodějka dopsala dopis a dala ho do obálky. Na okamžik zaváhala. No jistě musí si zaběhnout do sovince! Vzala si tedy přes ramena plášť a potichu jako zloděj se vyplížila z hradu. Byla již tma a tak ji nikdo nespozoroval. Pomalu, ale jistě se blížila k sovinci. To co uviděla jí zarazilo dech. U vchodu do sovince stála líbající se dvojice. Dva studenti asi ze čtvrtého ročníku. Minerva se schovala a poslouchala, ,,snad dojde i na rozhovor" pomyslyla si stará žena. A taky, že došlo - ,,Em, poslala jsi otci ten dopis?"
,,Jistě, snad si nemyslíš, že bych to neudělala. Otec mi obratem odpověděl."
,,A co ti napsal?"
,,Že zítra zajde za Brumbálem a zdrží ho, jak to jen půjde. Myslím si, že manželsví našeho ředitele a té polomudly brzy skončí a moje babička se bude moct provdat za toho, koho tajně miluje." Hoch se pousmál a pohladil dívku po tváři ,,jsi úžasná, jsi si, ale jistá, že manželsví Brumbála a Hildegardy vyjde? Že budou šťastni? Zdá se mi, že ikdyž tvůj otec zahrnuje Brummbála povinnostmi, on nezapomíná na svou ženu, tu polomudlu a naší drahou profesorku. Nezapomínej, že ikdyby se to povedlo a ti dva od sebe odešli, Brumba má i milenku, o ní ani ta stará ženština neví a to je její kamarádka," chlapec se odmlčel ,,kdo, Node, řekni mi prosím, koho, jak se jmenuje?" Minerva byla napjatá, tohle nečekala, chtěla Albuse jen pro sebe a teď, když zjistila toto, svezla se po kamenné zdi a z oka jí vypadla slza. ,,Jsou spolu už dlouho, tak tři až pět let,"
Tohle byl bodavý meč do už tak zraněného srdce Minervina.
,,Node, to je velmi zajímavé, ale chci jméno. Pokud by se to povedlo, musíme se zbavit i jí, aby se dostal k mé babičce."
,,Em, ty jsi tak zákeřná,ale budiž, je to.... .... Poppy Pomfreyová." Emily se zatajil dech ,,jako ta Poppy, naše ošetřovatelka?" ujišťovala se dívka ,,ano přesně ta Emily."
Žena za rohem nechal skápnou další slanou kapku.
,,Ne, to ne, to nemůże být pravda. Můj muž a Poppy."
Minerva byla mimo. Počkala, až se uklidní její bušící srdce , vstala a šla rozehnat tuhle dvojici ,,tak copak to tu máme? Hm, slečna Emily Brightová a? Ano pan Nodoric Grey, to znamená, porušení zákazu vycházet po večerce a potulování se po pozemcích v noci. Deset bodů odebírám každému z vás za porušení zákazu a zítra po škole se zastavte pro školní trest a teď do postele."
,,Ano paní profesorko" zamumlali studenti a za chvíli slatřila profesorka na malý okamžik proužek světla z hradu, to bylo znamením, že se stufenti vrátili. Vstoupila do sovince a natáhla ruku. Za malou chvilku jí na natažené paži přistála krásná sova pálená. Žena jí přivázala pečlivě dopis na nožku a sledovala, jak opeřenec roztáhl křídla a zmizel do chladné jarní noci. Ona sama pak vyšla ven, zamířila si to do svého kabinetu. Pohladila tak důvěrně známé dveře. Její postel tam stále byla a rozestlaná. Posadila se na ni. Tady byla doma. Nechtěla jít nahoru k tomu chlípníkovi.
Usnula tady. Na další den si donesla všechno svoje oblečení, knihy a věci osobní hygieny k sobě do kabinetu.
Na snídani se sedla na konec stolu a sledovala ostatní. Spatřila přicházet Albuse a vedle něj šla...Poppy Pomfreyová, smála se nějakému vtipu a i Albus zářil štěstím, neopatrně ji chytl za ruku. Ani jeden si nevšiml Minervy schované v koutku stolu, zato ona je viděla výborně. Bodlo ji u srdce. To ona teď měla stát na místě Poppy, to ona měla být zahrnována vtipy, štěstím, to ji měl Albus chytit za ruku. Odvrátila od nich zrak a zahleděla se do svého šálku čaje. Zamyšleně jím kroužila. ,,Je vše v pořádku?" ozvalo se za ní ,,ale ano, je Sybilo. Jsem v pořádku. " odpověděla nepříliš přesvědčivě Minerva. Profesorka jasnovidectví se však odradit nenechala ,,cítím, že se něco děje, tak ven s tím, paní kolegyně, co vás trápí?" nedala se odbýt jasnovidka ,,nic mi není! A už se nestarejte Sybilo!" odsekla Minerva, naštvaně se zvedla ze židle a hrdě odkráčela ze Síně. Teprve teď si jí Albus s Poppy všimli. ,,K sakru, moje žena nás viděla. To není dobré!"
Albusovi jela kolečka v hlavě naplno, Minetva už o nich ví a zbytel si domyslí, není přece hloupá! Už si všiml, že všechny její věci zmizely z jejich ložnice. Dnes se vážně bál. Nevěděl, co dělat. Zvedl se a běžel do své pracovny, vytáhl myslánku, hůlku si přiložil k hlavě, spěšně vytáhl vzpomínku, nechal ji skanout do nádoby, zhlubola se nadechl a ponořil se do ranní vzpomínky.
Scházel schodiště vedoucí do Velké síně, po boku mu šla Poppy. Smála se něčemu, co Albus říkal. Skutečný profesor je sledoval až do Velké síně, dvojice si to zamířila k profesorskému stolu. Skutečný Albus se rozhlédl po síni, ano, viděla je. Minerva tam seda v koutku a ve tváři jí vyčetl skutečný Brumbál smutek, v očích bolest a zlost. Přešel k jejímu místu. Neviděla ho, pohladil ji po tváři. Pohlédl na sebe a na Poppy, ano ti dva se sobecky stále baví. Ani si nevšiml, že je obvyklé manželčino místo prázdné! Zastyděl se. V tom se Minerva zvea od stolu. Vzpomínka se jí všimla a zastyděla se, žena jen po nich vrhla lítostný pohled a odešla.
Byl čas se vrátit.
Albus se vynořil ve své pracovně, tuhle vzpomínku pečlivě schoval do křišťálové nádobky. Sedl si za stůl a přemýšlel o nich, o Minervě (byli manželé, ale jakoby vedle sebe přežívali, dávno se nemají o čem bavit, dávno tomu, co se na sebe usmáli),
a Poppy? To je něco jiného, u ní nachází pochopení, lásku, dobrodružství, Minerva mu tohle dlouho nedopřávala, nenacházel u ní to, co mu nyní nabízí Poppy, to z Minervy dávno vyprchalo a přesto tu bylo ,něco,co ho k Minervě táhlo. Minerva byla věrná, Poppy měla už tolik vztahů a nikdy se nevdala, Po0y byla přelétavá. Nikdy na něj nečekala, za to Minerva ano. Musel se rpzhodnout, pro jednu z nich, ale pro kterou? Co vyžaduje on? Chce krátká dobrodružství nebo věrnost, lásku a pochopení? Chce milenku nebo manželku?
Musel se rozhodnout. Minervu bude těžší dobýt zpátky, za to Poppy mu vyjde vstříct. On ale nechce levnou kořist, chce dobýt srdce své ženy zpět. Bude se o ni bít s každým, kdo by se o ni chtěl pokusit. Albus Brumbál byl pevně rozhodnut. Cht Minervu. Rázným krokem vykročil k ošetřovatelně. Musel skoncovat s Poppy.
Zaklepal. Z kanceláře vyšla Poppy s úsměvem na tváři. ,,Pojď dál, už jsem si myslela, žes na mě zapoměl."
,,Víš, chtěl jsem s tebou mluvit." Albus nasadil vážnou tvář. ,,Musíme si promluvit, .... o nás."
,,A co máš na mysli?"
,,Ty víš, že mi na tobě záleží, ale musíme náš vztah ukončit. Když jsi mě svedla, zapomělas na to, že jsem ženatý. Miluju ji Poppy, bez ní to dál nejde. Potřebuju pevný vztah s jistotou, že mě moje patrnerka nepodvede. Ty jsi měla něco skoro se všemi muži na škole, za to ona ne, ona mi je věrná."
Albus sledoval Poppyinu reakci. Ta jen seděla a po tvářích jí tekly slzy ,,proč, proč t..tak n najedn... jednou? Vž vždyť t ty víš, ž že tě mi mi milu ji. Cc co tti ddá ona? A cco tt ti ddám já?"
,,Vím to, ale bylo to vůči ní nefér. Tvé ochoty si vážím, ale ona je mou chotí, s ní jsem opravdu šťastný. Bylas a snad i stále jsi její přítelkyně a zradilas ji, ovšem já také."
Albus se zvedl a vyšel z kanceláře , nechal tam Poppy samotnou ,,prosím, Albusi, neodcházej" zašeptala zdrcená čarodějka.
Albus Brumbál si to mířil k učebně přeměňování, ano, určitě tam bude. Dodal si odvahy a vstoupil. Byla tam, přesně jak očekával a hodina jí začínala až za hodinu, to stíhá.
,,Ehm, Minnie?" profesorka zvedla oči od lejstra, které měla před sebou ,,ano pane řediteli?" ,,Minervo, vím, choval jsem se jako hlupák. To s Poppy byl jen úlet. Uvědomil jsem si, že bez tebe nemohu žít. Ty jsi moje jiskra naděje, moje láska, můj život, udělal jsm neskutečnou hloupost. Měl bych tu klečet před tebou a prosit o odpuštění. Byl jsem hlupák, teď to vím. Nechtěl jsem tě ztratit, nemůžu bez tebe dál, ale pochopím, když budeš chtít ode mne odejít. Zasloužil bych si to a ty si zasloužíš k sobě někoho lepšího než jsem já."
Zvedl svoje oči schované pod půlměsícovými brýlemi k Minervě. Čekal by cokoli, ale ne tohle. ,,Víš Albusi, skutečně mám právo být zarmoucená a to taky jsem, ale zčásti na tom nesu vinu i já. Málo jsem se ti věnovala a když jsem tě dneska viděla s Poppy, tak.....bylo to pro mě hrozné. A víš proč?"
,,Ne."
,,Protože tě miluji. To já bych měla prosit o prominutí, neměla jsem tě tolik zanedbávat." Žena si k němu klekla a uchopila něžně jeho obličej do svých dlaní, spojila jejich rty, když se odlepila, vydechla ,,miluji tě."
Albus teď už nepokrytě brečel štěstím. ,,Skočil jsem to s Poppy"
To je dobře pomyslela si Minerva, ale Albusovi věnovala jen úsměv. Věděla, že hádkou a nedostupností by nic nevyhrála, předčila manželovo očekávání a vyhrála bitvu, válku ne, ale rozhodující bitvu. Ještě vyřešit tu záležitost s Poppy.....
Tak po dlouhé době další a snad i zajímavější kapitolka :)
