Odloučení

293 10 0
                                    

Časy se zhoršily, Voldemort se pomalu ujal vlády nad kouzelnickým světem, na ministerstvu byli jeho lidé. Jediné bezpečné místo byly Bradavice. Fénixův řád proti zlu v rámci možností brojil. Minerva sledovala, jak je jeí muž unavenější každým dnem víc a víc. Stále se pořádaly porady a schůze Řádu.
,, Myslíte si, že je to setkání se smrtijedy skutečně nevyhnutelné? Raději bych, kdybyste na ně nasalili hlídky Alastore. '' Moody se podíval po ostatních,, Albusi, je to nevyhnutelné, pokud nechcete vidět umírat svou ženu a pokud nechcete, aby se vaše dílo zhroutilo, tak je to nevyhnutelné.'' Minerva zalapala po dechu, Albus viděl její reakci a chytil ji za ruku,, Alastore, dost, copak nevidíte, co to dělá s mou ženou?! '' zeptal se rozčíleně.
,, Musíme se mu všichni postavit.'' řekla k údivu všech Minerva,, a pokud nebude chtít nikdo z vás se postavit zlu, postavím se mu sama po albusově boku, i kdyby nikdo z vás nezbyl a utekl ze strachu, já budu stát po jeho boku.'' Potom se zvedla ze židle a chtěla odejít, když ji zarazila poslední siriusova věta,, zítra jdeme všichni na jednu akci a souboj je nevyhnutelný, každá ruka bude dobrá.'' Minerva se zastavila.
,, Sirius má pravdu.'' Albusi, Siriusi, to myslíte vážně? ''
,, A tyMinervo, myslíš vážně, to co jsi řekla? ''
,, Jistě, že ano Albusi. Já ano. ''
,, Tak tedy zítra všichni tady. My s Minervou musíme zpět do školy. Zítra ve čtyři odpoledne všichni tady. Dobrou noc. '' Minerva se zahákla do manžela a zmizeli. ,, Albusi? ''
,, Minervo, šla jsi do toho se mnou, chtělas zastavit zlo a teď utíkáš z boje, který ještě ani nezačal? Jsi vůbec ta Minerva kterou jsem si před léty bral? Ta Minerva, ta odvážná Minerva, kterou jsem miloval? Kde, tak kde?! '' Albus křičel.,, Jenom mám o tebe strach, protože tě miluji a nechci tě ztratit, ale zítra budu stát po tvém boku. '' zašeptala a s pláčem utekla. Usnula s lítostí. Albus věděl, že na ni neměl křičet, jen mohl doufat a doufal, že se Minerva zítra objeví na snídani a ujistí ho, že s ní může počítat na večrrní akci. Následující den měka Minerva pouze do dvou a studenti ji mile překvapili, dokonce i ta dvouhodinovka Nebelvíru se Zmijozelem se odehrála docela be problémů, ikdyž zmijozelští si její lvíčata dobírali. Cítila se hrdá na svou kolej, které se snažla být co nejlepší ředitelkou a svým způsobem tak trochu i matkou, ale pouze okrajově. Když se přiblížila druhá odpolední, spěchala profesorka do ředitelny,, Minervo, kam ten spěch? Al to těch pět minut vydrží. '' Poppy si chtěla povídat, ale Minerva spěchala,, kdepak Poppy, musíme udělat nějaké lektvary a připravit se na akci Fénixova řádu'' Poppy lývlla hlavou a šla tedy dál. Minerva dorazila do ředitelny,, Minervo, konečně! Honem, pojď to domíchat, já ještě dobalím. ''Minerva sklopila zrak ke kotlíku s lektvarem. Rychle koukla na manžela, ale ten měl spoustu práce, vrátile se tedy k lektvaru, nalila do laviček, zašroubovala a dala do cestovního kufříku. Její pohled s Albisem se setkal. Albus rychle strhl pohled někam jinam i vněm ae odehrával vnitřní souboj.,, Minervo, naposledy se tě ptám, jdeš tam se mnou nebo ne? Nebo budeš chtít být v hlavním štábu?'' Minerva zvedla oči od kufru lektvary,, Albusi, jdu do boje s tebpu a na tom se nic nezmění. ''
,, Dnes možná někdo zemře, možná padneme i, my nebo jeden z nás, věř mi, že tě miluji, i kdybych dneska zemřel, měl jsem tě rád Minervo Brumbálová. '' Minerva položila cestovní pláště na stůl a přešla k Alovi,, Děkuju Albusi, taky tě miluju. Slib mi, že mě tam neztratíš z dohledu, chci být po tvém boku.''
,, Polid dojde k soubpji, budeme se muset oddělit, ale nesmíme se bát, protože strach bude náš nepřítel. ''Čarodějka jen kývla a nechala se obejmout. Kouzelník ji vrzy pustil, vzal si plášť, profesorka vzala kufřík s lektvary a s tichým lupnutím zmizeli do Londýna.

Grimmauldovo náměstí 12:
Společnost se usadila ke stolu a vyčkávali na zahájení poslední porady.,, Dobré odpoledne, konečně jsme tu všichni. Měli bychom vyrazit asi tak za hodinu. Namíchal jsem mnoholičný lektvar, myslím si, že ho nebudeme muset použít, ale jistota je jistota. Určíme si formaci. Poletíme jakoby do kruhu. To znamená, že se budete držet tak, aby byl mezi vámi prostor pro tři lidi na koštěti. Kolem dokola, pod kruhem a nad kruhem budou dva až tři, okolo zbytek a tři poletí za námi, budou to jistit, tři před námi. Tam poletíme tak jako rozházeně. Pokud by došlo k souboji, držte se vždy ve dvou. Dvojice si rozdělme už teď.''Ostatní členové se po sobě podívali.,, Tede, Andromedo, prosím. Arture, Molly, račte se zvednout a stoupnout si k Tonksovým, Alice, Franku, jděte k ostatním, Alastore, Siriusi, nekoukejte se tak po mě. Remusi, půjdete s Peterem ano? Jamesi, Lily, jen se postavte k ostatním. Hagride, svěřuji vám svou manželku, budete ji chránit a nic se jí nesmí stát. Později si do té motorky, kterou vám tak laskavě Sirius půjčil posadíte někoho z těch, které jdeme. Zachraňovat. ''
Minerva se zvedla,, Albusi, vysvětli mi, proč nemůžu letět s tebou.'' Brumbál si promnul oči,, Minervo, tohle je důležité, nechci, aby se ti nebo ostatním něcooo stalo. Nechci tě ztratit. U Hagrida budeš v bezpečí, ikdybys neletěla, možná ti svěří to nejmenší. ''Minerva jen kývla hlavou a přiřadila se k Hagridovi. Skupinka se vydala na zadní dvorek a od tamtud vzlétli, použili zastírací kouzlo, ale sebe navzájem viděli. Minerva vyhlížela z motorky a pohledem pronásledovala Albuse, ten se čas od času vrátil, aby se ujistil, ale hned se vrátil do čeka skupiny. Ani ne po dvou hodinách letu dorazili k menší polorozpadlé chalupě.,, Čekal bych jako vězení něco jiného, ale tohle, to se smrtijedi opravdu předvedli. ''
,, Alastore, nechte toho, musíme zachránit ty lidi uvnitř, o archutektuře a smyslu smrtijedů pro detail si můžeme popovídat později.''Brumbál utnul bystrozora,, připravte si hůlky. Pamatujte, držte se při sobě, hledejte jenom ty lidi a dávejte si pozor, nevíme, co nám tu nachystsli za překvapení. '' Minerva přešla k Albusovi,, buď opatrný, '' zašeptala a tiskla mu ruku,, o mě se neboj, dávej na sebe pozor. A teď se vrať k Hagridovi. '' Pohladil ji po tváři a ona se vrátila zpět. Začali pomalu postupovat, Hagrid odhazoval kameny, smrtijedi se brzy ukázali,, No ne, Bellatrix Lestrangeová a Rodolphus, ráda vás vidím, mdloby na vás! '' Minerva omráčila asi tu největší hrozbu. Ostatní taky bojovali, až se probojovali k vězňům. Albus rychle podal malé miminko Minervě, pomohl ven i dalším -jedné ženě, muži a dvěma chlapcům. Minerva podala dítě Hagridovi, vzala chlapce, matka a otec dětí běželi za nimi,, honem, do motorky, matka a to malé, sedněte si. Počkejte tady. Hagride, chraňte je, ať se jin nic nestane. Jdu pomoct ostatním. ''Křikla Minerva, běžela, co to šlo, v tom viděla, jak se zbytek žene nazpět,, Albusi, kde je Al!? ''
,, Je za námi. Minervo, běžte ke koštěti, rychle, on nás dožene! '' Lpin se snažl profesorku zastavil, ale ta se mu vytrhla a hnala se dál.,, Albusi, pozor za tebou! '' vykřikla, Albus omráčil jednoho smrtijeda, ale další smrtijed ho skolil, Minerva vyrazila kupředu, smrtijeda zmáčela, smazala mu paměť. Viděla jen, jak se albusovo tělo zřítilo za kamenou stěnu a jeho rty šeptající její jméno. Metala kolem sebe kouzla a kletby. Klesla na kolena vedle bezvědomého Albuse, vyčarovala nad nimi světelný štít a vykouzlila patrona, který měl Albuse hřát. Minerva klesla na jeho hruď, hladila ho, plakala, poslouchala dech. Nic neslyšela, zkusmo ho políbila na rty, ale žádná reakce. Myslela, že tohle je definitvní konec. Z hrdla se jí vydral přidušený křik.,, Minervo, pojďte. ''
,, Ne, Remusi, odvezme ho ke svatému Mungovi. ''Minerva sledovala, hak bezvládné tělo opatrně pokládají.,, Přemístíme se tam. Bude to sice riskantní, ale nejrychlejší. Hagride, vy se postarejte, aby se Crossovi dostalivdo bezpečí. Potom můžete k Mungovi.'' Ostatní se shromáždili kolem těla.,, Chytněte se každý Albuse a nepouštějte se za žádnou cenu. Raz, dva, tři! '' Minerva se přemístila.,, Honem, potřebujeme pomoct. Albus Brumbál byl zraněn.'' Hosteska je zavedla na patřičné oddělení. Minerva plakala.,, Je dobře, že jste ho sem dopravili, ikdyž přemístění mohlo způsobit úštěp a to by nepřežil, už takhle má na mále, ale zachránit ho můžeme.'' Konstantoval vedoucí lékouzelník.,, Vy byste si teď měli odpočnout. Víc pro něj teď nemůžeme udělat ani vy ani já.''
Všichni kývli hlavou a začali opouštět místnost, Minerva ho ještě jednou políbila a pitom odešla také.,, Jdeme do Bradavic.'' Pronesla mdlým hlasem a zmizela, ostatní ji napodobili, roztroušeně došli do ředitelny. Minerva sedla do křesla, Andromeda jí podala hrneček s čajem.,, Albusův plán zklamal. Nebylo to v plánu, sice nás varoval, že to možná někdo odnese, ale takhle rozhodně ne. Musíme se u něj střídat. Vím, máte zaměstnání. Zvládneme to. Nechtěl, abychom truchlili, podle něj bylo důležité, že to ta rodinka přežila. ''Ostatní členové se po sobě podívali. A pohledem se dohodli, že bude nejlepší nechat Minervu o samotě. Rozloučili se a odešli. Minerva zůstala sama se svými myšlenkami. Myslela na Albuse, který bojoval o život. Čarodějka proplakala celou noc. Nazítří se vrátila do práce. Všichni ji zdravili, na odpoledne svolsla mimořádnou poradu.
,, Asi se ptáte, proč jsem svolala tuto poradu a proč jste dnes neviděli ředitele. Náš ředitel byl včera vážně zraněn a leží u svatého Munga. Jeho stav je velmi vážný. Ale jeho přání bylo, aby škola fungovala jako za normálních okolností. Jenom se dočasně ujmu jejího vedení. Jako zástupkyně, je to moje povinnost. '' Zbytek profesorského sboru se po sobě podíval.,, Minervo, my vám pomůžeme. Nechceme přece, aby až se pan profesor vrátí í našel svou milovanou ženu jako trosku.''
,, Díky, Filiusi. '' hlesla zástupkyně, než stihl kdokoli cokoli říct, zazvonilo a sborovna se vyprázdnila, jako poslední odešla právě Minerva.
Na hodinách byla duchem mimo. Studento si ničeho, ale nevšimli a pokud něco zaregistrovali, tak to přičítali pouze tomu, že se profesorka špatně vyspala. Minerva se po vyučování vydala di nemocnice.,, Jak mu je? ''
,, Je to lepší madam, ale stále to není ono. Jeho stav se z kritického stal vážným.''
,, Smím k němu? ''
,, Myslím, že tím nic nepokazíme. Možná, že když budete k němu mluvit, že i to pomůže.''
,, Díky doktore. ''
Čarodějka si sedla k lůžku nemocného, chytla ho za ruku a hladila ho.,, Albusi, jsem tu s tebou, jsem u tebe. Miluju tě. O mě a o školu se neboj, postarám se o to. Lásko.'' Políbila ho na rty, vyměnila květiny ve váze. Odcházela s těžkým srdcem. Denně seděla u Albuse, domluvila se s Aberforthem.
Takhle to šlo celý další měsíc.
Po měsíci:
,, Madam, mám pro vás konečně dobrou zprávu. Váš manžel se probral a první na co se zeptal bylo, jestli jste v pořádku a kde jste.''Minervě se rozzářily oči,, on, je vzhůru a ptal se po mně. Děkuji.'' Sedla si do křesla,, Vítej drahá.'' Minerva se usmála,, koneč ses probudil. Miluju tě. Miluju.''
,, Jak to dopadlo? ''
,, Nikomu se kromě tebe nic nestalo, Crossovy jsme přestěhovali, ale ty jsi nám dal. Ani nevíš, jak jsem se bála, ''
Albus se zdál potěšený.,, Podej mi prosím tu sklenici s vodou. ''
Minerva mu ji ochotně podala a sledovala s láskou, jak její manžel pije.,, Rád bych šel domů.''
,, Však brzy půjdeš, jen to chce chvilku počkat. Podle personálu jsi z nejhoršího venku, ale tvůj zdravotní stav není tak dobrý na to, abys šel domů nebo na ošetřovnu.''
,, Chtěl bych vidět Clarissu a Alfortha.''
,, Zítra snad přijdou.'' Albus chytl manželku za ruku. A ta ji stiskla.
,, Musíme být trpěliví a silní. Už budeš muset.''
Minerva se nechala letmo políbit a odešla. Hlavou se jí honilo spoustu otázek. Pomocí letaxu se spojila s dětmi a domluvila se s nimi na další návštěvu v nemocnici. Dny poklidně plynuly dál svým tempem a najednou přišel čas alova propuštění z nemocnice. Minerva vyřizovalla nějaké papíry, když v tom jí na stůl padl dlouhý stín, zvedla hlavu.,, Albusi, pustili tě. Konečně! '' vykřikla, vstala, obešla stůl a spočinula v mužově náručí. Starý muž ji tisknul, líbal ji,, tolik jsim mi chyběla. Ale za tím stolem ti to slušelo. '' Minerva se usmála,, tys mi chyběl. '' políbila ho na tvář.
,, Měli bychom navštívit Clarissu. ''
,, Vždyť nás zítra čekají k obědu. Jaké štěstí, že je zítra sobota.''
Albus kývl hlavou a přeel k oknu,, budeš mít na tu návštěvu sílu? '' zeptala se opatrně a objala ho ze zadu.,, Neboj se, vydžím to, s Marcem se nebudu hádat a pokusím se vyjít s Lorraine.''
Minerva se postavila vedle a vyhlédla z okna.,, Musím jt. Mám ještě hodně svých starostí.'' Rychle se rozloučila s manželem a odešla, Albus si sedl za stůl a začal si pročítat papíry, musel se zorientovat, vždyť tu nebyl skoro dva měsíce! Začal tam, kde jeho žena skončila, pomyslel si, jaké má Minerva hezké písmo. Dokončil, co misel, vyzvedl Minervu z kabinetu a šli společně na večeři.,, Minervo, řekni, bylo to těžké? Myslím vést školu? ''
,, Hm ani ne, když je člověk tvůj zástipce, zvykne si, ale nechtěla bych být na tvém místě. Je to velká zodpovědnost. Ale líbilo se mi to. ''Usmáli se na sebe.
Rychle snědli večeři a vydali se do věže.,, Co si vezmeš na sebe? ''
,, Ten černý hábit co moc nenosím. Kdy jsem ho měl naposledy? Ano, na naší svatbu. Krásný den.'' Minerva se pousmála,,, ano, tehdy ti to slušelo '' Ještě seběhla dolů do své ložnice, tam měla ty nejhezčí hábity. Původně si chtěla vzít takové bílé šaty s fialovým korzetem a fialová šla až k horní části stehen, dál byla bílá. Ty tedy ne. Ty tmavě rudé? Zamítla, copak nemá žádné šaty na oběd?
Bylo to k vzteku! Nakonec zvolila naprosto obyčejné zelinkavé šaty s hedvábnou sukní a pléd. Nic lepšího jí nenapadlo.
,, Zastavím se pro tebe v jedenáct Minnie.''Minerva kývla,, zahrajem si šachy drahá? ''
,, Ne, dnes ne. Cítím se unavená. Budeme muset se vyspat.''Pronesla Minerva.
Usnula velmi brzy.
Ráno si zašla normálně na snídani,potom se začala oblékat. Tolik se těšila na dceru. Albusse cítil také tak. Minerva oblékla ty hedvábné šaty, skřítka jí zašněrovala,, paní, vaše náušnice.'' skřítka jí je podala a profesorka si je připla. Černých střevíčků se nevzdala. Lehce se nalíčila, propustila skřítku, sedla si do křesla, vlasy dnes sčesala na jednu stranu do gumičky a vlasy zatočila. Za chvilki přišel Albus,, zase ti to sluší, jsi tak půvabná! ''
Minerva se zvonivě zasmála, chytla se muže a zmizeli.
Zazvonili na dveře takového venkovského sídla.,, Minervo, Albusi, vítejte. ''
,, Dobrý den Lorrainne. ''
,, Marcu, Brumbálovi dorazili. ''
,, Dobrý den. Maminki, tatínku, doufám, že jste měli dobrou cestu. ''
,, Měli. Ráda bych viděla svou dceru. ''Marc je vyzval, ať jdou dovnitř a sednou si. Minerva se elegantně usadila a cchytila Albuse za ruku. V tom se otevřely dveře a v nich se objevili Marc, Lirrainne a uprostřed nich stála mladá žena v hedvábných růžových šatech. Minerva je přejela pihledem, ruku si dala na ústa, pohlédla na manžela a rychle vstala, došla ke Clarisse
a objala ji.,, Holčičko moje, gratuluji, ''
,, Maminko, děkuju. Myslím si, že teď to dítě donosím v pořádku. ''Albus zalovil v kapse,, promiň. Dárek jsem zapoměl, ale tvoje maminka asi ne. Minnie, můžeš? ''
,, S radostí. '' Minerva sahla do kapsy a vynadal malou krabičku
,, Moje drahá, nečekej nic drahého ani nového. Je to jen taková drobnost.'' Mladá čarodějka otevřela krabičku, uvnitř se blyštil malý stříbrný kroužek a na něm malý diamant.
,, Ten je krásný. Děkuju. ''
,, Distala jsem ho od tvého tatínka, když jsme vás představila. Snad ti přinese štěstí. ''
,, Podívej. ''
,, Je krásný. Tvoji rodiče mají vkus, ale tyjsi už jeden dostala. ''
Marc vzal její ruku a ukázal ji Minervě, ,, tenhle je vzácnější, je celý z diamantů a je jediný na světě. Tenhle kroužek s malinkatým kamínečkem si nechte.'' Marc vytrhl Clarisse prsten od rodičů z ruky a hodil ho před Minervu. Minerva se zatvářila pohrdavě, ale Albus ji předeběhl,, klid drahá, klid. Vážený pane. Váš prsten je možná nákladný, ale tenhle bude mít za dva roky historickou hodnotu. A hlavně, předává se v naší rodině již po generace. Má drahá'' otočil se na profesorku,, jdeme. Clariss, hodně štěstí a buď silná. '' Albus spěšně oblékl manželce cestovní plášť. Minerva ještě letmo objala svou dceru, oblékla se a rychke opustili jejich dům. Albus mlčel, jenom se přemístili do Bradavic.
,, Albusi, vím, nedopadlo to nejlépe, ale nemusel jsi se hned hádat.''
,, Odpusť drahá, ale tohle jeho chování bylo nemluvitelné. ''
Albus hodil svůj plášť kamsi do kouta, sedl za stůl a nalil si ohnivo whisky. Minerva k němu rezolutně přistoupila, vytrhla mu sklenku i lahev a uklidila tam kam patří.,, Alkoholem nic nevyřešíš. Jsi profesor, pro všechno! Vzpamatuj se!'' Minerva křičela. Albus se zatvářil naštvaně,, a dost Minervo! Už nikdy se nepokoušej mi v čemkoli bránit, nemáš na to právo! Sice jsi moje žena, ale jsi také moje podřízená a radil bych ti, abysis to upamatovala a teď vypadni! ''
Brumbál byl nepříčetný. Minerva dostala strach a rychle zmizela. Albus si došel pro pití a napil se.
Minerva se prohnala hradem, zapadla do své ložnice, svalila se na postel a rozplakala se. Ramena se jí otřásala ve vzlycích, vlasy se rozpustili a volně jí padaly po zádech, slané potoky slz zmáčely její řasy a obličej. Asi po pěti minutách se zvedla a převlékla se zpět. Nasqdila si ten prsten od Albuse. Kdyby teď mohla být tam nahoře s ním, ale nqmísto tph byla zde a plakala. Kdyby alespoň mohla učit ne.
Vyšla si na školní pozemky v domění, že jí to pomůže, ale spletla se. Vrátila se tedy zpět do hradu. Albus byl také velmi zarmoucen. Navzájem si byli s Minervou tak cizí.

Po dlouhé době zase jedna kapitolka

Utajené manželstvíKde žijí příběhy. Začni objevovat