Dědička Severu

7. kapitola

Seno za mnou trošku zašustilo. „Jednoho zmrazím, ostatní budou civět a my se vypaříme," pošeptala mi z sena Tina. Ale to by ta blonďatá mrcha nesměla mít po čertech dobrý sluch. Mávla rukou, seno bylo na opačné straně místnosti a Tina tam zůstala stát v košili, která toho moc neskryla. Tina ale nemeškala poslala Reyně nazpět ledové krystalky. Reyna se skrčila a poslala Tině nazpátek ohnivou kouli. Vzal jsem meč a magickou čepelí jsem oheň zneškodnil. Reyna zůstala stát jako opařená. Bohužel svalovec proti mě rozběhl a přirazil mě ke zdi. „Takže pro koho špehujete? Ziranna nebo král?" zeptal se Feng.  Nestihl jsem ani vymyslet nějakou kousavou odpověď, protože někdo na ulici vykřikl: „Ve vesnici je čarodějnice! Cítím to!". Všichni ztuhli. Černovláska se přestala soustředit a Tina se svezla na kolena. „Zatracení hledači! Hobene, vezmi tu zrzku. Reyno, ty hlídej jeho. Musíme vypadnout než nás budou chtít upálit i tady," vyštěkl Feng. 

Pobral jsem naše věci a všichni jsme vyběhli na dvůr, kde stál jejich vůz. Vlezli jsme dovnitř a Fengl se chopil otěží. Reyna ze mě nespouštěla oči a Hoben seděl u Tiny tak blízko, že by ji zastavil než by zvedla ruku. Černovláska těkala očima mezi námi dvěma. Po chvíli ticha se ozvala Tina: „Mohla bych se obléct?" . Chtě nechtě jsem se usmál a Tina mě probodla pohledem. Feng na kozlíku se zasmál nahlas. „Můžeš, ale tam, kde jsi," odpověděl jí. Všiml jsem si, že Tině začaly blednou černé ornamenty na ruce, ale ovládla se. Natáhla se pro  věci. „Otočte se, vy dva!" nakázala mě a Hobenovi. On se otočil okamžitě. Já zaváhal a byl jsem odměněn Tininým vražedným pohledem. 

Zastavili jsme až kolem poledne na lesní mýtině. Reyna, Hoben a černovláska vylezli z vozu, ale když jsme je chtěli následovat, Feng nás zastavil. Až teď když neměl vlasy schované pod sametovým baretem, jsem si všiml jejich nebesky modré barvy. Divnej chlap ale nejspíš nebyl žádná padavka, protože pravou polovinu obličeje hyzdila jizva, která se objevovala pod vlasy na spáncích, na lícní kosti se větvila na pět tenčích a končila těsně vedle úst. „Teď bych chtěl odpověď. Ziranna nebo král?" „Nikdo. Jsme pocestní, kteří se probili přes jižní hranici Severu, aby požádali čaroděje z Holengilu o pomoc," odpověděla Tina. Feng zvedl obočí. „Seveřané? Nevěřím, že by se vám podařilo uniknout těm ledovým monstrům." „Hranici nestřeží Ledoví, ale obyčejní vojáci. Lidé se bojí vzepřít Frey, proto se přes hranici stejně nikdo neodváží. A vůbec co vy Jižani můžete vědět o Ledových?" zajímalo Tinu. „Většinu Jižanů Sever nezajímá, ale paní Astie ,učitelka současné nejvyšší v oblasti živlů, ze Severu pochází a často nám vyprávěla o zdejších problémech," vysvětlil. Nejvyšší v oblasti živlů? Co to je? „Co po čarodějích vlastně chcete?" pokračoval. „Nevidíte, že máme právě sami dost problémů?" Tina protočila oči. Samozřejmě že jí to už došlo. „Co chceme? To budu povídat až nejvyšším. Je to dost choulostivá záležitost." Feng se ušklíbl. Něco věděl a nechtěl nám to říct.