Dědička Severu

11. kapitola

Octli jsme se v prostorné místnosti s velkými okny. Za stolem před, kterým jsme stáli, sedělo šest čarodějů, tři muži a tři ženy. Seděl tam i Feng, ta rudovlasá hostinská a ta žena, která nás přivedla. Ale i tihle tři vypadali jinak, tak nějak honosněji. Feng odložil komediantský přezdobený oblek, hostinská si rozpustila vlasy a teď jí do půlky zad splývala vlnitá rozcuchaná hříva, to mi dovolilo se zaměřit na její tvář, které dominovaly dvě jizvy jedna na levé straně čela a druhá přecházející přes jedno z ocelově šedých očí, odložila taky obyčejné šaty a oblékla si vykrojené rudé šaty z docela drahé látky, ta doteď otravná mrcha vypadala najednou o dost líp, i ona si rozpustila vlasy, což odhalilo modře zbarvené konečky,  a oblékla si daleko vkusnější šaty, které ji o dost víc ukázaly. Zbytek rady tvořil muž, který hodně vypadal jako dřevorubec, ale rysy ve tváři měl stejně ušlechtilé jako hostinská teda kromě zelených očí a hnědých vlasů, které trčely do stran. Jeho opakem byl muž, který seděl hned vedle. Měl delší černé vlasy stažené v ohonu a upíral na mě rudé oči. Poslední členkou byla malá štíhlá blondýna, která na mě pomrkávala fialkovými očky s dlouhými řasami, což očividně dost štvalo Rudoočka.

Feng si odkašlal. „Zype, Tino, tohle je rada nejvyšších. A rozhodli jsme se promluvit si vaší prosbě." „Ale pro začátek bychom ti se sestrou rádi vyjádřili vděčnost za záchranu naší malé sestry," ozval se dřevorubec a hostinská souhlasně přikývla. No, dobře já myslel, že to dcera, ale je jedno. Žena s fialovýma očima se zasmála. „Prý dcera." Zmateně jsem se podíval na Fenga. „Tohle je Veraya Vševidoucí, nejvyšší v oblasti ovládání mozku," představil ji Feng. To mi sice vůbec nic neřeklo ale dobře. „Po její levici Garem Rudé oko, nejvyšší v oblasti lektvarnicví, a Rafael Stavitel, nejvyšší v oblasti materializace. Po její pravici já, Feng Přízrak, nejvyšší v oblasti iluzí, dále Ignia Rudý květ, nejvyšší v oblasti živlů, a Heloise Sojka, nejvyšší v oblasti přeměn." Ne, že bych si byť jen jedno jméno zapamatoval do zítřka. 

„Předneste nám tedy vaši žádost," vyzval nás Rudé oko, pro kterého jsme očividně byli osina v zadku. „Pro začátek bych vás ráda požádala o navrácení vzpomínek, je-li to ve vašich silách," požádala Tina. Nejvyšší se podívali na Verayu. Ta s pokrčením ramen vstala a zamířila k Tině. Měla trošku nejistou chůzi, což byl asi důvod, proč ji Rudé oko tak bedlivě sledoval a byl stále připravený jí v případě nouze pomoci. Ona to věděla docela jí to vadilo. „Gareme, já nejsem malá holka, která potřebuje, abys ji vodil za ručičku," poznamenala otráveně. „Jen se bojím. Toť vše," obhajoval se Rudé oko. „Víš moc dobře, že magický zrak už jsem vypilovala k dokonalosti, takže se není čeho bát." Rudé oko zrudl vzteky, ale už nic neřekl. Měl jsem pocit, že celá rada prošla něčím hrozným. Svědčily o tom Fengovi a Igniiny jizvy, Verayna slepota, absence Heloisina pravého malíčku, podezdřívavost a podrážděnost Rudého oka i to, že Rafael byl myšlenkami úplně jinde. 

Veraya pomalu došla až k Tině a dotkla se jejích spánků. Zablesklo se. Veraya zavrávorala a spadla. Tina se sesunula na kolena. Rudé oko vystřelil k Veraye a já přistoupil k Tině. „V pořádku?" zajímal jsem se. „No, to rozhodně ne," odpověděla Tina vyčerpaně. Veraya odstrčila Rudé oko a držela se za hlavu. „Tino, co se stalo?" chtěl jsem vědět. Tina mlčela, ale ozvala se Veraya: „Ona už má být dávno mrtvá, ale bůh Sang jí dal druhou šanci vládnout svému lidu."