Mr.Teacher (Larry Stylinson Cz)

18 Díl - Náměsíčný

Příjemné čtení 
Louis 

Dokonalý pohled na Eiffelovu věž mě tak zmohl, nebo se mi jen tak dobře spí v tom autě, protože na pokračovací jízdě na ubytovnu jsem znovu usnul. Trošku jsem počítal s tím, že mě Harry zas přenese jak to asi udělal, i když jsme museli vystupovat z auta. Jiná možnost mě nenapadá jak by jsem se dostal z letadla do auta, ale moje spoléhání bylo naivní. Harry mě vzbudil na nějakém odlehlém parkovišti u budovy, která mi naháněla hrůzu. " jsme tady" řekl a usmíval se. Mě však do smíchu moc nebylo nejsem žádná princeznička a spal jsem na dost divných místech, ale tahle budova vypadala jak cesta na smrt. 

"Tady budeme bydlet po celý týden ?" zamračil jsem se a vystoupil z auta. "ano, taky nejsem spokojený, ale aspoň máme pokoj vedle sebe" hned potom co to dořekl, rychle otevřel kufr a vytáhl naše zavazadla. Myslel si asi, že tím odvede moji pozornost a já nebudu řešit co právě řekl. Moje srdce bušilo jak o závod a ta věta mi pořád zněla v hlavě. Usmál jsem se a pro jeho čisté svědomí jsem dělal jako, že jsem nic neslyšel. Vzal jsem svoje zavazadlo a klíč co ležel na něm. "ahoj" šeptl jsem a vyšel do asi nějakého Motelu. Harry ještě něco říkal. Myslím,že to bylo na něm, ale jak chce, když jsem ignoroval i tak to, ignoruji i toto. 

Našel jsem svůj pokoj a vešel. Ve vnitřku to nebylo tak špatné, řekl jsem si dokud jsem nesedl na mou postel a ta celá pod mou vahou vrzala a já myslel, že se snad rozpadne. Pokoj byl malinký a jediné co v něm bylo byly dvě rozvrzané postele. Na té jedné spal Tom a na druhé u okna já. Tom je můj spolužák. Převlékl jsem se s domněnkou, že sprchy najdu až ráno. 2:30. Koukl jsem se na mobil a zjistil, že je ještě noc. Myslel jsem si, že už je ráno, ale to je asi tím, že jsme šly spát všichni tak brzo. Přišel jsem si jak totální blbec, když jsem se plížil pokojem ke dveřím a při každým vrznutím jsem se ohlédl na Toma, jestli se nevzbudil. Harrymu jsem mikinu zapomněl vrátit, a tak jsem si ji obleknul společně s tepláky . Musel jsem ven. Na čerstvý vzduch. Pořád musím myslet na babičku od začátku roku co jsme ve škole mi nezvedá mobil, nepřijmá hovory na skypu, smsky jakoby jí ani nechodili.

Přeblehl jsem chodbu a konečně vypadl ven. Kouř, který mi šel od pusy by jste ani nerozernali, jestli je to od cigarety nebo od mrazu. Z mých myšlenek jsem se probudil, až Styles vyšel ze dveří, měl zavřené oči, na sobě měl jen spací tepláky a kráčel si to někam pryč. Mluvil o tom, že je náměsíčný a tak mi došlo, že to sranda asi nebyla. Odhodil jsem cigaretu a běžel za ním, právě přecházel přechod, ale rozešel se právě, když jelo auto. Utíkal jsem co nejvíc umím a díky tomu jsem tam byl za pár sekund.

Plnou silou jsem do něho žduchl. Bylo mi ho nesmírně lito, spadl vážně skaredě. Díky mým reflexním botům si mě auto všimlo, a tak tak zastavilo. Staršímu pánovi, který v něm seděl jsem se omluvil a situaci vysvětlil.
Byl moc milý a pochopil to.
Když pán odjel a já se koukl rychle na místo kde Harry dopadl, nebyl tam. Moje srdce se snad zastavilo, ale obrovsky se mi ulevilo, když jsem hp viděl jak jde zpátky do Motelu.

Rozběhl jsem se za ním a zastavil ho. Plakal a moc, měl úplné uplakané oči.
Objal jsem ho a on upadl. Byl jsem tak vyplašený. Klekl jsem si za ním a oblékl mu moji..vlastně jeho mikinu.
"Harry byl jsi jen náměsíčný..vše už je v pořádku" objímal jsem ho a vymýšlel k s ním jít.".
"Nebyl jsem náměsíčný"...koukl na mě.

Ahoj te ♡♡ moc se omlouvám, že dlouho nebyl díl, ale neměla jsem vůbec náladu psát, ale jsem zpět a je tu nový díl :) .. doufám, ze se vám líbí a budu moc ráda za každý koment a votes :)

WITH LOVE EVE STYLINSON ♡♡