Mr.Teacher (Larry Stylinson Cz)

5 Díl - Jeho velká ruka

Příjemné čtení
Louis

"Louisi děláš to těžký učitelům a hlavně sobě" řval na mě ředitel a tloukl rukou do stolu. Zajímalo by mě jestli si na mě stěžoval Styles nebo angličtinářka, od které jsem dostal tento týden poznámku a to byl tento týden jen určen pro seznamování, takže jsme se ani neučili. I když škola vý, že se všichni známé až moc dobře a učitele máme prohlédnutý skrz na skrz, stejně to škola pořád provozuje.
A proto tu sedím. Znovu. Tohle křeslo znám tak dobře, že už jen v téhle situaci řeším co se v ředitelně změnilo. Bohužel teď jen doufám, že tu sedím naposledy. "Blbej týden seznamování a ty stihneš dostat poznámku"

Rozzuřeně ředitel otevřel šuplík od svého velkého, pracovního stolu.
"Ještě jednou a letíš, protože né, že na tuhle školu čekají tisíce mladých nadějných žáků" ani bych se nedivil kdyby dýchal s vypláznutým jazykem, protože jen teď fuňel jak mops. Odvrškoval si láhev s vodou a nalil si trochu do sklenky. Polkl ledovou vodu a jak jsem usoudil ani to ho moc neschladilo. "Ale já mám taky nervy jen jedny!" zařval až na mě dopadla kapka vody z jeho úst. Na sucho jsem polkl slova, které jsem vlastně ani neměl a zavrzání židle oznamilo můj plánovaný odchod. "Vypadni a ty si uvědom co ztratíš, jestli budeš takhle pokračovat" vložil mi do ruky přeložený papír, na který jsem se koukl až jsem byl za dveřmi ředitelny.

Jméno Louis William Tomlinson.
Věk 18.
Souhlasím s podmínkami vyloučení žáka 3.c.
Podpis ředitele. Vyplněn.
Podpis žáka a zákoného zástupce. Nevyplněno.

Přeložil jsem dokument na dvakrát a schoval si ho do žákovské knížky.
"Do třídy Louisi" ukázala na hodiny paní učitelka, které jsem podržel dveře aby vešla do ředitelny jako dáma. Přikývl jsem a vydal se sk třídy. Hold začnu sekat dobrotu. Normálně bych do třídy vešel jak pán, ale ode dneška klepu. Zaklepal jsem a vešel. Beze slov usedl do mojí lavice a nachystal si knížky na hodinu, které velil Styles. "Omluva?..nebo výmluva"
Mrkl na mě Styles zatím co všichni psali něco do sešitu. "Omlouvám se.. byl jsem v...něco řešit" smutně jsem se zakoukal do jeho očí. Zas ten pocit. Motýlek se v mém břiše rozletěl a vletěl mi do hlavy kde nadělal snad největší paseku.

Ty zelené oči se mi zarili do paměti tak hluboko. Jediné co přerušilo náš oční kontakt byla jeho kudrlinka, která mu padala neustále padala do očí. Zasmál sem se sám pro sebe, když si musel kvůli kudrlinám stáhnout vlasy do drdolu, který mu vážně jde. Když zbystřil můj úsměv změnil se na snad to nejkrásnější usmívající sluníčko na světě. "Já už to mám" zvolala Jane. "Dobře, ukaž Louisovi kde jsme a co děláme a ty Louisi mi to přineseš po hodině a já ti to oznámkuji" jane mi ukázala cvičení v učebnici a já ho dokončil chvíli po zvonění, když byly už všichni pryč.
Už jsem nebloudil ve škole hledáním kabinetu, protože už vím kde je.

Zopakoval jsem si slušné zaklepání na dveře. No ani jsem nemusel sám otevírat dveře. Ze dveří vyšla naše učitelka matiky. Mladá blondýna, po které skoro každý kluk ve škole slintá a mě se prostě vůbec nelíbilo, že byla u Stylese. Rychle jsem vešel dovnitř a zavřel dveře, bezmyšlenkovitě jsem vykřikl "co tu jako chtěla ?" Zarazil jsem se, když jsem si uvědomil co jsem si právě zase dovolil. Čekal jsem zase křik, na který jsem zvyklý, ale ono kupodivu ne. Styles se zasmál a ukázal mi zase jeho neodolatelně krásný úsměv. Trochu se mi zatočila hlava, nevím jestli tím horkem nebo panem učitelem.

Pan učitel ...Styles je lepší. Styles vyletěl hned ze židle, když viděl, že jsem se musel chytnout prvního nábytku aby jsem neupadl na zem.
"Loui" řekl mi zdrobělinou mého jména, kterou mi říká jen moje babička a od něho mi to vůbec nevadilo. Jeho ruky, které zakrývá košilí z neznámého důvodu mě chytili kolem pasu. Obmotal jsem ruky jen jeho krku a díky mým zavřeným očím jsem moc neviděl, ale udělalo se mi opravdu zle a musel jsem vše vydýchat.
"Loui" řekl znovu hned po tom co zamkl a rychle mě chytil ještě silněji než předtím. Opřel jsem se čelem o jeho klíční kost. Jeho košile, která měla zajímavý vzor krásně chladila.

Trošku jsem se lekl, když mi pomohl na gauč, který jak si pamatuji je výborně pohodlný. Vypil jsem několik sklenic zatím co Styles opravil můj sešit ze cvičením. Po ochlazujicí vodě jde mi udělalo velice dobře. " Loui ty si tak chytrý" sedl si za mnou a moje práce skončila za jedna zaslouženě. Předemně na nízký stolek položil sešit i žákovskou knížku. "Co se děje" položil na žákovskou knížku papír, který jsem dostal od ředitele. Jeho ruka, která byla o mnoho větší než moje skončila na mé malé ruce a jeho upřímný pohled mě tak uklidňoval, že jsem byl odhodlán mu říct vše. Jeho oči, on má u mě obrovskou důvěru.

WITH LOVE EVE STYLINSON