Mr.Teacher (Larry Stylinson Cz)

16 Díl - Náhradní let

Příjemné čtení 
Louis

Nemohl jsem si odpustit provokovat Stylese. Jedním způsobem mě to tak moc vzrušovalo, když jsem viděl jeho škádlivý výraz, ale bylo mi ho strašně líto, když nahodil jeho smutný výraz. Chtěl jsem ho obejmout, ale bojím se jeho reakce. Nemůžu si být mojí domněnkou jistý. Neznamená, že když si myslím, že..že je jiné orientace a nechce mi to říct, tak že je to hned pravda. Nejsem přece žádný detektiv abych vše uhádl, ale z jeho vyprávění o Malikovi, o kterém mluvil jako o jeho nejlepším kamarádovi, mi přišlo, že mi neříká celou pravdu a zatajuje mi podmět jeho doposud životního příběhu. 

Cítil jsem se zraněný. On mi věnoval celou jeho důvěru a já se cítil báječně. Věří..nebo věřil mi? ..a já bych ho nikdy v ničem nepodvedl. Jsem poraněný, protože mi neřekl to nejdůležitější, to co ho nejvíc bolí a tak jsem si jist, že celá jeho důvěra mi věnována není. A nebo je? a jsem jen moc naivní, že mi po prvním stráveném večeru mi bude vyprávět věci, které jsem pro něho hodně zranitelné. Ano.. jsem naivní. 

Ale jsem vážně hodně naštvaný, a proto se mi na nějaký školní výlet vůbec nechce. I když je to Paříž, město lásky, Eiffelova věž, osvícené město, sport. Co víc si přát, ale já se prostě netěším. Hlavně co..tak se bojím létat. Ano bojím, protože jsem vlastně ani nikdy neletěl. Víkend mi uběhl snad rychleji než voda a já sbalil své věci do kufru. Nechápu proč Harry je pořád ve svém kabinetu. Proč nejezdí do svého krásného, velkého domu ?.. 
"Nastupovat" Křikl jeden ze security vedle obrovského letadla a já začal být nervozní. 

Všichni, i cizí lidé, které letí s námi letadlem nastoupili a zbyli jsme já a Styles. Rozešel jsem se po schodech co vedli do letadla, když do dveří si stoupla letuška. "Moc se omlouváme, ale došlo tu k nedorozumění" koukal jsem na ni a nechápal. Nejistě se usmívala, ale to mé nervozitě vážně nepomohlo. "Letadlo je plné a vy musíte letět náhradní linkou do Paříže. Letí to za deset minut, děkujeme za strpení na shledanou". 
Security mě vyhnal ze schodů a já popadl svůj kufr a koukal vystrašeně na Stylese, i když jsem ho chtěl nechat vymáchat v mé ignoraci. 

Ochotný security nás dovedl k našemu náhradnímu letadlu a my nasedli. Letadlo bylo o hodně menší, než to co nás mělo hostit. Mohli jsme si vybrat, díky nedorozumění místa, který chceme a my si vybrali místa úplně vzadu u pravého okénka, u kterého mě nechal posadit Harry. Letěli s námi další jenom tři lidi. "Volala mi paní učitelka Rossal. Musíme dojet sami na ubytovnu doufám, že to najdeme" pokrčil jsem rameny a dělal, že mě to nezajímá. Smutně odvrátil pohled a já to s mojí lítostí nevydržel. Myslím, že to zavinilo i to, že letadlo vzlétalo a já se rozklepal. Zabořil jsem obličej mezi Harryho rameno a krk a sevřel pevně jeho ruku. "Loui?..copak? třepeš se" položil mou hlavu na jeho hruď, tak aby mi viděl do obličeje. " Nikdy jsem ještě neletěl" vystrašeně jsem na něho koukal a mě oči volali o pomoc. " Když usneš vše bude jednodušší" usmál jsem se na něho, protože jeho hlazení po mé tváři mě vážně uspávalo. 

Ahojte! :)) je tu další díl, tak jak se vám líbí ? :) co říkáte na Paříž ? :3 

Budu moc ráda za vaše komentáře a votes, moc mě to podporuje.:) a popohání v psaní.

Jak se vám líbí tento díl ? :) 

WITH LOVE EVE STYLINSON