Mr.Teacher (Larry Stylinson Cz)

17 Díl - Nejde to!

Příjemné čtení 
Harry

Užíval jsem si jeho přítomnost ani nevíte jak moc. Motýlci mi v břiše létali jak zběsilí, díky tomu, že mi Loui ležel v náručí. Moc dlouho to nevydrželo. Teda aspoň abych toho měl dost, protože jeho dost nebudu mít nikdy. Let trval přibližně dvě hodiny, chvilku před přistáním mi letuška oznámila, že musím svého přítele vzbudit. Tak moc se mi ho nechtělo budit, byl jak malé štěňátko, které se boji, a proto spinka. Odlepil jsem od sebe jeho ruky a potom jeho samotného. "Nee..." zakňučel a přitulil se ke mně znovu. "Něco jsem v.." začala po mě vrčet znovu ta letuška a fakt nechápu o co ji šlo. Neni to úplně jedno jestli je vzhůru nebo není ?..

Myslím si, že toužila po tom vidět jeho modré oči, které zaujmou všechny co je spatří, ale na ty mám nárok jenom ja !. Vlastně nemám, ale chtěl bych.
Nenechal jsem ji to ani doříct "Otoč se a běž dělat práci, kterou máš " řekl jsem naštvaně a bylo mi jedno, že ji ty tykám. Mohla být ve věku jak Louis, takže 18. Byla tu určitě nová, protože si jenom odfrkla a hned odkráčela pryč. Když jsme přistáli čekalo tam na mě náš osobák, který nám poskytla škola, kdyby byly problémy a potřebovalo by se někam nečekaně jet. A my musíme dojet sami na ubytovnu, protože je to lehčí než aby musela moje kolegyně ze všemi žáky naším soukromým malým autobusem pro nás.

Vzal jsem Louise do náručí a dal ho do auta na sedadlo spolujezdce. Hodil jsem naše zavazadla do kufru a nasedl za Louisem.V Paříži už jsem byl, ale projíždět ní v noci je to jiné. Letmo jsem se koukl na spícího Louise. Přemýšlíte o životě..a uvědomuje te si pravdu života, stékala mi po tváři slza. Zamiloval jsem se do něho, ale vím, že to nejde. Nejde to!.. jsem jeho učitel a on můj žák je na škole poslední rok a to už musím vydržet. Potom na něho zapomenu a bude to dobrý.

"Kde to jsem?" Zmateně se Loui zeptal a rukama splašeně mával kolem sebe a snažil se chytnout něčeho co mu potvrdi, že už neni v letadle. Chapu ho je to šok. Zastavil jsem na kraji a dal výstražný signál,abych se mohl chvilku věnovat Louisovi. Chytl jsem jeho ruku a uklidnil ho. "Už jsme v autě a jedeme na ubytovnu" usmíval jsem se na něho. Byl tak rozcuchany a to mu moc slušelo. Usmál se, ale cítil jsem z něho ten nezájem o mě. Koukl se z okna a pootevřel pusu. "Eif.." skočil jsem mu do řeči. "V noci je neuvěřitelná , že?" Koukl se na mě a hned zas z okna. Otevřel dveře a já ho hned zatáhl zpátky. "Počkej, zaparkuju" Byla noc a díky tomu tady skoro nikdo nebyl. Zaparkoval jsem a Louis hned vyletěl z auta a běžel k Eifelovce. Bylo mi jasný, že bude Louisovi chladno. Vytáhl jsem z kufru moji mikinu a čekal až přijde. Přiběhl ke mně a čekal jsem, že už pojedeme, ale on mě chytl za ruku a táhl k místu, z kterého šla vidět snad do každého detailu.

Věděl jsem to. Už jsem slyšel klepání jeho zubů o sebe. Spal v letadle, i v autě a všude se tam topilo, a teď najednou se vzbudil a vyběhnul ven, bylo jasný, že mu bude zima. Dal jsem mu moji mikinu a on si ji s úsměvem oblékl. Byla mu velká. Rukávy mu čouhali přes prsty a délka byla tak nad kolena. Je pravda, že je ode mně menší tak o hlavu.

With love EVE STYLINSON