Několik dní probíhalo všechno stejně, hodiny tance se střídaly se zpěvem a herectvím, ve volných chvílích El telefonovala nebo psala domů a sem tam na sebe narazili s Harrym, ale většinou se jen pozdravili a šli si každý po svém.
Po týdnu si je ráno svolala Mary a řekla jim:
„Je vás tu 54. Asi sami chápete, že to je prostě moc a někdo musí domů. Každý dneska předvedete jedno svoje číslo, je na vás jaké a kluci vyberou dvacet z vás, kteří tu zůstanou do příštího týdne.“
Všichni začali mluvit jeden přes druhého a na moment v místnosti zavládl chaos, ale pak se odněkud objevil Louis a všichni zmlkli.
„Museli jste čekat, že vás nemůžeme vzít všechny. Jakkoliv bychom chtěli tak to prostě nejde. Takže dneska odpoledne se nám každý z vás předvede, tady máte harmonogram.“
Zamával na ně jakýmsi papírem a pak ho připnul na nástěnku. Potom s Mary odešli a oni se začali vzpamatovávat z prvotního šoku. Nakonec se všichni postupně vytratili a šli si zkoušet svá čísla.
El s Andy si našly jeden opuštěný pokoj a začaly se rozezpívávat. Pak musely vymyslet, co budou zpívat. El začínala pomalu propadat panice, protože jí nic nepřipadalo dost dobré a bála se, že vypadne. Andy vypadala, že je daleko klidnější, a snažila se El uklidnit.
„V klidu, vždyť tebe by tu nechali, i kdybys zazpívala ‚Skákal pes‘“
„Jasně, jasně už to vidim. A hned potom si zajdeme s Mary na kafe a pokecáme o životě.“
Brblala El a nervózně se prohrabovala hromadou textů. Najednou se zarazila a vrátila se o pár papírů zpátky.
„To je ono!“
vykřikla nadšeně a Andy se na ní nechápavě podívala. El před ní stála a nadšeně mávala listem papíru.
„Jak jsem na ni mohla zapomenout?! Ta je dokonalá.“
a podala Andy papír.
„Est ce kve tu majmes?“
Přeslabikovala název a nechápavě zvedla obočí. El se zasmála její interpretaci a přeložila jí to do angličtiny.
„Miluješ mě?“
Andy přikývla a zeptala se, jestli El umí francouzsky.
„Trochu, ale tuhle písničku umím“ a začala zpívat.
Andy na ni zůstala nevěřícně koukat. El byla prostě skvělá.
Pak se El koukla na hodinky a zjistila, že a pět minut jde na řadu.
Rychle sbalily svoje věci a letěli k nahrávacímu studiu. Sotva tam dorazily, otevřely se dveře a ozvalo se:
„El, jseš na řadě“.
Nejistě vstoupila do teď už důvěrně známé místnosti, akorát, že tentokrát tu seděli všichni čtyři kluci.
„Tak co nám zazpíváš, El?“
„Est-ce que tu m'aimes?“
El si všimla, že kluci se zatvářili překvapeně a nebyla si jistá, jestli to bylo příjemné překvapení, nebo nepříjemné. Po chvilce se na ní Harry povzbudivě usmál a pokynul jí, ať spustí.
Ozvala se začáteční melodie, El se nadechla a začala zpívat.
„J'étais prêt à graver ton image à l'encre noire sous mes paupières
Afin de te voir, même dans un sommeil éternel
Même dans un sommeil éternel
Même dans un sommeil éternel
J'étais censé t'aimer, mais j'ai vu l'inverse
J'ai cligné des yeux, tu n'étais plus la même
Est-ce que je t'aime? J'sais pas si je t'aime
Est-ce que tu m'aimes? J'sais pas si je t'aime“
Když dozpívala, kluci začali nadšeně tleskat, nejvíc ze všech Harry. Slova se jako první ujal Louis.
„No, páni, když jsi řekla ten název, napadlo mě, to jako vážně? Ale hned jak jsi začala, bylo vidět, že ti to krásně sedne.“
Ostatní kluci se vyjádřili vesměs podobně a všichni se tvářili nadšeně. El poděkovala a odešla.
Když se předvedli všichni, sešli se zase v obýváku. Asi za půl hodiny přišli kluci a Mary, připravení poslat 34 lidí domů.
Tentokrát začal Liam:
„Takže v první řadě bychom vám všem chtěli poděkovat, protože jste byli fakt skvělí a nebylo ani trochu snadné se rozhodnout, kdo z vás zůstane.“
Potom pokračoval Harry: „No přesně tak, ale já nevím jak vy, ale já už bych tohle měl nejradši za sebou. Takže první koho musíme poslat domů je Tara Litová. Dál Jess Cooper, Annie Long, Sofia Peres.“
Tak pokračoval ještě hodnou chvíli. Vyřazení pdcházeli z místnosti, někteří měli na krajíčku, jiní se tvářili, že jim je to fuk a někdo nepokrytě brečel.
Zbylo jich tam přesně třicet, mezi nimi i El a Andy, které se drželi za ruce, a jedna druhé div nerozdrtila všechny kosti.
Ještě pět lidí a budou to mít za sebou.. Tři.. Dva.. Čekání na poslední jméno a tedy na posledního vyřazeného se zdálo jako věčnost. Konečně Harry otevřel pusu a vyslovil poslední jméno.
„Andy Zlowska“
El jen šokovaně zalapala po dechu a podívala se na kamarádku. Andy měla oči plné slz, ale jen se beze slova zvedla a stejně jako ostatní vyřazení odešla z pokoje.
Dlouho nikdo nic neříkal, všichni se vzpamatovávali z šoku a vstřebávali fakt, že většina lidí se už balí na cestu domů, a že mezi nimi mají i své kamarády, mnohdy jediné, které si tu za ten týden našli.
Když už ticho trvalo moc dlouho, zvednul se Niall z pohovky a řekl:
„Je mi to líto, ale jinak to vážně nešlo. Za týden se tady znovu uvidíme a zůstane tu jen deset z vás.“
Potom se otočil na patě a odešel. Následovali ho Louis s Liamem a Mary, jen Harry se ještě na okamžik zastavil u El. Usmál se na ní, ale ona se v tu chvíli na úsměv nezmohla. Jen seděla a koukala před sebe.
Potom odešel i on.
Ahoj, tak po měsíci jsem zase zpátky s novou kapitolou :) Snad se vám bude líbit, a když jo, hlasujte a komentujte! :)
T.
ČTEŠ
Love and Fame || One Direction fanfiction
FanfictionEl je obyčejná holka, která řeší běžné problémy, jako je škola, kluci, kamarádi... Miluje One Direction a sama zpívá, ale jen doma před zrcadlem, když ji nikdo neslyší. Alespoň do té doby, než jí náhodné setkání ve škole od základů změní život.
