Love and Fame || One Direction fanfiction

Chapter 14

Týden utekl jako voda a byla zase neděle, tedy den odletu domů. Jim, který bydlel v Londýně, si po snídani zabalil věci a Niall ho odvezl domů. Santaně letělo letadlo do Madridu v poledne a Mary jí odvezla na letiště. El měla odlétat až odpoledne, a protože už ostatní soutěžící byli pryč, trávila těch posledních pár hodin s kluky.

„Pojďte si něco zahrát.“

Vyzval ostatní Niall.

„Třeba papírky.“

Ostatní souhlasili a tak si sedli do kroužku, napsali na papírky jména různých lidí, postav z filmů a podobně a navzájem si je přilepili na čelo. El hádala jako první.

„Takže, jsem holka?“

„Jop“ přitakal Niall.

„Jsem reálná bytost?“

„Ne.“

Zavrtěl hlavou Louis. Hráli asi dvě hodiny, protože kvůli Niallovi si museli dát tři odvety a potom už byl čas jet.

Harry pomohl naložit El kufr do auta a odvezl ji na letiště. Cestou nemluvili, jen se drželi za ruce a oba se psychicky připravovali na to, že se dva týdny neuvidí.

Za necelou hodinu už vystupovali před vchodem do haly londýnského letiště. Harry pomohl El s odbavením a pak zamířili ke kontrolní přepážce.

Harry ji ještě na chvíli zadržel. Políbil jí a pak jí stisknul v náručí.

„Budeš mi hrozně chybět Eli.“

„Ty mě taky Harry“

Odpověděla El a po tváři jí stekla první slza. Harry jí slzu jemně setřel a řekl:

„Ale no tak, bude to jen pár dní. Neplakej.“

„No jo, ale prostě dva týdny je strašně moc. Hlavně potom, co jsme spolu teď byli pořád.“

„Já vím, ale rychle to uteče.
Budeš s Tinou a s Tomem a se všema a potom se uvidíme.“

„Dobře.“

Ještě naposledy jí políbil a pak jí pustil.

„Asi bys měla jít, ať ti to neuletí.“

El jen přikývla a otočila se k odchodu. Prošla kontrolou, a za chvíli už seděla u okénka v letadle a letěla domů.

Na letišti na ni čekala mamka s Tomem, objali se na přivítanou a vydali se na parkoviště. Tom se pro jednou zachoval jako džentlmen a pomohl jí s kufrem. Když konečně dorazili domů, zamířila El rovnou do svého pokoje.

Tam sebou plácla na postel a málem se utopila v záplavě polštářů a plyšáků, která se na ní sesypala. Potom se rozhlédla po pokoji a usoudila, že všechno tu je tak, jak to bylo, než odjela.

Deska stolu schovaná pod horou papírů a knih, oblečení ve skříni relativně úhledně srovnané a prostě všechno, jak má být.

Vrhla se do vybalování kufru. Byla asi v polovině, když vytáhla jí neznámé šedé tričko s potiskem. Chvíli na něj nechápavě koukala, než jí došlo, že patří Harrymu. Bylo to to tričko, ve kterém spala před týdnem, a asi se jí zamotalo mezi její oblečení.

Málem jí vhrkly slzy do očí, sice ho neviděla sotva pár hodin, ale už jí chyběl.  V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře a následně dovnitř vpadla Tina.

„Ty se vrátíš domů a já o tom nic nevím?!“

Sevřela kamarádku v medvědím objetí.