Love and Fame || One Direction fanfiction

Chapter 7

Během chvíle se vrátili vyřazení, aby se rozloučili. Andy se přiřítila s úsměvem na rtech a málem El rozmačkala v medvědím objetí.

„Koukej to tu vyhrát! Nikdo tu nezpívá tak dobře jako ty. Budem si psát a až se vrátíš z turné tak se uvidíme.“

Zašeptala jí do ucha. El se zmohla jen na přikývnutí, protože se pořád ještě úplně nevzpamatovala z toho šoku.

Pak do obýváku nakráčela Mary a řekla vyřazeným, ať jí následují. Všichni se naposled objali a pak už odjeli.

Dům potom vypadal divně prázdně, jasně zůstalo tam dvacet lidí plus kluci a Mary, ale oproti původnímu počtu to nebylo skoro nic.

El se vrátila na pokoj, který teď obývala už jen s jednou holčinou, Američankou Lucy. Byla milá, vtipná a docela upovídaná, ale El prostě chyběla Andy.

Půl hodiny seděly holky v pokoji a povídaly si, ale obě cítily, že je to spíš taková ta zdvořilostní konverzace, kdy mluvíte třeba o počasí, jen aby nebylo ticho.

Pak už to El nevydržela a řekla, že potřebuje zavolat domů.
Sešla zpátky do obýváku a stulila se do rohu jedné pohovky, přesně jako první den.

Nejdřív napsala sáhodlouhou zprávu Tině a pak přemýšlela, komu zavolá. Nakonec se rozhodla, že nejlepší bude zavolat Tomovi, protože jí určitě rozveselí.

Ozvalo se první zazvonění, druhé, třetí a pak se ozvala hlasová schránka. Povzdechla si a zkusila vytočit mamku. Ta jí to vzala hned po prvním zazvonění.

„Ahoj zlatíčko, tak co jaké to tam je?“
„Ahoj mami, je to tu skvělý, akorát dneska poslali domů  víc než polovinu lidí. Tak je tu taková zvláštní atmosféra.“

„Ale ty tam zůstáváš, žejo?“

„Jo zůstávám. Nevíš, proč mi Tomáš nezvedá telefon?“

„To nevím, on není doma, ale určitě se ti pak ozve.“

Když se o dvacet minut později rozloučili, a El se podívala ke dveřím, zjistila, že na prahu stojí Harry. Jakmile zjistil, že si ho všimla, vydal se k ní.

„Můžu si přisednout?“

„Jo jasný.“

Harry se usadil hned vedle ní a podíval se na ní.

„Dneska jsi byla fakt skvělá. Nepřestáváš mě překvapovat.“

El se na něj trochu usmála:

„Děkuju, vůbec jsem nevěděla co zazpívat, a tak jsem zkusila tohle.“

Chvíli si povídali jen tak a pak najednou uslyšeli zvuk podpatků, který se k nim rychle blížil. Za vteřinku u nich zastavila Mary.

„El, nemáš náhodou být u sebe v pokoji?“ 

El jí chtěla odpovědět, ale Harry jí předběhl.

„Promiň Mary, za to můžu já, trochu jsme se zapovídali. Pro jednou se snad nic nestalo ne?“

Mary se zatvářila nesouhlasně, ale pak jen přikývla a řekla:

„Dobře no, pro tentokrát budu dělat, že o ničem nevím.“

A odklapala pryč.

„Děkuju“

řekla El a začala se zvedat k odchodu, ale Harry ji zadržel.

„Počkej, to už chceš jít?“

„Myslím, že Mary se tohle moc nelíbilo a já jí nechci provokovat.“

„Neboj, dneska tě nechá být. A jestli budeš klidnější, tak můžem jít zase ke mně.“

El si dala s odpovědí na čas. Na jednu stranu strašně moc chtěla jít s ním a povídat si třeba do rána, protože ten jeho hlas mohla poslouchat klidně non stop, ale bála se průšvihu a hlavně Mary.

Samozřejmě to dopadlo tak, že za pár minut už seděli na gauči u Harryho v pokoji, každý s hrnkem čaje v ruce.

„Dneska odjela ta tvoje kamarádka, viď?“

„Jo no, ale přišlo mi, že jsem z toho smutnější já než ona.“

Harry se trochu zasmál, ale ne jako kdyby se jí posmíval, spíš mu to prostě přišlo trochu vtipný.

„No jo, to se občas stává. Ale tak hlavně, že ty jsi zůstala.“

El se na něj podívala trochu nechápavě.

„Proč? Vždyť každý, kdo tu je, nebo byl, byl skvělej.“

Harry zavrtěl hlavou a usmál se na ní.

„ale ty jsi výjimečná, Eli.“

Řekl to potichu, jemně, jako kdyby se to bál vyslovit nahlas.

El když to slyšela tak se až začervenala a než mu to stačila nějak vyvrátit, naklonil se k ní a políbil jí.

El se vyplašeně odtáhla a zůstala na něj překvapeně koukat. Když Harry viděl její výraz, trochu se zarazil a jakoby posmutněl.

„Ehm, promiň, já jsem to prostě musel udělat.“

„Proč?“

„Pamatuješ, o čem jsme se bavili posledně, o tom, jestli s někým chodíme, nebo se nám někdo líbí a tak?“

El přikývla.

„No tak to jsem mluvil o tobě. A chtěl jsem ti to říct už předtím, ale asi jsem se bál.“

Chvíli bylo ticho, Harry sklopil pohled do země, ale pak konečně El promluvila.

„To myslíš vážně?“

Harry se jí podíval do očí a přikývnul.

„Už od tý doby co jsme se potkali u vás ve škole.“

„No, víš Harry, abych řekla pravdu, mě tohle skoro ani nenapadlo, nebo jako jo, chápeš, byl jsi a jseš můj nejoblíbenější člen mojí nejoblíbenější skupiny, takže jasně že jsem snila o tom, že tě poznám a zamilujeme se do sebe a tak, ale to bylo v tý naprosto nereálný rovině a teď už jsem o tom nějak nepřemýšlela.“

Teď už se Harry zatvářil skutečně smutně, ale jen přikývnul.

Nastalo nepříjemné ticho, které ukončila El tím, že řekla, že půjde spát. Tentokrát ji už Harry nezadržel, jen vstal a doprovodil ji k jejímu pokoji, kde jí popřál dobrou noc a hned se vrátil k sobě.

Lucy už dávno spala a naštěstí ji nevzbudilo, když se El chystala do postele. I když byla utahaná jako kotě, dlouho nemohla usnout.

Znovu si přehrávala celý den, a všechno co se stalo. Pořád nemohla uvěřit, že prošla vyřazováním, a že Andy musela jet domů, ale nejvíc ji samozřejmě překvapilo to, co se stalo s Harrym.

Poprvé od chvíle, kdy ho potkala, se zamyslela, jestli se jí třeba náhodou nelíbí. Vzpomínala na všechna jejich setkání, na jejich noční povídání, na to jak se na ni usmál vždycky, když jí viděl, jak se mu líbil její zpěv a samozřejmě na to, jak jí políbil.

Za tu dobu co tu byli, ho začala mít vážně ráda, ale nevěděla, jestli by ho mohla milovat. Než to ale stačila dopromyslet, usnula.

Když za sebou Harry zamknul dveře, jen skopnul boty a plácnul sebou do hromady polštářů na svojí posteli. Asi hodinu jen koukal do stropu a snažil se srovnat s tím, co se stalo, ale nešlo mu to.

„Kruci“

pomyslel si

„já se do ní asi fakt zamiloval.“

Tak tu máme další část, teď bych měla mít víc času, tak se budu snažit přidávat co nejvíc a co nejčastěji :) No a pokud se vám to bude líbit, tak kometujte, hlasujte a tak♥
T.