V šest ráno se ozval budík, ale někdo ho duchapřítomně vypnul a všichni, nebo spíš všechny nerušeně pokračovaly ve spánku.
Za několik minut se ale přihlásil ke slovu novu a tentokrát už se nedalo nic dělat, všechny musely vstát, umýt se, obléct se a jít na snídani.
Po skupinkách se pomalu vydávali dolů do jídelny, ale jakmile uviděli stůl plný jídla, všichni jako by se najednou probudili.
El si nasypala do mističky lupínky, zalila je mlékem a pustila se do jídla. U snídaně se konečně seznámila se svými spolubydlícími. Zjistila, že jsou celkem fajn. Nejvíc si sedla s Andy, vysokou, štíhlou blondýnkou z Polska.
Měla si s ní nejvíc co říct, už jen proto, že jako jedna z mála nepovažovala Českou republiku za Československo ani Sovětský svaz jako někteří jiní a měla příbuzné v Hradci, takže uměla i pár českých frází.
Po snídani byla v plánu hodina tance. Všichni se rozprchli na pokoje převléknout se do sportovního oblečení a pak se vydali hledat taneční sál.
Ocitli se v místnosti se zrcadlovými stěnami a parketovou podlahou. U jedné ze stěn byly uklizené tyče.
Za chvilku se objevila Mary, kostým vyměnila za legíny a tričko, lodičky za piškoty. Po krátkém zahřátí a důkladném protažení jim předvedla několik kroků, které v následující hodině pilovali k dokonalosti.
Když dostali pauzičku na pití, zašeptala Andy El do ucha:
„To nás ta ženská chce zabít hned první den? Začínám pochybovat o tom, jestli je to vůbec člověk.“
El se jen zasmála a společně se vrátily na svá místa.
Další na programu byla hodina zpěvu. Po společném rozezpívání si zazpívali pár písniček a pak je Mary rozdělila na tanečníky a zpěváky, podle toho co předvedli v prvním kole. El spolu s ostatními zpěváky zůstala tam, kde byli. Zbylo jich tam asi 30, z nichž jménem znala sotva polovinu, ale naštěstí s ní byla i Andy.
Po jednom odcházeli do vedlejší místnosti, jejíž dveře byly opatřené cedulkou „Nevstupovat bez vyzvání“.
Asi za půl hodiny přišla na řadu i El. Vstoupila do místnosti, ze které se vyklubalo nahrávací studio, vybavené všemožnou technikou, o které neměla zdání, jak se používá nebo že vůbec existuje. Na křesle za aparaturou neseděl nikdo jiný než Harry a Niall.
„Ahoj El. Chtěli bychom, aby si zazpívala, cokoliv, potřebujeme si totiž opatřit nahrávku každého z vás.“
Řekl Niall vlídně a pokynul jí, aby se postavila k mikrofonu.
„Tak co nám zazpíváš?“
Zeptal se Harry.
„Nevím... asi.. asi.. možná bych mohla“
El nenapadla žádná písnička kterou by vážně uměla a začínala trochu panikařit.
„Nemusíš spěchat, času máme dost, pro mě za mě zazpívej třeba Pec nám spadla, stejně to bude znít skvěle.“
Snažil se jí uklidnit Harry.
„No tak já asi zkusím It’s all coming back to me now“
ČTEŠ
Love and Fame || One Direction fanfiction
FanfictionEl je obyčejná holka, která řeší běžné problémy, jako je škola, kluci, kamarádi... Miluje One Direction a sama zpívá, ale jen doma před zrcadlem, když ji nikdo neslyší. Alespoň do té doby, než jí náhodné setkání ve škole od základů změní život.
