Love and Fame || One Direction fanfiction

Chapter 10

El se přiřítila do pokoje, plácla sebou do postele a rozplakala se. Když už jí došly slzy, sáhla po mobilu a vytočila první číslo, které jí napadlo.

„Ahoj“ ozval se ospale Tom. „Jé promiň, já jsem tě probudila?“ „No trochu, ale to nevadí, stalo se něco?“ „No, stalo, ale to je fuk. Spíš se mi nějak zastesklo, jak se máte doma?“
„Ale tak znáš to, vše při starém. Jak to dopadlo s Harrym?“ „O tom bych se možná radši nebavila.“
„Stalo se něco? Jestli ti ublížil, tak sedám do letadla a osobně si to s ním vyřídím.“ řekl napůl se smíchem, ale hned zase zvážněl. „Ne, vážně, co se stalo?“ „No on mě podvedl, nebo aspoň jsem viděla, jak líbá jinou.“ „COŽE? To je ale kretén, kdyby byl tady, tak mu asi fakt dám pěstí.“ Tom se úplně rozčílil.

„Ale to nic, já, já budu v pohodě, jen jsem se potřebovala někomu vypovídat.“ „Dobře, ale kdyby něco, tak se ozvi.“ Tím jejich hovor skončil.

Pak do pokoje přišla Lucy a řekla jí, že je večeře. I když neměla hlad, vydala se s ní do jídelny. Hned ve dveřích si všimla známých tmavých kudrnatých vlasů, seděl tam Harry.

El s Lucy si nandaly špagety s rajčatovou omáčkou a usadily se u stolu. El záměrně vybrala židle otočené zády k Harrymu a co nejdál od něj.

U jídla si povídali s ostatními soutěžícími a Elina nálada se o trochu zlepšila. Po chvíli se Harry zvednul ze svého místa a zeptal se, jestli se k nim může připojit. Nikdo nebyl proti, a tak si k nim Harry přitáhnul židli.

Konverzace plynula dál, ale El se nemohla soustředit, neustále pokukovala po Harrym a on se co chvíli koukal na ni. Nakonec se El omluvila a zamířila do pokoje.

Najednou za sebou uslyšela kroky, a když se ohlédla, uviděla Harryho. Otočila se zase zpátky a šla dál. V tom jí Harry ale chytnul za ruku.

„Počkej, prosím, já ti to vysvětlím!“ „Není co vysvětlovat. Já s tebou už nikdy mluvit nechci!“

Pak se mu vytrhla a utekla do pokoje. Za okamžik zaslechla bouchnutí dalších dveří, když do svého pokoje zalezl i Harry.

Další den by El byla nejradši
strávila v posteli, ale to nemohla, a tak s velmi špatnou náladou absolvovala všechny lekce.

Mary si samozřejmě všimla, že není úplně nejlépe naladěná a tak do ní na hodině neustále rýpala a častovala jí poznámkami „Ta noha má být rovně, jestli nevíš, co to znamená, pořiď si učebnici geometrie pro první třídu.“ nebo „Rozlišovat levou a pravou se učí děti ve školce, takže bys to měla zvládnout i ty.“ a podobně.

Odpoledne neměli klasickou hodinu zpěvu, vlastně dělali jen různá hlasová cvičení a pak je Louis nechal jít.

Zbytek odpoledne strávili na pokoji u jednoho kluka, kde hráli „papírky“, povídali si a prostě se snažili jakkoliv zabavit, aby nemuseli myslet na vyřazování, které mělo přijít následujícího dne.

Po večerce se Lucy kamsi vytratila a El se rozhodla, že napíše Tině a Andy. Vydala se proto do obýváku a uvelebila se v křesle. 

Oběma napsala sáhodlouhé zprávy, ale ani jedné neřekla nic o Harrym. Tina jí neodepsala, koneckonců byla sobota večer, takže se nedalo předpokládat, že by byla doma a čekala u počítače, jestli jí náhodou nepřijde zpráva. Oproti tomu Andy jí odpověděla v podstatě okamžitě. Zpráva by se dala v podstatě shrnout do věty „Hodně štěstí a vyhraj to.“

Potom zjistila, že už je skoro půlnoc a rozhodla se, že půjde spát. A jako naschvál se ve dveřích srazila s Harrym. Tentokrát jí ale ustoupil a ona beze slova prošla.