Love and Fame || One Direction fanfiction

Chapter 9

„Co to má znamenat?“ El se vyplašeně podívala na Harryho a pak na Mary. Tohle vážně vypadalo zle, tím víc, že Mary ji chytla po večerce už jednou a El si byla jistá, že líbání se s členem One Direction úplně nezapadá do Maryina seznamu pravidel.

Harry se pokusil zachránit situaci. „Ahoj Mary, co ty tady, v tuhle dobu?“ „Chtěla jsem se s tebou dohodnout na něčem kvůli zítřku a tušila jsem, že ještě nebudeš spát, jak vidím, tušila jsem správně.“ „Aha, no tak promiň. Nemohli bychom se ještě pro jednou tvářit, že se nic nestalo?“

Mary zvedla obočí a zůstala na Harryho nevěřícně koukat. „Prosím? To nemůžeš myslet vážně Harry, vždyť to by si tu každý mohl dělat, co ho napadne, to přeci nejde.“ 

Harry na Marry udělal psí oči, a tomu nemohla odolat ani Mary ani nikdo jiný. „No co mám s tebou dělat, ale je to vážně naposledy.“

Pak se otočila a odešla. Jen co zašla za roh, El i Harry si úlevně oddechli. „Tak tohle bylo vážně o fous.“ řekla El. „Neboj, průšvih mít nebudeš.“ uklidňoval ji Harry. Naposledy ji obejmul a ona zaplula do pokoje. Tentokrát ale Lucy nespala.

„Jé promiň, já jsem tě nechtěla vzbudit.“ Omlouvala se El. „V pohodě, ale kde jsi byla? Vždyť je strašně pozdě.“ „No nějak jsme se zapovídali s Harrym.“ Odpověděla El mezi tím, co se chystala do postele. „S Harrym ?!“ Vykřikla Lucy „myslíš TOHO Harryho?!“ „Jo přesně toho, to je jedno, jsem utahaná, dobrou.“ „Tak promiň, nechtěla jsem nějak vyzvídat nebo něco. Dobrou.“ A obě děvčata usnula.

Další tři dny se nic nestalo, ale pomalu se začínalo ozývat vzrůstající napětí, jak se blížil den vyřazování. Všichni trávili každou volnou minutu pilováním svých vystoupení, aby na nich nezůstala ani jediná chybička.

Když skončily hodiny zpěvu, vracela se obvykle El na pár hodin do studia, kde se učila nové texty a zpívala.

Samozřejmě si našla i čas na to, aby zavolala domů a napsala Tině. A pochopitelně se každý večer tajně scházela s Harrym.

Uvědomovala si, že se do něj za těch pár dní zamilovala až po uši, ale nevadilo jí to. Byla tak moc šťastná, že se jí zdálo, že víc už to nejde.

Pátý den, tedy dva dny před vyřazováním ale přišla ledová sprcha. Začalo to na taneční hodině. Mary měla neobvykle dobrou náladu, někdo by jí možná označil až za milou a hodnou a nikdo nechápal proč. Při zpěvu jí zase Niall s Louisem složili asi milion komplimentů a vůbec všechno se zdáo být jednoduše perfektní.

Mezi zpěvem a večeří jí zbyla asi hodina času, a tak se rozhodla, že zajde za Harrym. Zaklepala na jeho dveře, ale nikdo neotevřel, a tak se El otočila k odchodu.

Než ale zašla do pokoje, zaslechla cvaknutí otevírajících se dveří, a když se ohlédla, viděla Mary, jak odchází z Harryho pokoje. El slyšela, že něco říká, ale nerozuměla jí. A pak se stalo něco neuvěřitelného, na chodbu vyšel Harry a políbil Mary.

El zůstala koukat s otevřenou pusou. Odmítala uvěřit tomu, co vidí, a tak sotva Mary odešla a Harry za sebou zavřel, vydala se znovu k jeho pokoji.

Zaklepala a tentokrát už Harry otevřel.  Ve tváři měl výraz, který by za normálních okolností považovala za mile překvapený, dneska jí ale přišel spíš provinile.
„Ahoj Eli, potřebuješ něco?“ „No měla jsem volno, tak jsem si řekla, že se za tebou zastavím, ale tys tu předtím nebyl.“ Odpověděla El a skoro se bála, co jí odpoví. „Aha, no já jsem teď přišel, víš, něco jsme řešili.“ „S Mary?“ Zeptala se El naštvaně a Harry se zatvářil nechápavě. „Proč zrovna s Mary?“ zeptal se.
„No, já nevím, třeba proto, že asi před minutou odcházela od tebe z pokoje?“ Harry polknul, „Tys nás viděla? To ale nebylo-“ „Nebylo tak, jak to vypadalo? To nemůžeš myslet vážně, přeci nejsem slepá ani úplně blbá!“ El nechtěla křičet, ale bála se, že jinak se rozpláče.
„Eli, já bych ti nikdy neublížil, musíš mi věřit.“ „Jak bych ti mohla věřit?“ to už cítila, jak se jí po tvářích začínají kutálet slzy. „Tys mě nechal se do tebe zamilovat a pak uděláš tohle? Pár dní potom co mi řekneš, jak mě strašně miluješ? Co ty jsi vůbec za člověka?“ Potom se otočila a odešla. A Harry? Harry ji nechal jít.

„Já jsem ale vůl“ běželo mu hlavou. Ale copak jí mohl říct, co se stalo doopravdy? Asi těžko. S Mary se znali už roky, ještě předtím než pro ně začala pracovat, přátelili se.

Ona do něj byla celou tu dobu zamilovaná a on to moc dobře věděl. Párkrát se stalo, že spolu něco měli, po různých večírcích a podobně, ale nikdy nešlo o nic vážného, alespoň z jeho strany ne.

Připadal si kvůli tomu špatně, a několikrát Mary řekl, že on o ní nestojí, ale jí to nijak nevadilo.
Teď, když potkal El, řekl Mary, že už se to nebude nikdy opakovat, že jednak nemůže, ale hlavně nechce s ní něco mít.

Čekal, že bude plakat, že bude křičet a při odchodu za sebou třískne dveřmi, ale ona ne, ona byla naprosto klidná a nic neříkala a pak ho najednou políbila.

A on neměl sílu se bránit. Znali se tak dobře a oba tohle znali tak důvěrně, vlastně už reagoval naprosto automaticky.
No a skončilo to tak, jak to skončilo. Vyspal se s ní, ale okamžitě toho litoval. A když odcházela a dala mu pusu, což bylo asi to, co viděla El tak jí přeci nemohl jen tak odstrčit.

A tohle přece nemohl říct El, hned po první větě by mu řekla, že je děvkař a ztratil by ji definitivně. A to vážně nechtěl.