Love and Fame || One Direction fanfiction

Chapter 8

Další den nezačal úplně ideálně. El s Lucy totiž zaspaly a kvůli tomu nestihly snídani.

Měli co dělat, aby stihly taneční lekci s Mary. Kupodivu Mary přišla asi o pět minut déle a tak se v klidu stačily převléct a začít se protahovat.

Po super náročné hodině si Mary zavolala El na chvilku k sobě.

„K tomu včerejšku, jsem ochotná na to zapomenout, ale jestli se to bude opakovat, budu nucená z toho vyvodit důsledky.“

El si povzdechla, doufala, že už se to nebude řešit.

„Dobře, omlouvám se.“

Mezitím se všichni už stačili vysprchovat a převléct, takže El byla sama. Ne, že by jí to nějak vadilo, alespoň měla chvíli klid.

Už byla skoro u pokoje a najednou proti ní vyšel Harry. Sotva si jí všimnul, zamumlal něco jako pozdrav a kvapem zašel do svého pokoje.

El si v tu chvíli připadala jako naprostý idiot, ale neměla čas se nad tím zamýšlet, protože v tu chvíli se jí rozvibroval mobil.
Tom.

„No konečně“ pomyslela si.

„Ahoj“

„Čau ségra, promiň, že jsem ti to včera nebral, ale neměl jsem úplně čas.“

„Jo v pohodě, alespoň jsem si pokecala s mamkou“

Oba se zasmáli, protože jeden jak druhý věděli, že El nesnáší telefonování s rodiči, když je pryč, zvláště s jejich mamkou.

„A co je novýho? Už jsi se podívala ven?“

„Ne a co se novinek týče, tak včera mi Harry v podstatě vyznal lásku“

Byla zvyklá říkat bráchovi všechno a on jí většinou uměl poradit, a tak neváhala a svěřila se mu.

„a já jsem to pak asi totálně pokazila, protože jsem ho odmítla a on se mi teď vyhýbá.“

Chvíli bylo slyšet jen praskání v telefonu a pak konečně promluvil Tom.

„Počkej, chceš mi jako říct, že tvůj největší idol a někdo, o kom básníš už šest let, ti řekne, že tě miluje a ty ho odmítneš? Já tě fakt asi nikdy nepochopim. Bejt tebou si to ještě pořádně promyslim.“

El protočila oči v sloup. Ještě promyslet? Vážně? To jí samotnou totiž nenapadlo.

„Jo já vím, a co je nového u tebe?“

Když si dopovídali, byl zrovna čas jít na hodinu zpěvu.  Doufala, že tam uvidí Harryho, a že si třeba promluví. Bohužel dnes v nahrávacím studiu seděli Louis s Liamem.

El znovu zazpívala to, co zpívala včera, oni jí opět pochválili a ona mohla jít. Přišla do pokoje a zjistila, že Lucy tam není. Sedla si na postel a přemýšlela, co bude dělat, nakonec se zvedla a došla k Haryho pokoji.

Zaklepala a čekala, dveře se otevřely, a když Harry viděl, kdo tam stojí, zatvářil se překvapeně.
„Potřebuješ něco?“

Řekl to tak chladně, že El na okamžik chtěla utéct zpátky, ale nakonec jen řekla:

„Mohli bychom si promluvit?“.

„Já myslel, že včera jsme toho řekli dost.“

„Aha, no já myslela, že -“

v tom jí Harry skočil do řeči.

„Že co, že mě včera pošleš do háje a dneska budem nejlepší kamarádi? To je trochu kravina ne?“

„Počkej, Harry, no tak, nemohli bychom jít dovnitř, ať neděláme divadlo pro celej barák?“

Chvilku na ní zůstal jen tak koukat a pak ustoupil ode dveří, aby mohla El vstoupit.

„No tak prosím, chtěla jsi mluvit, tak mluv.“

„Já jsem o tom potom hodně přemýšlela a došla jsem k závěru, že prostě nevím. Já tě sotva znám a nevím, jestli bychom mohli být spolu. Ale proč se kvůli tomu musíme hned přestat bavit?“

„Tak dobře, já ti to zkusím vysvětlit nějak jednoduše. Já jsem ti řekl, že jsem se do tebe zamiloval, ale ty do mě očividně ne. Víš jak je pro mě těžký tě tu potkávat, mluvit s tebou a tak? Já –“

„Dobře, dobře, chápu, ale já neřekla, že o tebe nestojim, jen, že prostě nevím. Já nevím, jak bych ti to vysvětlila.“

Chvilku tam jen stáli a koukali na sebe, a potom Harry udělal dva kroky dopředu, přitáhnul si El k sobě a znovu jí políbil.

Nejdřív ho El chtěla odstrčit, ale pak jí najednou došlo, že to tak chce. Že by byla sama proti sobě, vždyť je to on. Ten kluk, o kterém léta snila, slintala nad jeho fotkami a rozplývala se nad jeho zpěvem. A tak ho nechala, aby jí líbal, a když se od sebe odtáhli, tak jí ještě chvíli objímal.

Najednou Harry promluvil.

„Tak co, už víš?“

Hlas měl trochu roztřesený, jako by se bál odpovědi. El k němu vzhlédla a místo odpovědi jen přikývla.

Pak si stoupla na špičky a vtiskla mu ještě jednu rychlou pusu. Harry se usmál a v tu chvíli mu zazvonil mobil.

Přečetl si zprávu a řekl, že musí jít. El přikývla a spolu opustili Harryho pokoj. Na chodbě se rozdělili a ještě se stačili dohodnout, že se večer sejdou. Pomalu už se z toho stávala tradice.

El zaplula do pokoje a připadala si, jako by se vznášela. Lucy její skvělá nálada neunikla, ale nevyptávala se, co se přihodilo.

Po večeři se skoro všichni sešli v obýváku, nějací kluci přinesli kytary a začali hrát a zpívat. Tak strávili celý zbytek večera. Zpívali jednu písničku za druhou, vtipkovali, smáli se a konečně to po týdnu vypadalo, jakoby se skamarádili.

Na chvilku se k nim dokonce připojili i Harry, Louis, Niall a Liam, ale to už bylo skoro jedenáct a jakmile odbila celá, Přišla Mary a poslala je do pokojů.

Lucy usnula, sotva si lehla do postele. A nevzbudilo jí, ani když se ozvalo zaklepání na dveře. Nestál za nimi nikdo jiný než Harry.

El si přes pyžamo natáhla mikinu a spolu pak přeběhli do jeho pokoje. Jako obvykle se usadili na gauči a začali si povídat. Po nějaké chvíli se Harry zeptal El, jestli jí napadá něco, co jí tu chybí.

Nejdřív jen zavrtěla hlavou, ale pak si vzpomněla, o čem se bavila tenkrát s Tomem, že se ještě nepodívala ven, když nepočítá cestu z letiště.

„No, hrozně ráda bych se podívala ven, myslím tím do města, přeci jen jsme tu už týden a já jsem prakticky nevyšla z domu.“

Harry přikývnul

„Chápu, uvidíme, co by se s tím dalo dělat.“ a usmál se.

Několik hodin si povídali a samo sebou nezůstali jen u toho.

Kolem třetí El prohlásila, že půjde spát. Harry ji jako obvykle doprovodil až k jejím dveřím, ale tentokrát tam spolu ještě chvíli zůstali stát.

Harry ji obejmul a políbil jí na dobrou noc. A přesně v tu chvíli se za nimi ozvalo odkašlání.
Leknutím od sebe uskočili a podívali se, kdo je načapal. Nebyl to nikdo jiný než Mary.

Ahoj, tak tu pro vás mám další část, snad se vám bude líbit :) hlasujte, komentujte, no však to znáte :)
T.♡