Love and Fame || One Direction fanfiction

Chapter 1

Měl to být den jako každý jiný. Brzké vstávání, snídaně za pochodu a sprint na autobus. Všechno bylo tak strašně moc normální, ale něco bylo jinak.

El tomu zvláštnímu pocitu nepřikládala žádnou váhu, protože měla spoustu jiných starostí. Třeba test z deskriptivní geometrie nebo zkoušení z biologie.

Spolu s davem známých i neznámých spolužáků zrovna vcházela do šatny, v duchu se už asi po milionté proklínala, že si nevybrala nějaký jiný volitelný předmět, ve kterém by po ní nikdo nechtěl rýsování a počítání, a chystala se zabočit do uličky ke své skříňce, když v tom najednou do ní někdo vrazil a oba spadli na zem.

Už se nadechovala, aby dotyčného pořádně seřvala, ať laskavě kouká na cestu a nevráží do lidí, kteří mu nic neprovedli, jenže právě v ten moment si uvědomila, komu se chystá vynadat.

Nejdřív viděla jen tmavé, kudrnaté, trochu delší vlasy, a když se na ní otočil obličejem, měla možnost podívat se do těch překrásných očí, které do té doby znala jen z fotek a plakátů.

Nejdřív si myslela, že se praštila do hlavy a má halucinace, ale když vstal, podal jí ruku, pomohl jí zvednout se a řekl

„Are you okay?“ nebylo pochyb.

Stál před ní Harry Styles. Pětina z její nejoblíbenější skupiny, konkrétně její nejmilejší pětina, a nejen že před ní stál, ale usmíval se na ní a mluvil na ní.

El chvilku nebyla schopná promluvit a nakonec z ní vypadlo jen

„Ty jsi vážně Harry Styles?!“.

Nato se on zatvářil trochu vyplašeně a jen přikývnul. Potom jí doprovodil ke skříňce, cestou jí vysvětlil, že je tu v podstatě tajně, a že by bylo fajn, kdyby si to El nechala pro sebe. Když si vyndala všechny učebnice, zabouchla skříňku a ujistila ho, že od ní se o jeho přítomnosti nikdo nedozví, chtěla odejít, ale on jí poprosil, jestli by ho nezavedla ke kabinetu paní Gertlové, její učitelky hudební výchovy.

Cestou, která jim trvala několik minut, jí Harry řekl, že paní Gertlová je vlastně jeho teta, a že sem do Česka za ní létá docela často. Nakonec jí obejmul na rozloučenou se slovy

„Brzy se zase uvidíme“ a vešel do kabinetu.

El se otočila na podpatku a po paměti došla do učebny, kde měla první hodinu, myšlenkami se ale neustále vracela k předcházejícím dvaceti minutám.

Zrovna přemítala, jak to myslel s tím, že se brzy uvidí, nebo jestli to byla jen řečnická fráze, když jí na lavici s plesknutím přistála mokrá houba na mytí tabule.

Leknutím málem nadskočila, ale to už u ní stála její nejlepší kamarádka Tina, a se smíchem hodila houbu tam, odkud přiletěla.

Tina byla ten nejchytřejší člověk, jakého El znala a byla to skutečná directionerka, stejně jako El. Právě láska k One Direction je před pěti lety dala dohromady a od té doby se z nich staly kamarádky na život a na smrt.

I když byly na první pohled každá jiná, El byla vysoká brunetka s obrovskýma hnědýma očima, Tina naopak drobná zrzka se zářivě zelenýma očima a světlou pletí posetou drobnými pihami, El byla skvělá v češtině a dějepisu, Tina byla zase matematický a fyzikální génius, skvěle se doplňovaly snad ve všem a zásadně se nehádaly kvůli blbostem.

El věděla, že je její kamarádská a hlavně directionerská povinnost povědět jí, co se jí stalo ráno, ale zároveň si pamatovala, jak moc Harrymu záleželo na tom, aby o tom neříkala nikomu.

Nakonec v ní ale zvítězila ta část kamarádka/directionerka a potom co jí Tina asi stokrát odpřísáhla, že nikomu nic neprozradí, konečně se jí El svěřila.

Tina poslouchala, a když vypravování skončilo, jen na kamarádku nevěřícně zírala.

To ještě ani jedna netušila, že o patro níž, v kabinetu hudební výchovy sedí na pohovce čtyři kluci a na něčem se domlouvají s jejich milovanou učitelkou, paní Gertlovou.