Love and Fame || One Direction fanfiction

Chapter 4

Sotva s Tarou a Sárou vystoupily, přiřítila se k nim žena v kostýmku s hranatými brýlemi na očích.

Se všemi si podala ruku a potom už je rychle nacpala do malého černého autíčka, kterým je vezla neznámo kam. Mary, jak se žena jmenovala, děvčatům cestou dala program jejich činností, zahrnující hodiny tance, zpěvu, ale i herectví a pak samozřejmě zkoušky na vystoupení.

Než jim k tomu všemu zvládla podat nějaké vysvětlení, zastavili před obrovským domem, možná spíš vilou.

Sotva otevřeli dveře, začaly k nim ze všech stran doléhat hlasy hovořící různými jazyky. Vstoupili totiž do obrovské haly plné lidí. Jakmile ale všichni zaregistrovali Maryinu přítomnost, zmlkli a s očekáváním se na ní zahleděli.

Mary je vyzvala, ať se všichni posadí v obývacím pokoji, teda spíš v něčem co bylo velké asi jako tři běžné obývací pokoje.

Kdo se nevešel na jednu z bílých kožených pohovek, usadil se na některém z polštářů na zemi. Když byl zase klid, ujala se slova Mary:

„Všechny vás tu ještě jednou vítám. Jak už všichni víte, já jsem Mary a tady se o vás budu starat. S jakýmkoliv problémem se obraťte na mě. Na začátek bych vás měla seznámit s několika pravidly.“

El si všimla, že několik lidí obrátilo oči v sloup. Asi si mysleli, že to tu bude jako na prázdninách nebo co.

„Takže zaprvé, nesmíte bez povolení opustit areál domu. Za druhé, musíte dodržovat harmonogram, který jsem vám rozdala. Dále pokud budete vyřazeni, musíte si zabalit věci a opustit dům. Bez protestů. Zkušebny jsou vám k dispozici nonstop a další podrobnosti k soutěži vám sdělí zítra někdo jiný. Nějaké dotazy?“

Pohledem přelétla všechny přítomné.

„Jestli ne, pak vyhlašuji volnou zábavu, ale nejdřív se prosím ubytujte. Rozpis pokojů je na nástěnce.“

Místo odpovědi se všichni naráz zvedli a nahrnuli se ke zmíněné nástěnce. Potom chvíli nebylo slyšet nic, než šoupání kufrů a případné nadávky, když někomu spadlo nějaké zavazadlo.

El skončila na pokoji s dalšími pěti děvčaty, která se stihla seznámit už před jejím příjezdem a tak se s ní moc nebavila. Jí to ale vůbec nevadilo, byla po cestě a po tom všem úplně vyčerpaná.

Místo seznamování se tedy vydala sehnat někam heslo od wifi, protože slíbila Tině, že jí bude psát úplně o všem, ale na druhou stranu nechtěla, aby jí rodiče zabili za účet za telefon. Její mise byla úspěšná. Opsala si z nástěnky sedmimístné heslo, a protože byla moc utahaná na to, aby se vlekla zpátky do schodů, tak se radši uvelebila v rohu pohovky.

Jen co začala psát sáhodlouhou zprávu pro Tinu, připomínající spíš kapitolu z cestopisu, vyrušilo jí tiché odkašlání. Vzhlédla s obavou, že někdo (Mary) přišel, aby jí vynadal, protože tu nemá co dělat, ale stál tam někdo úplně jiný. Byl to Harry.

„Můžu si přisednout?“

El na něj chvilku koukala a pak jen přikývla.

„Proč nejseš nahoře s ostatníma?“ Zeptal se jí.

„Chtěla jsem napsat Tině, ale ještě jsem to nestihla. A hlavně jsem byla moc unavená na to, abych zvládla vyjít ty schody.“

Harry se zasmál, a přikývnul. Zůstali tam spolu sedět ještě nějakou dobu, a když se El podívala na hodiny, zjistila, že tam ve skutečnosti sedí několik hodin. Bylo už skoro půl jedné.

„Asi bych měla jít spát, jinak ten zítřek nepřežiju.“

Harry jí věnoval nechápavý pohled a ona mu místo odpovědi jen podala zmačkaný harmonogram. Poté co si ho důkladně prostudoval, přikývl

„Už to asi chápu, ale neboj, Mary ráda pouští hrůzu, ale ve skutečnosti je moc hodná. Určitě vás nezničí hned první den.“ 

„No tak to ti děkuju za uklidnění, ale asi to nebudu riskovat. Tak dobrou.“

Čekala, že Harry jí třeba odpoví ale on místo toho vstal, podal jí ruku a vytáhl jí na nohy.

„Jako pravý anglický gentleman tě přeci musím doprovodit.“

A tak se bok po boku vydali po shodech do patra, kde se nacházely všechny ložnice. Ještě než stihla otevřít, chytil ji za ruku a téměř šeptem jí řekl:

„Děkuju za dnešní večer. Už dlouho jsem si s nikým tak nepopovídal.“

a s úsměvem ještě dodal

„Snad si to brzo zopakujem‘. Sladké sny, El.“

A objal jí.

Připadala si jako ve snu. Ani nevěděla jak, ale za chvíli už ležela v posteli a pomalu se propadala do hlubokého spánku.
Zatím o pár pokojů vedle, Harry v posteli koukal do stropu a nemohl usnout. Neustále musel myslet na El.

Tak jo, tohle už je pátá část a já se nepřestávám divit, že se na to alespoň někdo podíval. Moc děkuju. No a vím, že ty kapitoly nejsou moc dlouhé, ale mám hrozně práce se školou a se vším, takže na psaní tolik nezbývá. Ale snažím se co to jde. Tak snad se vám to bude alespoň trochu líbit ♥ T.