|| Loki Laufeyson FF/CZ || SHE DID MISTAKE THAT BROUGHT HER TO HIM

Pro Úvod - Kriminál

Jsem Mer, Mer Neznámá. Jsem sirotek, kterého se ujala rodina žijící na královském dvoře na Asgardu. Všichni říkají, jak by chtěli znát své skutečné rodiče, ale když mě nechali na pospas světu samotnou radši nechci vědět, kdo byli. Mohla bych se ještě dozvědět, že byli nějaká děvka a chlap, co si jen tak čirou náhodou zamířil do bordelu, že jo? Takže jsem po nich nepátrala a jsou mi u prdele, ale na mojí  současné adoptivní rodině mi záleží. I když svým vzhledem, citem pro fyziku a magií trochu vyčnívám podporují mě a mají mě rádi. A ano magie. Mám schopnost telepatie a dokážu lidi ovládat přes svou mysl, ale vzhledem k tomu, že jsem to mockrát nezkoušela jsem v tom špatná!

Kdysi jsem měla adoptivní mámu, tátu a mladšího bratra Rena, jenže jsem o ně přišla. Nejhorší na tom je to, že vlastní chybou - obrovskou chybou naprosto bez mučení přiznávám!!! Ve zkratce: Nebyla jsem zrovna hodná holka a kdykoli jsem měla možnost předváděla jsem se, ne zrovna hezky.Párkrát jsem se dokonce vybavovala se samotným Thorem, ale já o něj nikdy neměla zájem a myslím, že mu Odin a Frigga dost jasně naznačili, aby se ode mne držel dál. Začala jsem chtít víc než jen pozornost mužů v síni. Chtěla jsem být viděna vždy, všude a všemi, no a vzhledem k tomu, že jsem byla známá i pro své zapálení do fyziky vyhledala mě jedna taková skupinka lidí, kteří si mě vybrali jako svou spolupachatelku. Tím myslím, že jsem jim pomohla vykrást královskou pokladnici. Ovšem se to podělalo, protože je chytili a díky Heimdalovi a jejich doznání jsem do kriminálu šla s nimi. Do konce života si budu pamatovat ten nenávistný pohled mé matky, když mne odváděli. Určitě si říkala něco ve smyslu jako: ,jak jsem mohla vychovat takovýho zmetka'. Vlastně ani nevím, co jsem si od té krádeže slibovala. Prostě jsem to udělala a nechápu proč. 

V každém případě jsem doufala, že až budu zase venku budu se k ní moct vrátit a odpustí mi to. Že budeme zase normální rodina - teda... jak normální bychom v tom případě mohli být.

Tak jsem se dostala do vězení pod zemí do magií odříznutých cel. Věděla jsem, že to není dobré a začala jsem plánovat dost šílený útěk. Neměla jsem v úmyslu ho někdy uskutečnit, bohužel jsem tam byla na můj vkus moc dlouho a začalo mi tak trochu hrabat. To víte, když jsem zavření ve sterilní bílé místnosti a můžete si povídat jen samy se sebou po čase už to nejste vy. Vlastně jste, ale trochu jinak než předtím. Já se vždycky bála samoty a najednou tu nebyl nikdo, kdo by mě z ní a mých myšlenek vysvobodil. Nikdo, kdo by mě vyslechl, ať už dobrovolně nebo nedobrovolně. Z počátku jsem plakávala a nebyla jsem k zastavení. Pak jsem si začala na to osamění zvykat a brek se změnil ve vztek. Začala jsem si ubližovat a nezáleželo mi na tom, jak moc to bude bolet. Fyzickou bolestí jsem zastínila tu psychickou. Nejdříve na mě navlékli řetězy, což bylo k ničemu, tak mě připoutali ke křeslu. Jenže jsem byla pořád sama a snažila se všemožně uvolnit sevření pout, takže jsem si sedřela kůži na zápěstí a kotnících. 

Věděla jsem, že se něco událo ve předu chodby, ale moje smysly byly tak otupělé, že jsem nezaregistrovala, co. A jednou jsem prostě otevřela oči. Nic jsem necítila. Byla jsem prázdná. Plná klidu. Nebyla jsem si jistá, jak dlouho jsem v tom transu byla, ale musely to být měsíce. Po delší době, kdy jsem se uklidnila mi konečně dovolili být v té kleci bez řetězů a konečně nepřipoutaná k tomu ohavnému křeslu. Vůbec jsem nespala a jen čmárala neviditelné čáry na bílou podlahu. Najednou jsem si uvědomila, že jsou to vzorce. Ty vzorce, které jsem dělala než jsem se zbláznila. I přesto, že můj mozek dlouho nepracoval jsem si vzpomněla na všechny svoje plány útěku. Užuž jsem nějaký chtěla uskutečnit... Něco mi došlo.

Přece jsem tehdy zešílela. Nebude lepší, když tu zůstanu do konce života? Co když bych někomu ublížila? Co když by mě chytili a popravili a nebude to tak náhodou lepší? Ale co když na mě bude moje rodina ještě víc naštvaná a na druhou stranu, co když jim na mě ještě aspoň trochu záleží? Jak dlouho jsem tu vlastně zavřená?

Všechny tyto otázky jsem si kladla. Naneštěstí tu nebyl nikdo, kdo by mi odpověděl. Snad jen na jednu z nich. Prosím!

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Na rozjezd je to možná trochu pomalé, ale můžu slíbit, že v dalších episodách se to zlepší :) Prostě jsem jenom potřebovala nějak začít, takže pište, pište, pište, komentujte a názorujte!!!

A na další episodu se těšte 23. 11. 2016 - pokusím se vydávat jednotlivé episody každou středu, ale uvidíme jak to bude :)
P.S.: Kdo žere Lokiho a písničku Call me musí žrát i tohle!!!
https://www.youtube.com/watch?v=-CFpQc5nJqo&list=PLMwhAt9q1_MxC6ZWzM8rsFJ5gw8nczkUd