|| Loki Laufeyson FF/CZ || SHE DID MISTAKE THAT BROUGHT HER TO HIM

Pokus o útěk

Měla jsem prolomit bariéry svou myslí a Loki vyřídit stráže. Můj úkol byl kapánek těžší než ten jeho, protože jsem to nikdy předtím nedělala a ani jsem si nebyla jistá jestli to bude fungovat! Abych někomu mohla vstoupit do hlavy musela bych zničit tu zatracenou magickou bariéru, což mohlo trvat pět vteřin nebo taky věčnost, ale byla to naše jediná naděje na život.

Zavřela jsem oči a soustředila se. Moje mysl se snažila najít tu bariéru. Našla ji. Jenže dál nemohla. Zatlačila jsem na ni, jak jen jsem mohla. Cítila jsem, jak mě opouštějí síly. Bariéra byla moc silná. Jak jen jsem si mohla myslet, že to dokážu?! Já kráva!... Ale teď to nemůžu vzdát! povzbudila jsem se vnitřně a znovu jsem začala ,,prolamovat" bariéru. Zaťala jsem pěsti i zuby. Netušila jsem kolik času uběhlo, ale stále jsem se snažila a bylo jedno, jak moc jsem cítila, že to nedokážu. Prostě jsem to chtěla dokázat, tak to dokážu! 

Najednou se něco změnilo.

Slabá jsem byla, ale něco bylo jinak. Uvědomila jsem si, že bariéra povoluje! Zhluboka jsem se nadechla. Jen tak dál. bariéra praskla!

Slyšela jsem, jak jsem ji zničila. Moje mysl hned vyrazila k další bariéře. Od svobody nás dělilo tak málo. Nás? Mohla jsem se na Lokiho vykašlat. Jenže jsem namohla. Svoje sliby plním a i když jsem si nebyla jistá jestli mě náhodou nezradí rozhodla jsem se ho osvobodit. Sice jsem se cítila neporazitelná věděla jsem, že nejsem a už mi docházejí síly. Nikdy před tím jsem to neděla a ani ve snu (kterých bylo opravdu hodně) by mě nenapadlo, to bude tak náročné.

Dělala jsem na Lokiho bariéru stejný postup jako na tu svou. Až na to, že jsem padla na kolena - to v plánu nebylo. Mysl se mi začala stahovat zpátky, nedostala jsem se k Lokimu. Vlastně jsem nepotřebovala dostat se přímo k němu, ale stačilo ho dostat ven.

,,Ne, ne, ne!" šeptala jsem k sobě.

,,No tak, Mer, ty to zvládneš!" uslyšela jsem Lokiho.

Ještě párkrát jsem se zhluboka nadechla. Natáhla jsem svou mysl ještě jednou... Povolila! Ale magická bariéra nebyla jediná, kdo spadl. Otevřela jsem tím šokem z nárazu hlavy do země oči. 

Loki vyběhl z cely a zakřičel na mě: ,,Pojď, Mer! Už nemáme čas!"

Nakonec jsem se zvedla. Vyběhla jsem za ním. Málem jsem upadla, ale udržela jsem se na nohou. Běželi jsme ven a mě přišlo divné až nemožné, jak rychle se mi vrací síly. Vězni za námi křičeli ne zrovna hezké věci, ale my pokračovali. Těsně před středním schodištěm jsme uviděli, jak se brány otevírá. Ztuhla jsem.

Loki běžel někam doleva, ale zastavil se. Rychle mě vzal za paži a táhl k levému schodišti a pryč. Držet s ním krok ztuhlá byl docela těžký úkol. Navíc jsme se znali teprve krátce a tak se mi nelíbilo, jak mě Loki držel.

Na schodišti jsme potkali stráže. Loki mě pustil a vypořádal se s nimi. Jednomu podrazil nohy. Druhého praštil pěstí do obličeje, že upadl a omdlel. Sebral od toho prvního meč a probodl ho. Leknutím jsem zavřela oči. Ale byla jsem donucena je znovu otevřít a projít kolem strážných. V hlavě mi prolétlo: Uzavřela jsem pakt s lhářem a vrahem. Jak hluboko jsem to klesla... Loki si prohlédl a meč a zahodil ho. Tázavě jsem se na něj podívala.

,,S takovým mečem bych byl stejně bezmocný jako bez něj." pověděl mi a prošli jsme nějakou halou. Loki jako by si na něco vzpomněl šel zpátky. Zavřel za námi dveře a zapřel je mečem, co před chvíli zahodil. Schovali jsme se za nějakým rohem, aby nás neviděli jiné stráže. Srdce mi bušilo jako splašené. Stráže jen prošli - bylo to vidět na stínech na protější stěně. 

,,Už o nás vědí," zašeptal Loki dívaje se do prostoru za rohem.

,,Možná sis ten meč měl nechat." pronesla jsem stejně potichu.

BUM! Ozvalo se ode dveří, kterými jsme přišli. Nadskočila jsem. Loki vypadal naprosto klidně, zato já byla jako na trní. Objala jsem si ramena a snažila se zklidnit svůj dech. 

,,Hej! Poslouchej!" mluvil na mě, ale já se odmítla na něj třeba jen podívat.

Vzal mě za bradu a já jsem byla donucena udělat to, co jsem odmítala. ,,Když uděláš něco se strážemi, které potkáme, tak se odtud dostaneme."

Zamračila jsem se. ,,Udělej si s nima něco sám, ,génie'! Měl sis ten meč nechat, já ti to říkala!"

,,Ten meč je to jediné, co jim brání se k nám dostat ze zadu! Kdybych si ho nechal už je po nás!" to se mu muselo uznat za pravdu.

,,A a a... Vážně s nima nemůž-" přikryl mi pusu dlaní. Na stěně se mihl stín stáží. Pak zmizel. Loki mi sundal ruku z obličeje. ,,A nemůžeš s nima něco udělat vážně ty?"

Zavrtěl hlavou. ,,Neviditelným se udělat neumím. Klidně ti tady a teď zmodrám, ale splývat s okolím fakt neumím! A i kdybych nás proměnil na stráže musíš je ovlivnit ty, protože jinak by poznali, že k nim nepatříme. Mají svoje rozpisy a podobně. Musíš s nimi udělat něco ty!"

,,Ale já to ještě nikdy nedělala a ani nevím, co by..." zarazila jsem se. No tak, Mer, nejsi jenom uplakaná holčička. Ukaž mu, že umíš být i statečná, ozval se můj vnitřní hlas.

,,Je to sílené a nebezpečné."

,,A bude to fungovat?" zeptal se mě.

Vyšla jsem z chodby se slovy: ,,To uvidíme."

------------------------------------------------------------------------------ 

Jenom mě tak napadlo, že bych mohla napsat, že ve čtvrtek jsme byli na představení o vikinzích a jakmile padlo jméno LOKI všechny kámošky se s úsměvama otočily NA MĚ!!! A já a moje BFF jsme dostaly takovej výbuch smíchu!!! Why not, že jo? :D :D :D

A já se omlouvám, i když vy nevíte proč!!! Páč jsem tuhle část málem nesharela... Jo, zapomněla jsem, že je dneska už neděle a já nemám předepsanou kapitolu, takže jsem ve 15:00 začala vypisovat a ještě u toho hleděla na videa, takže to trvalo dvojnásobně dlouho :D :) ;P (jenom 3 hoďky :)

Snad si budete moct přečíst další část 1. 12. 2016 :)

JINAK HEZKOU 1. ADVENTNÍ NEDĚLI :D