|| Loki Laufeyson FF/CZ || SHE DID MISTAKE THAT BROUGHT HER TO HIM

Cestička

Já vím originální název xD xD xD Ale něco smysluplnějšího mě nenapadlo :D Jinak sorry, že jsem z toho udělala slaďák (Nerthiana ano použila jsem tvá slova :D ), ale musíme se přes to dostat k ,,úžasnému" a velmi vzdálenému konci xD -_- Na který jsem natěšená uplně stejně jako na Ragnarök a Infinity War :D :D :D Taky by mohly natočit dalšího Cap A. - chtěla bych vědět, co udělají s Buckym, ale to jsem už moc odbočila :D :D :D A ano já vím, že to budu v IW, ale jsem to prostě já!!!

A ano já vím, zase jsem to vypadla pozdě -_-

Takže jdeme na to:

-------------------------------------------------------------------------

Oči jsem měla tak zalepené, že jsem je nedokázala otevřít. Když se mi to povedlo zjistila jsem, že mám hlavu položenou v Lokiho klíně s tím, že spící Loki seděl na divanu, hlavu zakloněnou až nevím, kam a já ležela vedle něj. Pohla jsem hlavou a všimla si, že ještě přece jen není úplně světlo.

Uslyšela jsem prasknutí.

Leknutím jsem vyskočila do pozoru. 

Zbytečně. Prasklo doutnající dřevo v krbu, v němž už nehořelo, ale stále z něj sálalo teplo. Vydechla jsem úlevou. Cítila jsem jak mám napuchlé a ospalé oči, jimiž jsem se podívala na Lokiho. Stále spal. Nedivila jsem se a usmála se. Včera jsem ho musela pořádně unavit. Pohádaly jsem se, pokusili se jeden druhého zabít, porafaly se a musel mě přesvědčit, abych nešla na sebevražednou misi a... Kurva! Řekl mi, že mě miluje! A já jemu! Co to... ?! To jsem tomu dala! Nemohla jsem si prostě něco vymyslet? Proč jsem mu to takhle vysypala! A proč to sakra vysypal tak on mě?! Podezřelé... V hlavě mi hýřily myšlenky a ani jsem nevnímala, jak rychle čas plyne. Až pozdě jsem si uvědomila, že slunce už vystoupalo nad obzor a rozlévalo kolem své hřejivé paprsky. A pozdě bylo hlavně proto, že se Loki vzbudil.

Jak se mám chovat?! Co když se včera stalo něco, co si nepamatuju a on jo?! Zalil mě tíživý pocit a nevěděla jsem, co dělat.

,,Dobrý ráno." řekl a já se na něj otočila.

,,Dobré."

,,Jsi vzhůru dlouho?" zeptal se a mou odpovědí bylo zívnutí. Promnula jsem si oči a ona dodal: ,,Měla bychom jít."

,,Kam? Vím, že musíme pryč, ale kam pryč? Copak máme kam jít?"

,,A kam jsme měli namířeno z vězení?" tomu říkám uhodit hřebíček na hlavičku.

Povzdechla jsem si. ,,Myslím, že asi taky nikam."

,,Ale i tak jsi se mnou šla. Přestože jsi věděla, že možná nikde nebude v bezpečí. "

,,Teď je to jiné," odsekla jsem, ,,Tehdy jsem šla za nějakým cílem. Věděla jsem, co chci, ale teď tak nějak nevím, co chci." v tohle bodě jsem tak trochu lhala. Věděla jsem naprosto přesně, co chci. Chtěla jsem odejít s Lokim a pokusit se mu věřit. Ale jedna moje rozumná část, které jsem se snažila držet mi říkala, že je to špatný nápad. Můžu mu vůbec věřit? Ovšem špatný nápad byl i zůstat v tom domě.

,,Možná," začal, ,,Ale zkus mi věřit. Vím. Znám tvůj názor na tuto větu, ale aspoň to zkus. Nemůžeme tu zůstat a ty víš, že tě tady nenechám."

Zapřemýšlela jsem. Nikde nebudeme v bezpečí a Thor Lokiho hledat nepřestane, když zabil jeho otce. Kdyby to neudělal bylo by to všechno mnohem jednodušší. Ale taky bychom se nikdy nepotkali. Vše má své klady a zápory. Jaké klady má tahle situace? Jaké...? Jaké?...

,,Nepřestane nás hledat, že? Nikde - ani na jiném světě." 

,,Pravděpodobně," přitakal stejně sklesle jako jsem mluvila já.

,,Hmm..." ozval se a já se podívala na Lokiho - těkajícího očima po celém pokoji. Prohlížela jsem si ho a radši se ani neptala, co tak ,,úžasného" ho napadlo, že se tváří jako by právě dobyl všech 9 světů. 

,,Vlastně je jedno místo, na kterém nás Thor hledat nebude." pronesl s úsměvem.

Nadzvedla jsem obočí. ,,Kde náš hledat nebude?" zeptala jsem se a i když jsem tak určitě nevypadala uvnitř jsem byla nedočkavá po odpovědi.

Pohodlněji jsem se usadila a on mě vzal za ruce. ,,Co bys řekla na výlet na kraj světa?"

,,CO?! A kde to je?" vyjekla jsem.

,,No to sám nevím." skvěle.

,,A to máme jít někam, kde ani nevíme jestli to vůbec existuje? Řekla bych, že je to špatný nápad, ale... všechno je teď asi lepší než tenhle dům."

,,No právě, ale musíme vyrazit hned." nato se zvedl a jelikož mě neustále držel za ruce byla jsem nucena se zvednout také.

,,Takže půjdeš?"

,,Jistě, že ano." nechápala jsem proč se ptá, ,,Počkej!" vypadlo ze mě ve dveřích.

,,Copak?" zeptal se a já rychle vyběhla schody se slovy: ,,Minutku." a zamířila si to k sobě do pokoje. Vytáhla jsem ze skříně 2 černé pláště a chtěla odejít, ale něco jsem zahlédla. To tady nemůžu nechat. Snad se dostanu k tomu to zašít, pomyslela jsem si a pobrala jsem to všechno do rukou. Nedocházelo mi, jak to může nosit! Vždyť to bylo těžký jako prase!

Sešla jsem schody dolů a vyjeli oči. ,,Ty sis to nechala?"

,,Z nostalgie. Ale ano, ty tvoje hnusný hadry nejsou nikdy kromě toho ramene poškozené. Napadlo mě to zašít, ale během toho měsíce jsem na to zapomněla. Promiň."

,,To je v pořádku." nato jsem se s úsměvem vydala ke krbu pro ruksak. Narvala jsem to do něj a šla za Lokim. Oblékly jsme si pláště a vyšli jsme ven.

Ještě naposledy jsem se ohlédla za domem, v němž jsem vyrůstala. Zastavila jsem se a Loki udělal to samé. Chvíli mě nechal se dívat, ale pak mi orámoval obličej dlaněmi.

,,Nevím jestli ještě dostanu šanci, protože nás možná už našli." nato mě políbil. Nebránila jsem se. Naopak. Na tohle jsem čekala.