|| Loki Laufeyson FF/CZ || SHE DID MISTAKE THAT BROUGHT HER TO HIM

Neodmítnutelná nabídka

Ucítila jsem pod sebou teplou postel. Nad sebou přikrývku. Plus něčí přítomnost v blízkém okolí. Pomaloučku jsem otevřela oči. Ležela jsem ve svém pokoji na posteli, přikrytá a Loki seděl na židli. Četl nějakou tlustou knihu, nevypadalo to, že by tu byl, protože měl o mě strach, ale spíš jako by si tu chtěl číst a já tu prostě jenom byla v bezvědomí. Pokusila jsem se pohnout, ale povedlo se mi jenom zapřít se o předloktí. Konečně zvedl pohled od rozevřené dvoustránky.

,,Dala sis na čas. Koukni, co už jsem za tu dobu stihl." pronesl nezaujatě a zvedl téměř dočtenou knihu do vzduchu, abych viděla, že už mu moc nezbývá.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se a ignorovala jeho poznámku.

,,Doufal jsem, že mi to povíš ty. Ráno se vzbudím, podívám se ven a vidím tě, jak ležíš na zemi. Nejdřív jsem myslel, že spíš, ale pak mi to přišlo divné, tak jsem tě šel zkontrolovat a zjistil jsem, že nejsi při vědomí."

Začaly mi naskakovat souvislosti, co se stalo. Znáte ten pocit, když se vám zdá sen tak realistický, že až se vzbudíte vážně si myslíte, že se to stalo? Tak tohle se tomu dost podobalo. Bylo to jako hodně živí sen, až na to, že to nebyl sen a vážně se to stalo.

,,Měla jsem hlad a tak jsem si chtěla pro něco jít, ale... očividně jsem to nezvládla. Jak dlouho jsem tak asi byla?"

Chvilku přemýšlel a pak mi odpověděl: ,,Když budu brát v potaz, že jsi šla ven za úsvitu a to, že teď je slunce nejvýš. Řekněme, že celé dopoledne."

To mě moc neuklidnilo. Asi jsem se právě rozhodla zabít ho! Nemám v plánu umřít na hlad a už vůbec nechci skončit znovu ve vězení! Abyste rozuměli: necítila jsem se v bezpečí - ani s padlým bohem neplechy za zády, nebo spíš po boku postele. Který momentálně sahal někam za sebe na nízký šatník.

,,A jestli máš pořád hlad, tak na." podal mi jablko. Tomu říkám super jídlo po dvou dnech bez čehokoli jiného. Vzala jsem si ho, ale napadlo mě.

,,Kde jsi ho vzal?" musela jsem to vědět, takže jsem se na něj ještě otočila s lehkým šibalským výrazem - aby mě náhodou nechtěl otrávit, jak to bývá v pohádkách. Ovšem Loki má do ošklivé babizny hodně, hodně, moooc hooodně daleko. Třeba jsem právě vymyslela novou verzi midgardské Sněhurky!

,,Kousek od tebe byla jabloň a jestli chceš něco jinýho nebo něco víc, tak smůla. Nemám!" řekl možná až moc přehnaně, ale třeba to tak jen vyznělo a nechtěl být tak vážný. No, pochybuji. V každém případě jsem měla takový hlad, že jsem se do zeleného ovoce zakousla. I když bude otrávené no a co? Aspoň neumřu hladová! Musím to brát z té lepší stránky. Některé věci se prostě nesmí na lačno.

Zavládlo ticho. Bylo slyšet jen mé žvýkání a občasné šustění listů papíru, když Loki otáčel stránky. Najednou aniž by se na mě podíval promluvil:

,,Ještě jsem neměl šanci ti říct, že jsi na mě udělala dojem. Tehdy když jsi ovlivnila ty vojáky." potom, co to dořekl se pán uráčil zvednout hlavu od té ,,určitě velice zajímavé" knížky.

,,Že dík."

,,Ale neumíš to ovládat." urazil mě.

,,No promiň! Ovládám se dobře!" ten detail, že jsem ve vězení na dlouhá léta zešílela jsem tak trochu vynechala.

,,Ne, neumíš." mezi větami udělal pomlku, ,,Viděl jsem, jak bojuješ s myslí ostatních a nedokážeš vydržet ten tlak. Tlak na tu tvou. Myslíš, že jsi jediná, kdo má pár triků v rukávu, ale nejsi. Když už jsi v něčí mysli musíš vědět, co v ní chceš a co v ní děláš. Musíš být naprosto soustředěná. Jak je vidět tobě to nejde a to je nebezpečné, protože když už v něčí mysli jsi ten někdo se ti může bránit. Nemůže na tvou mysl zaútočit jako ty na jeho, ale v jistých mezích se může bránit. To ti asi nikdo neřekl, co?" zeptal se a já měla jasno.

,,Ne, neřekl. Všichni mi říkali, abych se magie stranila, abych neskončila jako má nevlastní babička. Zešílela." nato jsem si pomyslela: A já k tomu neměla daleko.

,,Teď možná nevíš, co si počít, ale věř mi, že s magií mám nějaké zkušenosti. Nejsem sice telepatik a neumím ti napadnout mysl, ale mohu ti pomoct. Mohl bych tě o tom něco naučit, ale na zbytek musíš přijít sama. Takže se tě ptám: chceš?" zašrotovalo mi to v hlavě.

Mám jedinečnou možnost se konečně něco dozvědět o své podstatě. Mohla bych si tím pomoct. Ale na druhou stranu mi může lhát. Třeba ví víc, než mi říká - ne! On určitě ví víc než tvrdí, že ví! Je těžké věřit mu, když ho vlastně neznám a podle toho, co mi řekl je mi jasné, že je snad jen velká náhoda, že jsem ještě naživu nebo, že tady Loki stále se mnou je. Jenomže já na náhody nevěřím! Všechno se děje, kvůli něčemu, za nějakým účelem! Možná, že jsem měla Lokiho dostat ven,  aby mě naučil něco o mojí moci, abych ho potom já ochránila před Thorovým hněvem. A nebo melu nesmysly a všechno se to stalo jenom pro srandu králíkům! No, co můžu ztratit? Všechno, na čem mi kdy záleželo už jsem ztratila...

Přikývla jsem. ,,Ano"

----------------------------------------------------------------------------------------- 

Prosím, ignorujte, že Mer nemůže znát pohádku o Sněhurce!!!!!!  Ale prostě mě to napadlo a když se mi to líbilo, tak jsem to tam nechala a neřešte to!!! Jsou FF a teď nemyslím jenom na Lokiho, kde jsou ještě větší nesrozumitelnosti!!! OK? :D Díky za pochopení :) :3