|| Loki Laufeyson FF/CZ || SHE DID MISTAKE THAT BROUGHT HER TO HIM

Sen a hlad

Probudila jsem se ze západu slunce. Vlastně mě udivovalo, že jsem se vůbec vzbudila - od vraha a lháře bych očekávala třeba podříznutí ve spánku. Evidentně jsem byla pro něco užitečná, ať už to bylo cokoli. Rozhodně mě nenechal na živu jenom proto, že mu příjdu milá! To já ani nejsem! No... Možná trochu.

Přehodila jsem přes sebe zbytek přikrývky a sledovala stěnu. Hlavou se mi honila kvanta myšlenek a vzpomínek. Na tenhle dům a jeho okolí, když jsem byla malá. Tady jsem spávala a všechno bylo v pohodě. Ale teď? Byla jsem ztracená. Bála jsem se a nedokázala jsem si ani představit, co budu dělat. To byl ten nejmenší problém, protože jsem si byla vědoma toho, že jednoho dne nás - nebo respektive mě - chytí a pošlou zpátky, poněvač si budou myslet, že jsem zešílela a teď budu ještě ke všemu nebezpečná!

,,Do hajzlu!" zaklela jsem do polštáře. ,,Jak mě něco takového mohlo vůbec napadnout a jak jsem to u všech pekelných pekel mohla dokonce udělat?!"

Byla jsem si naprosto jistá, tím, že šílená nejsem a nebezpečná možná sama sobě. Bohužel přesvědčit o tom někoho, kdo mě v podstatě nezná bude makačka a rozhodně se mi to nepovede. Tomu říkám optimismus!

I když se mi nechtělo rozhodla jsem se zase spát. Chtěla jsem se naučit na styl: noc = spánek a den = být vzhůru. Ku podivu se mi podařilo usnout. Zdál se mi sen. Byla jsem zase té cele a prožívala jsem si to zoufalství. Potom se v cele naproti té mé objevil Ren! Povídali jsme si, ale o čem to už nevím. Vím jenom, že už se tam nikdy nechci vrátit a nechci, aby se mi o tom ještě zdálo!

Jakmile jsem otevřela oči byla ještě tma. Nepřekvapilo mě to. Cítila jsem, že jsem přespaná a tak jsem na sebe hodila plášť z truhly vedle postele. Šla jsem se projít. Zatoulala jsem se do všech místností v domě - až na jednu. Ložnici, ve které spat Loki. Měl zavřeno a zamčeno. Nemyslete, že jsem mu tam chtěla vejít a překvapil mě zámek, to ne! Podívala jsem se do klíčové dírky a protože z ní vycházelo jen slaboulinké světlo, kterému bránil projít klíč, usoudila jsem, že má zamčeno.

Dostala jsem nehorázný hlad. Uslyšela jsem zakručení mého vyhládlého, vybíravého bříška. Vrátila jsem se do pokoje a oblékla si na sebe dlouhé, modré šaty v pase s opaskem se znakem mojí adoptivní rodiny. V tátově bývalé pracovně jsem našla dýku, tak jsem si ji přivázala k opasku a vyrazila jsem ven. Doufala jsem, že najdu něco k snědku. Ať už malého nebo většího.

Chodila jsem po blízkém lese, ale nikde nic. Bála jsem se jít dál a nohy mě zrazovaly. Hlava mi velmi brzy začala třeštit. Zvonilo mi v uších a já se skácela ne zem. Opřela jsem se o tlustý jehličnan. Zamotala se mi hlava. Ani ne za vteřinu na to jsem omdlela.

----------------------------------------------------------------------------------------- 

Tak jo... Tohle je oproti jiným výtvorům mojí až příliš velké fantazie dost krátká kapitola!!! Já vím!!! Ale myslím, že jsem zmiňovala, že to mělo být původně nějak jinak rozdělené a dostali bychom dvě zhruba stejně velké části, ale nu což, whatever?! :D :) :3

A další kapitola bude nejspíše 14. 12. 2016 ;)

P.S.: I z toho malýho ohlasu jsem nadšená, jen abyste věděli :D <3 :D <3 :D <3 Každej koment a hvězdička potěší, ani nevíte jak :D :D :D <3 <3 <3