|| Loki Laufeyson FF/CZ || SHE DID MISTAKE THAT BROUGHT HER TO HIM

Našla jsem něco úžasného

Včera mi Loki slíbil, že mě naučí něco o mojí telepatií, ale odmítá tak brzo po mém zhroucení. Myslím, že si o tom něco chce najít v těch knihách a zdržovat to, aby se neukázalo, že o tom vlastně nic neví - asi mu nedochází, jak chytrá jsem. Ale na to nemusím být vědec, aby mi to došlo. Je mi fajn a nemusí se vymlouvat na něco tak stupidního, jako je můj kolaps.

Už mě nebavilo jenom ležet na posteli a nic nedělat. Rozhodla jsem se prostě vylézt a jít na čerství vzduch. Nejdřív jsem ale musela zjistit jestli je Loki v domě nebo se na mě vykašlal. Našla jsem ho v tátově pracovně. Skoumal nějaké tři knihy a hledat v nich něco. Radši jsem nezjišťovala nic, byl do toho opravdu zapálený. Ne, že by přímo hořel, ale zdálo se mi nesprávné ho rušit při zábavě.

Prošla jsem se po zahradě a okolí. Nadýchala jsem se čerstvého vzduchu a nechtělo se mi dovnitř. Nakonec jsem se dokopala vejít dovnitř. Rozhodla jsem se Lokiho vyrušit v jeho... řekněme práci. Sedla jsem si na stůl vedle těch knížek a provokativně si ho prohlížela. Vzhlédl s tím jeho pohledem: co-chceš-nemám-čas.

,,Něco tady celý den kutíš a já chci vědět, co." oznámila jsem mu a začala jsem houpat nohama.

Ignoroval mě a dal se zase do čtení nějakých textů. 

,,Fajn. Jak jak je libo!" řekla jsem uraženě. Seskočila jsem ze stolu a rukou mávla po stole tak, že jedna kniha mu spadla do klína a druhá na zem směrem ke mně. Ta třetí to neschytala, ale poté, co jsem se otočila a viděla jsem ten jeho výraz trochu mě to vystrašilo.

,,Ups.." byla moje přehnaná reakce se zakrytím úst. Otočila jsem se a mířila pryč a jako malá holka u toho poskakovala. Hned za rohem jsem se tomu začala smát. Byla jsem si jistá, že ho to naštvalo.Aspoň se tak tvářil.

Spokojenost s mým výkonem nevýkonem nechyběla. Zabloudila jsem do matčina pokoje. Prohlížela jsem si ho a otevřela jsem při tom její truhlu s šaty. Na vrchu byly jenom nějaké jednobarevné s jednoduchým střihem. Pak následovala spousta nudných složitých barev na šatech, které se mi vůbec nelíbili. A úplně na dně jsem našla nepředstavitelně dokonalé šaty. Korzetové, červené a perfektní.

Vyndala jsem je z truhly a přirovnala jsem si je s sobě ve velkém zrcadle. Byly nádherné a já si připadala taky nádherná. Musela jsem si je zkusit. A byla jsem si jistá, že skočím z okna, když mi nebudou sedět!

Zavřela jsem se v místnosti a pro jistotu zamkla. Svlékla jsem ze sebe tu modrou hrůzu a natáhla na sebe sametově příjemné šaty mých snů. Měla jsem trochu problém si je zapnout, ale nakonec jsem to dokázala! Já dokážu všechno a dostanu všechno, co chci. No... všechno...

V každém případě jsem je na sebe natáhla, ale něco tomu chybělo. Ty vlasy! Bože! Čtyři roky jsem se o ně sice nestarala, ale nečekala jsem, že na tom budou tak špatně! Rozčesala jsem si je. Upravila je něčím, co jsem našla ve šperkovnici, sepnula si je sponkou dozadu a přehodila pár pramenů dopředu. Nanesla jsem si něco výrazného na rty a okolo očí zase něco jiného. Upřímně? Překvapovalo mě, co všechno tady mamka nechala, když jsme odjeli a nikdy to nehledala.

Prohlédla jsem se v zrcadle a došla k závěru, že se chci ukázat Lokimu. Viděl mě jenom jako tu divnou holku z kriminálu, ale nikdy neviděl tu moji holčičí část. Šibalsky jsem se usmála na svůj odraz a zamířila do tátovi pracovny za tím ztracencem (to říká ta pravá, já vím). Přede dveřmi jsem se zastavila. Zhluboka se nadechla a vydechla. Vykoukla jsem hlavou do místnosti a zaklepala na zárubně. Loki se otočil a v jeho výrazu se něco změnilo, když mě uviděl.

,,Našla jsem něco úžasného!" rozzářila jsem se a vešla do místnosti. Zatočila jsem se a s úsměvem od ucha k uchu jsem se při nedbalé pokloně jakou skládají princezny zeptala: ,,Líbí?"