Ošetřovací hodinka

309 21 2
                                    

Vykoukla jsem z okna, nikdo nikde. Podívala jsem se na Lokiho. Prohlížel si ránu na jeho levém rameni. Všimla jsem si jí už dříve, ale až teď mě napadlo, že by mohla být dost hluboká. Přešla jsem k němu.

,,Ukaž," hodil na mě ten jeho pohled, ale já ho ignorovala. Prohlédla jsem si ránu. Moc jsem toho neviděla přes ten jeho vážně hnusnej zelenej vohoz, ale viděla jsem dost, abych věděla, že jsem měla pravdu. Mrkla jsem se mu i na ránu na čele. Ta nebyla ani zdaleka tak vážná jako ta na jeho paži.

,,Budu ti to muset zašít. Jestli teda nechceš umřít na otravu krve nebo infekci." z jeho dalšího oblíbeného nasraného pohledu mi došlo, že to asi fakt nechce, ,,Dobře. Dojdu pro něco, čím ti to zašiju, ale tohle si sundej. Nebudu ti sešívat kůži k látce"

Chvíli na mě vyjeveně hleděl, než jsem odešla, abych našla potřebné věci, ale první věc, která mě napadla byla, jak asi vypadá Loki pod tím vohozem. Přikryla jsem si rukou pusu, abych se nerozesmála na celé kolo. Vlastně ani nevím, co mi na té myšlence přišlo tak zábavné, ale prostě to zábavné bylo! Rychle jsem odběhla pro misku, do které jsem nabrala vodu ze studny za domem a pak jsem vyběhla schody do máminy ložnice. Z jedné skříňky vždy vytahovala zdravotnické potřeby. Vzala jsem zaoblenou jehlu a obvazy. Jenom nit na šití kůže jsem nemohla najít. Nakonec jsem ji objevila v krabičce na jiné poličce spolu s hadříkem, který jsem hodila do misky s vodou. Zázračně jsem to všechno sebrala, neupustila nic a došla do pokoje, kde jsem Lokiho nechala. Otevírala jsem dveře loktem a zády do nich zatlačila, takže jsem na Lokiho neviděla a o to to byl větší šok! Když jsem ho uviděla sedět na židli tak jak jsem si ho před chvílí představovala. Do pasu bez toho oblečení. Asi na dvě vteřiny jsem nebyla schopna se hýbat, ale překonala jsem svou ženskou slabost a donutila se soustředit se na práci. A ne na Lokiho svaly, které nebyly pod tím strašným vohozem vidět a on rozhodně nevypadal na někoho vypracovaného. (Nebyl tak jako někdo jiný, ale i tak to na mě bohužel udělalo dojem.) Vyčistila jsem mu rány a nachystala si šití.

,,Za prvé, doufám, že se nebojíš jehel a za druhé, upozorňuju tě, že to nebudeš mít ošetřené jako král."

,,Chm, nechceš mi tu ruku rovnou useknout?" zeptal se ironicky a já mu stejně ironicky odpověděla: ,,Nemám na to potřebné nástroje, ale kdybych je měla a ty bys chtěl klidně ti ji useknu."

,,Hlavně dělej ať to mám za sebou." už nebyl tak ironickej.

,,Pamatuj, že tohle se nedá uspěchat." chtěl něco říct, ale umlčela jsem ho, když jsem začala sešívat kůži. Všimla jsem si, jak zatíná zuby - vždy je to vidět na čelisti u ucha, když někdo zatíná zuby. Jak jsem skončila a zavála mu ruku mrkla jsem se mu ještě na ranku nad pravým obočím. Ta vypadala, že se za pár dní spraví sama. Obvázala jsem mu paži a odstoupila kousek dál.

,,Tak pro dnešek jsem s tebou skončila."

Opět mě zpražil tím jeho pohledem. ,,Jak to myslíš pro dnešek?"

,,Neříkej mi, že si tak blbej! Budu ti muset vyndat stehy a ty nechceš, aby ti to začalo hnisat, takže to bude chtít ještě převázat."

,,Nechceš si mě prostě jenom prohlídnout?" tak to mě dostal.

Teď jsem udělala já ten svůj pohled. ,,Tak to vážně nepotřeb-"

,,Měla ses vidět, když si vešla dovnitř. To ses mi do očí rozhodně nedívala!" a... do hajzlu!

,,No promiň! Pod tím vohozem to vypadalo, že budeš strašná vychrtlina, takže tohle..." šťouchla jsem ho hřbety prstů do místa mezi klíční kostí a pravým ramenem, ,,... jsem fakt nečekala a... proč se s tebou vlastně bavím?" došlo mi a chtěla jsem jít uklidit obvazy atd., ale na něco jsem si vzpomněla. ,,Jo a ne, že si na sebe oblíkneš zase ten hnusnej zelenej ohoz! Je to špinavý a roztrhaný a strašný!" upozornila jsem ho s prstem ukazujícím na něj.

,,Proč to vy ženy vždy tak komplikujete?" zamumlal si sám k sobě, ale evidentně mu šlo o to, abych to slyšela.

Ještě než jsem otevřela dveře ven otočila jsem se k němu. ,,Protože myslíme hlavou na rozdíl od vás mužů." to nebyl moc dobrý argument, ale bylo to to první, co mě napadlo na obhajobu a byla to oblíbená hláška mé matky při hádce s otcem.

Loki si založil ruce a mě napadlo: do prdele, tahle ,,debata" začíná nabírat nebezpečné obrátky! ,,Chceš tím snad říct, že muži jsou méně inteligentní než ženy?"

,,Něco v tom smyslu určitě ano! Páč beze mě bys byl pořád zavřenej v tom vězení a čekal na svou smrt, ty génie!"

,,Dostal bych se odtud i bez tvé pomoci!" řekl jistě, ale já si tím tak jistá nebyla.

,,Dřív než by tě popravili? Nemyslím si!"

Konečně zvedl zadnici ze židle, ale to bylo taky docela špatné, protože i se zraněním na paži je vyšší a silnější než já. ,,Na něco bych přišel."

,,Tak o tom dost pochybuju!" vyštěkla jsem na něj.

,,Opravdu si myslíš, že jsem tak neschopný?" dotázal se a já se zamyselala - asi na dvě vteřinky.

,,Jo," vyklopila jsem ze sebe. Vzápětí jsem toho litovala.

Cukl sebou a vypadal dost nasraně, ale nakonec jsem z toho vyvázla bez úhony: ,,Holky nemlátím." nato se otočil a chtěl někam jít, jenže bez mého svolení nikdo nikdy nikam neodhází!

,,I kdyby ta holka mlátila tebe?" zeptala jsem se s úsměvem a jeho to znovu donutilo podívat se na mě.

,,To je něco jiného a navíc i kdyby si se mnou chtěla bojovat, nemáš šanci." nato jsem se snažila jsem potlačit zívnutí, ale neúspěšně. A tak nějak jsem tím ztratila zájem jeho slovům vzdorovat a bránit se.

,,Tak jo jdu si lehnout do druhého patra a jestli padlej bůh potřebuje taky spánek tak když výjdeš schody tady za rohem v prvním patře je taky ložnice druhé dveře vpravo. Dob - jo a je tam skříň, kde najdeš něco, co si můžeš obléct."

Šla jsem uklidit do nejvrchnějšího patra věci a vrátila jsem se do toho spodnějšího, abych se vyspala. Jenže to bych to nebyla já, abych si neřekla, že v těch špinavých modrých hadrech nepolezu do čisté postele. Vyndala jsem z prádelníku nějakou noční košili, oblékla si ji a konečně ulehla.

----------------------------------------------------------------------------------------- 

Tak jo další kapitola :D Tahle měla být původně delší a rozdělená na dvě krátké části, ale rozhodla jsem se, že vás nebudu trápit a udělám to takhle :)

ZA POSLEDNÍ 4 DNY SE TOHO STALO FAKT HODNĚ!!! Dneska jsem konečně byla u doktorky a řekla mi: ,,Nic to není, ALE nasadíme na 3 dny antibiotika." s tím, že jsem k tomu dostala ještě další PRObiotika a strašně debilně se mi píše, páč se mi hrabala pro krev do prstu a ne - to bych nebyla já, kdybych jí prostě nenastavila levý ukazováček, kterým se mi na PC úplně luxusně píše!!! -_- | -_- | -_- Plus + Já mám z jehel totální respekt od doby, co jsem jako malá byla na nějakém očkování a do ramene a bolelo to jako prase!!!

Bytheway...  Stalo se vám někdy to, že jste si řekli o nějakou věc a pak ji dostali dvakrát, protože jste si mysleli, že 1. člověk, kterému jste o tom řekli na to zapomněl, ale místo toho vám tak chtěl udělat překvapení? JO? Tak to si můžem plácnout :D A pokud ne... Není to hezkej pocit :(

P.S.: Měla jsem mega nejbožejší sen na světě!!! Zdálo se mi, že jsem dostala autogram od Toma Hiddlestona na nějakém conu v Londoně!!! :D :D :D :3 :) :3 

Já vím, že tady tohle nikdo vlastně nečte, ale mám potřebu říct... 

 

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
|| Loki Laufeyson FF/CZ || SHE DID MISTAKE THAT BROUGHT HER TO HIMKde žijí příběhy. Začni objevovat