|| Loki Laufeyson FF/CZ || SHE DID MISTAKE THAT BROUGHT HER TO HIM

Setkání

Kolem večera jsme došli k jeskyni uprostřed šedých, chladných skal. Loki neřekl nic moc - jenom že je to tajný průchod do jiných světů, který nezná ani sám Heimdal. Zastavili jsme se. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Vlastě jsem ani nevěděla jestli Lokimu věřím, že neskončíme někde v příkopu. Chytl mě za ruku a společně jsme vykročili do tmy. Cítila jsem v okolí magii něčeho, co jsem neuměla popsat slovy. Zvláštní pocit uvnitř a možná trochu strach. Do vlasů mi spadla kapka vody. Zamrazilo mě. Zavřela jsem oči a nechala na Lokim, aby mě vedl dál. Najednou jako by bylo něco jinak. Přes víčka mi na pár vteřin prostoupilo světlo. Poté následovala chvíli naprostého ticha. Na tu chvilku jsem nic necítila - myslím fyzicky. Vzducho prázdno. Ale neměla jsem strach. Moje mysl se roztáhla do prostoru a zase se vrátila. Nakonec světlo pohaslo.

Zničeho nic mi bylo chladno. Otevřela jsem oči. Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Stála jsem jako přikovaná držící se Lokiho uprostřed hřbitova, nad kterým se nesla hustá mlha. Rozhlédla jsem se. Nikde nikdo. Pustila jsem Lokiho a ušla pár metrů.

,,Na jakém jsme světě?" zeptala jsem se Lokiho, který podle jeho velice inteligentní odpovědi (,,Ehmm... Eee...") neměl nejmenší tušení, kde jsme se nacházeli.

,,Myslel jsem na Mitgard, ale tohle moc jako smrtelnický hřbiov nevypadá."

,,Neříkej," otočila jsme se na nejtrochu naštvaně. Na druhou stranu jsem byla i pobavená tím, že člověk, který o sobě tvrdí, že je bůh a král nemá ani tušení, kam se přenesl.

Nakoukla jsem, kdo leží v hrobě přede mnou. V tu chvíli jako by se moje srdce zastavilo. Strnula jsem. Pak se mě zmocnila vlna strachu. Probrala jsem se tím, že jsem slyšela, jak na mě Loki volá: ,,Co se děje, Mer?"

,,Řekni mám halucinace a zešílela jsem nebo se mi to nezdá a opravdu je na tom náhrobku moje jméno?"

,,Cože?" ozval se vyjeveně a přišel ke mně. ,,Asi máme halucinace oba." řekla po pár vteřinách, jakmile dozkoumal náhrobek. Stálo na něm: M. E. R. Ale nedávalo to smysl. Já pořád žiju, pomyslela jsem si. A proč jsou tam mezi tím tečky?! Nechápala jsem to. Hleděli jsme s Lokim na ten náhrobek jako bychom pozorovali něco z jiného světa, co jsem nedokázali pochopit - aneb jak tele na nová vrata.

,,Přejete si?" promluvil mužský hlas v leva. Lekla jsem se.

,,Do prdele," zaklela jsem tiše a položila si ruku na svůj divoce se zvedající hrudník. ,,Vlastně ano. Kdo je tady pochovaný?" zeptala jsem se, když jsem se uklidnila. Loki vypadal, že ten muž s ním ani nehnul. Podívala jsem se na muže v hnědých kalhotách, bílé košili, černé kožené vestičce a tmavém plášti. Měl opálenou pleť a tmavé oči. Posmutněl, jelikož si prohlédl náhrobek. Povzdechl si.

,,Tady leží má sestra. Monique Elizabeth Rayson. [1] Proč vás to zajímá? A neznáme se zdáte se mi povědomá?" optal se zase on a já si začala uvědomovat, na koho se to vlastně dívám.

,,Stojí tam M. E. R., ale... to je moje jméno. Tak se jmenuju. Mer." řekla jsem a na chvíli se podívala na Lokiho. Ten mi věnoval jen jeden z jeho zamyšlených pohledů. Mužova tvář roztála.

,,Vážně je to vaše jméno?"

,,Ano," přitakala jsem a udělala dva kroky dopředu. Víc jsem nemohla, protože mě Loki zastavil chycením mé ruky. Věděla jsem, co tím myslí. Ohlédla jsem se na něj a jeho pohled říkal jediné, nevíme zda-li mu můžeme věřit.

,,Omluvte, že tak vyzvýdám, ale..." zastavil se a já se odvrátila od Lokiho, ,,... nejste náhodou adoptovaný sirotek, slečno?"

,,Jsem." prozradila jsem na sebe a muž se smutně usmál. ,,Takže... Tady leží moje matka..." obrátila jsem se na náhrobek, ale svou mysl jsem natáhla směrem k tomu muži. Prohlédla jsem si jeho mysl. Snažila jsem se nejít v mí moc hluboko: za prvé jsem nevěděla, jestli mou přítomnost vnímá, ale za druhé hlavně jsem se bála, že bych se tam ztratila a nemohla ven. Nelhal. V jeho vzpomínkách jsem objevila ženu dost podobnou mě. Ale měla více kulatý obličej. Musela jsem se usmát. Mám máminy oči, pomyslela jsem si. A pak jsem tam viděla muže... Ten vysoký světlovlasý muž musel být můj otec. A mám tátův nos, napadlo mě a rychle jsem se vydala zpátky k sobě.

,,Tohle dělala tvá matka taky," řekl a já se cítila trapně. Takže mou přítomnost v jeho mysli cítil. ,,A jmenuji se Raphill.[2]" oznámil mi a konečně si začal všímat i Lokiho. ,,A vy jste?"

Usmála jsem se. Loki měl ale stále výraz ignorace. Vzala jsem ho za ruku a pošeptala mu: ,,Věř mu. Byla jsem v jeho hlavě, nelže." nato jsem omotala svoje ruce okolo jeho pravé paže. Tím jsem donutila

Lokiho, aby šel se mnou za Raphillem. ,,Budeš moct usnout, když ti řeknu, kdo to je?" vypadlo ze mě.

,,No to se uvidí. Raphill." usmál se na Lokuho strejda (to je tak vzláštní, vidět pokrevního příbuzného a je tak otevřený, idkyž mě nevidět dvacet let) a natáhl ruku k seznámení.

Loki si ho chvíli prohlížel a bylo dost vidět, že jeho ruku stisknout nechce. ,,Ehm-ehmm..." odkašlala jsem si, aby bylo Lokimu jasné, že se mi nelíbí, že mi dělá ostudu před vlastním nově nalezeným strejdou. Pustila jsem jeho ruku a nakonec si ty ruce podali. A teď buď začne šílet a nebo zdrhat jak nejrychlej to jde, napadlo mě při pomyšlení na to, že teď Loki řekne, že je Loki. 

,,Loki," pronesl suše...

----------------------------------------------------------------

[1] Já vím, ,,originální" jméno :D :D :D

[2] Upřímně nechápu, kde jsem to vzala, páč jsem to vymyslela ze slova Philip :D :D :D