|| Loki Laufeyson FF/CZ || SHE DID MISTAKE THAT BROUGHT HER TO HIM

Nález ztraceného | 2/2 |

Já to nechápu? Nikdy jsem nebrečela, když jsme mluvili o tom, že jsem adoptovaná! Tak proč teď?! ozývalo se mi v hlavě. Nikdo nic neříkal. Oba čeklaly až se z toho dostanu. Asi po deseti minutách jsem si utřela slzy z obličeje a zase se dala do mluvení: ,,Mám hodnou mámu, přísného tátu a divnýho bratra Rena. Už jsem je 4 roky neviděla, ale mám je ráda."

,,To jsem rád i já." usmál se Raphill mile.

,,A co jsi dělal ty celé ty roky?" zeptala jsem se ve snaze změnit téma.

,,Tak různě, ale to samé, co vždycky. Pohřbíval mrtvé a po smrti tvé matky se staral o její zahrádku." tak změna se moc nepovedla, ,,Tvůj otec se někam vytratil krátce po její smrti. Zemřela asi když ti bylo 5 let na zástavu srdce. Fonna jsem od té doby neviděl. Nevím, kde je mu konec."

,,Takže tak se jmenoval?"

,,Ano, Fonn - zvláštní jméno to ano, ale tvé matce se líbilo." nato mě něco napadlo.

,,Proč mě pojmenovala Mer?"

,,Chtěla ti dát jméno Sigyn, ale rozmyslela si to. Chtěla, aby ti po ní aspoň něco zůstalo, když už ne vzpomínky." oznámil mi.

,,Sigyn... To se zase líbí mě." pronesla jsem s úsměvem.

,,Chmm..." ulýtlo Lokimu a podíval se na mě, ,,To chceš, abych ti říkal Sigyn?" zeptal se a já se rozesmála.

,,Samozřejmě, že ne! Jen to konstatuju." nato jsem ho laškovně praštila do ramene.

Pokrčil rameny. ,,Já jenom, že u tebe člověk nikdy neví! Jednou se se mnou chceš usmířit a pak se mě pokusíš zabít, tak se ptám..."

To bolelo, pomyslela jsem si a podívala jsem se na něho uraženě. ,,Tak už nezlob."

,,Neomluvila ses mi."

,,To ty mě taky ne." řekla jsem naštvaně. Vždyť je to pravda - myslím, že vždy, když řekl, že ho něco mrzí neříkal pravdu, ale i když jsem mu tu facku odpustila slovo ,,omlouvám se" nebo ,,promiň" nikdy nevzal do huby a myslel to vážně.

,,A to se ti mám jako omluvit teď?"

,,No bylo by to vhodné."

,,Na co vždyť už je to promlčený a kdo z nás dvou byl ve větším ohrožení? Já!"

,,E..." vypadl ze mě velice inteligentní argument, ,,Ale dámy mají přednost! Až se omluvíš ty, tak se omluvím já! - ou..." podívala jsem se na Raphilla, který nás s trochu pobaveným výrazem sledoval.

,,Co to má být?" zeptal se a znovu začal těkat pohledem z Lokiho na mě.

,,No... Řekněme, že mezi námi je to složité. V jednu chvíli si jdeme po krku, hádáme se a chceme se navzájem zabít a v druhou na to zapomínáme."

,,A stane se tohle." nato mě Loki vzal za bradu a jemně políbil. Trvalo to jenom vteřinku, ale stálo to za to. Usmála jsem se na něj a na prstech ukázala dvojku. Loki protočil oči v sloup. Raphill se také usmál. ,,Ale promiň si neřeknete."

,,Ne," řekl za mě Loki. Raphill zavrtěl nechápavě hlavou. Pak se pozastavil a kývl ke mě hlavou: ,,Co znamenala ta dvojka?"

,,Ouu... No jakože... dvě pusy." vykoktala jsem ze sebe a cítila se trochu trapně.

Povytáhl obočí. ,,Temrve?"

,,Jak jsem řekla - je to složitější. Navíc oba jsme hrozní tajnůstkáři, takže i kdyby se do mě zamiloval hned první týden, co jsme se poznali, tak on by mi to prostě neřekl. A obráceně."

,,Tak to bych nevydržel. Všechna ta tajemství... To jste si nikdy neřekli svá tajemství."

,,Tak daleko jsme neměli šanci se dostat." pronesl Loki a já ho doplnila: ,,Takhle... Spolu jsme teprve dva dny, když to tak vezmu."

,,Aha... Takže odpověď na jednu z mnoha mých otázek znám." a tak jsme si povídali dlouho do noci. Pak jsem začala neskutečně zívat a Raphill nás poslal spát nahoru. Nevěděla jsem, co mám asi tak očekávat od půdy, ale bylo to tam docela útulné. Velká (opravdu hodně velká) postel vprostřed stěny napravo, v rohu zrcadlo a nalevo pár skříní plus přeplněná knihovna. Řekli jsme Raphillovi dobrou noc a já otevřela skříň - řekl, že v ní je nějaké oblečení po rodičích. Vytáhla jsem něco a s Lokim jsme se převlékli - zády k sobě a abych se přiznala otáčela jsem se, abych zjistila jestli se Loki nedívá.

Lehli jsme si na postel a já zhasla svíčku na nočním stolku.

,,Dobrou," řekl Loki a zavřel jeho dosud se dívající na mne oči. Místo toho, abych řekla taky dobrou zeptala jsem se: ,,Můžu?" Otevřel nechápavě oči. Ukázala jsem na jeho paži. Usmál se a zvedl ji. Přitulila jsem se k němu zády a on mě objal kolem pasu. Už jsem mohla říci: ,,Dobrou."