|| Loki Laufeyson FF/CZ || SHE DID MISTAKE THAT BROUGHT HER TO HIM

Běh

HROZNĚ MOC MOC MOC MOOOOOOOOOOC MOOOOOOOOOOOC SE OMLOUVÁM, ŽE JSEM NEDODRŽELA DATUM VYDÁNÍ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ale jaksi mi nešel ve čtvrtek internet a měla jsem horečky, bolelo mě v krku a ještě dneska mám rýmu a bolí mě hlava, takže jsem se na to prostě a jednoduše vysrala!!! S tím, že jsem vám to ve čtvrtek nemohla napsat, že kapitola výjde nevím, kdy a pak jsem na to zapomněla!!! Takže, ne, nejedná se dlouhodobí problém a já budu nadále promrhávat svůj i váš drahocenný čas!!!

-----------------------------------------------------------------------------------------

,,Co to děláš?" uslyšela jsem Lokiho.

,,Prostě mi věř," byla má odpověď. Vstoupila jsem všem stážím, které jsme potkali do hlavy. Někteří byli naprosto vyrovnaní a byl pro mě problém ovlivnit je. Někteří měli v hlavě takoví zmatek, že jsem se tam ztrácela. Viděla jsem jejich bolest a radost. Když jich bylo víc najednou, což vetšinou ano zažívala jsem pocity zoufalství. (Nic nového pod sluncem pro Mer Neznámou!) Nemohla jsem je vyřídit všechny najednou a myšlenky jsem měla rozmístěné do všech koutů. Hlava mi třeštila. Vzpomněla jsem si na něco, co mi matka řekla, když jsme zjistili, že dokážu ovládat věci myslí. ,,Nezapomeň, že i když máš teď moc nesmíš se přeceňovat. Má babička měla také jistý druh magie a ta ji zničila. Zbláznila se a do konce života musela bojovat s touhou ubližovat si a ubližovat ostatním." Něco takového už jsem zažila a nebylo to příjemné. Ale odmítala jsem se tam vrátit ať už zešílím nebo ne.

Všechny stráže jsem přiměla usnout. Nebylo moc silné, ale rozhodně nám to dalo čas rychle zmizet. Loki mě zatáhl do nějaké temné uličky a otevřel v ní tajné dveře.

,,Tudy." řekl a já vlezla dovnitř. Byla tam taková tma, že jsem neviděla totálně nic. Držela jsem se nějaké stěny, která náhle skončila.

,,Auu!" zaúpěla jsem s tvrdým nárazem na kamennou zem. Loki se ke mě natáhl, ale nestihl mě chytit. ,,Vstávej." zavolal na mě Uviděla jsem světlo směrem, kam jsem spadla, vstala jsem a běžela ven za ním.

Běžet za ním mi pořád dělalo potíže, ale snažila jsem se jak jen to šlo. Původně jsme měli jít tajným průchodem na temný svět, jenže nás zastavili jiné stráže. Zahli jsme do lesa, abychom se jim vyhnuli, ale pronásledovali nás. Křičeli ať se zastavíme.

Loki běžel dál a já už mu nestíhala. Dlouho jsem neběhala a moje výdrž byla dost malá. Už utekl o velký kus, měla v očích slzy a říkala si v duchu: Co jsem to provedla? K čemu jsem se to upsala? Co když teď zastavím? Popraví mě? Určitě ano. Rozplakala jsem se. Což k tomu, že jsem utíkala pomalu taky nepomohlo. Jen tak z ničeho nic se mi začali plést nohy. Byli už tak blízko. Vyschlo mi v krku a zakopla jsem! Chtěla jsem tu kládu na zemi přeskočit, ale nevypočítala jsem si to správně a upadla jsem na ni.

Už jsem byla přesvědčená, že mě buď zajmou a nebo na místě popraví a půjdou po Lokim. Ležela jsem tam na studené zemi. Slyšela jsem je těsně za mnou. Když se stalo něco, co jsem nečekala. Uviděla jsem, jak se Loki otočil a běžel ke mně. Zvedl mě a chtěl běžet dál. Sice bylo slunce už nízko, ale podle rozmazaného stínu na zemi před sebou jsem poznala, že jeden ze stráží je už za námi. Poranil Lokiho na rameni! Sykl bolestí a postrčil mě dopředu: ,,Běž!"

Zapackovala jsem, ale udělala jsem, co řekl. Nezastavovala jsem se. Pořádně jsem neviděla na cestu - za prvé slunce zapadalo a za druhé jsem měla oči plné slz. Uslyšela jsem za sebou boj. Zpomalila jsem a podívala se. Loki zápasil s jedním z stráží a ten druhý je doháněl. Ztuhla jsem. Co mám dělat? Nemůžu ho tam nechat! Nebo můžu? Mám ještě jeden trik v rukávu. Zastavila jsem. Zaměřila jsem svou mysl na toho vzadu. Vstoupila jsem do ní. Nesoustředil se na mě a tak to bylo snadné, protože si mysl nechránil. Zvedla jsem ruce po lokty od těla. Drtila jsem mu mysl. Čím víc se mi to dařilo, tím víc jsem zatínala pěsti. Zničila jsem ho zevnitř ještě, než se stihl k těm dvou dostat. Loki právě praštil strážného do hlavy a sebral mu meč. Cukla jsem sebou, když mu ho zarazil do hrudi. Vyrazil ke mně, na nic se neptal a rychle utíkal dál do lesa. Šla jsem za ním, skoro stejně rychle. Ale držela jsem si odstup. Je to vrah a lhář! Měla bych se bleskurychle otočit a běžet od něj, co nejdál! Ale pak budu sama... A co potom? Takhle mám aspoň nějakou šanci dostat se na hezké místo. Pokud mě nezabije ve spánku. Budu si muset na něj dávat pozor.

Pak mě napadlo, že když se nebudu cvičit a budu takhle z fleku použít svou sílu zničí mě.

Ale co jsem měla dělat? Nechat Lokiho zemřít? Možná. A možná ne.

Běželi jsme skoro celou noc a mě tak začaly bolet nohy, že jsem je už přestávala cítit. Uvědomila jsem si, že běžíme směrem k naší staré nepoužívané chatě a navrhla jsem, že bychom se tam mohli na čas schovat. Loki k mému velkému překvapení souhlasil. Prozkoumali jsme dům. Byl prázdný. 

Stejně jako všechno kolem.

-----------------------------------------------------------------------------------------

JEŠTĚ JEDNOU PROSÍM ABYSTE MĚ NEUKAMENOVALI a teď už k samotné kapitole >:) Je trošku kratší než ta předchozí, ale co se dá dělat - spíchla jsem to jenom tak na rychlo, aby se neřeklo, že na to úplně seru! Což o to, já na to seru, co si budem povídat a proto vás musím upozornit, že další díl (pokud zase nevypadne internet) bude ve středu 7. 12. 2016!!!

P.S.: Na naší ulici světla nesvítí ještě dneska, což je totálně mega super, páč aspoň nemusím zabarikádovat okna, aby mi tam nesvítili ty obří přechodové lampy!!! :D