Dirty proposal [SebaCiel; CZ]

Zamilovaný kamarád

Zatracený Sebastian. Arogantní, hloupý, namyšlený a žárlivý idiot.

Ta večeře byla velká chyba. Začali jsme si díky ní sice tykat a naše pracovní morálka se zlepšila, ale atmosféra kolem nás neřídla. Myslel jsem, že se z toho zblázním. Něco mě k němu přitahovalo. Nevěděl jsem, jak je to možné. Byli jsme jako dva magnety, jenže jsem se nedokázal rozhodnout, jestli jsme protipóly nebo ne. Jednu chvíli jsme se nesnášeli, jednu chvíli mi připadalo, že se snad svlékneme pohledem... Sebastian se po celý týden o vůbec nic nepokusil, jako by se snažil přesvědčit mě o pravdě jeho převelice šlechetných slov, jež mi vpálil do obličeje v můj první pracovní den. V den, kdy mě po tolika letech někdo znovu rozbrečel.

„Líbí se mi tu~ Ne, ne, je to tu přímo luxusní! Necítíš se jako hrabě, Cieli?" zasmál se Alois a posadil se na kraj mého pracovního stolu. Obrátil jsem oči v sloup a pokračoval v klikání do počítače. Alois měl dnes oslavu narozenin a já nevěděl, co mu koupit, proto jsme došli k rozhodnutí, že bude lepší nechat ho vybrat si samotného. A mně končila pracovní doba – večer byla oslava. „Tak kdy už to budeš mít?" zasténal otráveně a sledoval mě.

„Moment. Jestli z toho máš takový stres, jdi počkat ven."

„Nechci. Mně se tu líbí~ Ten černý mramor je přímo famózní. Připadá mi jako něco, co vypadá na pohled děsivě, ale praská to a ukazuje svou krásnou stránku. Třeba jako ty," uculil se na mě.

„Teď nevím, jestli to mám brát jako kompliment nebo se urazit," odvrátil jsem hlavu od počítače a podíval se na něj. Praská to a ukazuje to svou krásnou stránku, hm... Poslední dobou mi skutečně přišlo, že moje schránka praská, opět díky tomu bastardovi co si říká můj zaměstnavatel, ale jestli pod ní bylo něco krásného, o tom jsem pochyboval.

„Ha, kdo ví~"

„Tak, hotovo. Jen to zanesu šéfovi a půjdeme," ujistil jsem svého dobrého přítele a zapadl do vedlejší kanceláře. „Sebastiane, doplnil jsem ty věci do diáře. Také jsem zrušil ty tři schůzky na zítřek, jak jsi chtěl. Ten muž z finančního úřadu nebyl moc nadšený. Asi ti to v nejbližší době dá najevo," položil jsem mu věci na stůl.

„Počítal jsem s tím. Díky," zamumlal a dál se na mě ani nepodíval. Vypadalo to, že váhá, než opět promluvil: „A Cieli, byl bych rád, pokud by ses s těmi návštěvami krotil."

„Krotil?" zopakoval jsem a svraštil obočí. „Obávám se, že tomu příliš nerozumím."

„Neustále tu máš nějaké návštěvy. Toto patro by mělo zůstat tiché. Všiml sis snad Clauda, že by si sem někoho tahal?"

„Nemyslím si, že to někomu vadí. Navíc se balím domů, tudíž si mohu dělat, co chci."

„Říkám, že se mi to nelíbí. Chováš se sobecky," řekl tiše. Znělo to jako výhružka a mě z toho naskočila husí kůže. Ten muž nikdy s ničím nebyl spokojený.

No ano.

„Já jsem ten, kdo se chová sobecky? Snažím se do té práce dát všechno jen proto, aby naše firma prosperovala. A ty mi na to nikdy nic neřekneš. Podívej se, Sebastiane, je mi to jedno. Bav se, s kým chceš, choď, s kým chceš, dělej si pitomce z kohokoliv, ale mě z toho vynech. Protože pokud se budeš chovat jako debil, tahle společnost půjde maximálně tak ke dnu. A něco ti povím – za peníze si vážně nekoupíš úplně všechno," odsekl jsem mu ostře. Nekřičel jsem, nechtěl jsem se něčím takovým nechat ponížit, ale měl jsem jeho připomínek plné zuby. On na mě jen překvapeně zíral. No jasně, očividně si myslel, že jsem další tupá ovce, co si nechá vše líbit. „A teď mě omluv," zamumlal jsem, otočil se na patě a zmizel z jeho místnosti stejně tak rychle, jako jsem se tam objevil.