Dirty proposal [SebaCiel; CZ]

Úpis ďáblu

Představte si, že potkáte muže svých snů. Je inteligentní, pohledný a bohatý. Už si vyměňujete vlhké spodní prádlo? Tak se s tím nezatěžujte. Pan Božský totiž není ani zdaleka tak božský, jako spíš ďábelský. Ano, dokonalá definice. Pan Ďábelský je posedlý kontrolou a chce si ze mě udělat sexuálního otroka, kterého bude pravidelně zneužívat ve své viktoriánské mučírně. Pořád vám to zní tak úžasně? Mně totiž ne.

Panu Ďábelskému jsem se celý týden vyhýbal. Tedy tak jak to šlo – nakonec jsme pracovali jen pár metrů od sebe. Náš vztah jsem snížil zpátky na ten profesní a veškerá pozvání na kávu či na oběd jen slušně odmítal. Dokud nenastal den konference. Jako jeho asistent jsem musel být v sálu jako první a zkontrolovat zda je vše tak jak má být. Zrovna jsem si v zápisníku odškrtával jména pozvaných a porovnával, zda souvisejí se jmenovkami pečlivě seřazenými na stole. Na něm byl úhledně naaranžovaný bíločerný, dlouhý ubrus a váza s hyacinty.

„Vypadá to tu až moc dobře na pracovní schůzku," zkonstatoval tiše hlas kousek za mnou. Překvapeně jsem sebou trhnul a otočil se.

„Sebastiane," oslovil jsem ho tiše a jen kývnul hlavou, obracejíc se zpátky na papír se jmény. „Jsi tu brzy. Začínáme až za půl hodiny."

„Přišel jsem za tebou," odvětil upřímně, překonal vzdálenost mezi námi třema dlouhými kroky a položil mi ruce na ramena. Tentokrát se mi nelíbilo, že stojí zády ke mně. „Proč se mi vyhýbáš?"

„Nevyhýbám se ti," zalhal jsem a zůstal bez hnutí stát na místě.

„Víš, když jsi přišel za mnou na ten pracovní pohovor, byl jsi skutečně poslušný a krotký. Získal jsem dojem, že jsi rozený submisiv. Ale upřímně, Cieli, teď si nejsem jistý, jestli máš v tom svém skvělém těle jedinou submisivní buňku."

„Možná máš pravdu," hlesl jsem a neodvážil se reagovat na to, jak se přesunul čelem ke mně a chytil mě pod bradou.

„Chtěl bych mít šanci zjistit, jestli tam přece jen nějaká není," brouknul a shlédl ke mně. „Já to jinak neumím, Cieli. Nic jiného neznám."

„Já vím."

Sklonil se, aby mě políbil, ale dřív než se jeho rty dotkly mých, zaváhal, zkoumavě se mi zahleděl do očí. Dychtivě, vyčkávavě. Vyšel jsem mu vstříc a on mě políbil. A protože jsem si nebyl jistý, jestli k tomu ještě někdy budu mít příležitost, dával jsem do toho všechno. Mé prsty se samy od sebe zapletly do jeho vlasů a stáhly ho ke mně blíž. Rty se mi samy pootevřely, můj jazyk o své vlastní vůli nalezl ten jeho. A Sebastian na ten lačný útok zareagoval. Přesunul mi dlaň na šíji a začal mě opravdu líbat. Druhou rukou mi sjel po zádech až na bedra a pevně mě k sobě tiskl.

„Zkusím to. Kdy se můžeme sejít?" šeptnul jsem, jakmile jsem se poodtáhl pro vzduch a otřel se rty o ty jeho.

„Klidně dnes večer. Všiml jsem si výhrad, co jsi mi psal na mail. Hned na začátku. Se vším bych souhlasil, ale jeden měsíc je málo. To je jako nic. Zvlášť, pokud chceš jeden víkend v měsíci pro sebe. Nejsem si jistý, že to bez tebe tak dlouho vydržím. Už teď to stěží zvládám..." odmlčel se.

Jistě. Chtěl mě, jenže já potřeboval víc. Přál jsem si, aby mě chtěl a potřeboval tak jako já jeho. Jenže hluboko uvnitř jsem věděl, že to není možné. A ten pocit mě srážel do kolen. Ani jsem netušil, kam bych ho měl zařadit. Jestli do toho půjdu, stane se z něj můj přítel? Budu schopen představit ho svým přátelům? Chodit s ním do baru nebo do kina? Popravdě, nejspíš ne. Nedovolí mi, abych se ho dotýkal, abych s ním spal. Ano, ani v minulosti jsem nic takového neměl, ale přestože jsem byl dost rezervovaný, bylo to něco, co jsem chtěl mít ve své budoucnosti. A on pro takovou budoucnost nebyl příslibem.