Dirty proposal [SebaCiel; CZ]

Další šance

„V práci je to bez tebe neuvěřitelný chaos," prolomil ticho po pár minutách Sebastian. Jednou rukou mě hladil po zádech, zatímco prsty té druhé propletl s těmi mými. Stále mi nepřerušovaně hleděl do očí a po dlouhé době s ním mi to ani nebylo nepříjemné – místo toho jsem v nich nacházel jistý způsob uklidnění.

„Jsem rád, že jste si uvědomili mou důležitost," zašklebil jsem se a on mě cvrnknul do čela.

„Zajisté, pane Phantomhive, bez vás jsme naprosto ztraceni. Skoro stejně jako vy budete ztracený za horou papírů, jež se vám nahromadily na pracovním stole v době vaší nepřítomnosti," uculil se, pustil mi ruku a přemístil obě své dlaně pod mou košili.

„Ale ty mě najdeš, i když se ztratím, ne? Jako dneska," odpověděl jsem tiše a něžně se na něj usmál.

„Samozřejmě, baby, máš v mobilu přeci sledovací zařízení."

Zalapal jsem po dechu a vzápětí ho naoko naštvaně praštil do hrudníku. Ve skutečnosti mě to už ale ani trochu nepřekvapovalo. „Ty kaziči romantiky! Jak se opovažuješ!" Pokusil jsem se vymanit z jeho sevření, ale on mě dál pevně držel. „Tohle musíš napravit, Seblbče," nafoukl jsem tváře a zadíval se jinam.

„Oh, opravdu?" v očích mu zajiskřilo a já se vmžiku ocitl na zádech pod ním. „Takže bys radši, abych tě ošukal tady na tomhle seníku?"

Cítil jsem, jak se mi hrne krev do tváří. „To nezní moc romanticky," vypravil jsem ze sebe a lýtky ho objal kolem pasu, „ale můžeš to zkusit." Někdy bylo neuvěřitelně těžké v něm číst, pletl mi hlavu, ale jeho rty byly stvořeny pro mě, a jakmile se střetly s mými, vše bylo až směšně jednoduché.

Ruce jsem omotal kolem jeho krku, přitáhl si ho blíž a vracel mu polibky. Ani jsem nezaznamenal, kdy se nám podařilo vysvléci se z našich svršků. Tentokrát jsem byl krotký a povolný, cítil jsem každý dotek a užíval si to. Neměl jsem šanci ani smutnit, když se náš polibek přerušil; Sebastian své rty bez váhání přisál k mému krku a začal tvořit nesčetné množství načervenalých flíčků. Putoval pomalu níž, obkroužil konturu mých klíčních kostí jazykem a jemně mě kousl do citlivé kůže. Tímto tempem pokračoval k podbřišku, jenž zasypal hromadou motýlích polibků. Automaticky jsem mu vpletl prsty do vlasů a napjal svaly po těle. „Sebastiane," zapředl jsem tiše. Provokoval mě a očividně si to dost užíval. Dotýkal se okolí mého klínu přes šortky a nevypadalo to, že by se chtěl někdy v blízké době začít soustředit přímo na můj rozkrok.

„Tak mi pověz, co bys chtěl," zavrněl a promnul mou chloubu přes tenkou látku. Skousnul jsem si ret a zapohyboval boky. Další dotek mi už nedopřál. „Nestyď se."

Frustrovaně jsem si povzdechl a rozechvěle se nadechl: „Tebe..."

„A co chceš, abych s tebou dělal?" zkoušel to dál. Věděl jsem, co chce slyšet. A on na druhou stranu věděl, jaký problém mi dělá něco takového vyslovit.

Rozhodl jsem se odpověď pronést tím nejnevinnějším hlasem, jaký jsem jen dokázal. „Chci, abys mě-"

Zazvonění. První, druhé a třetí.

„Vypni to," přikázal zastřeným hlasem a očima hypnotizoval kapsu mých šortek, jako by z ní chtěl můj telefon vytrhnout a hodit z té obrovské výšky silou na dřevěné parkety.

„Nemůžu," odmítl jsem a sotva se mi podařilo natáhnout se rukou pro mobil, přitiskl rty na ty mé a dlaní stiskl můj rozkrok. Z úst se mi vydral překvapený vzdech, ale vzdávat jsem se nehodlal. Přemístil jsem mobil rychle ke svému uchu a přijal hovor.