Dirty proposal [SebaCiel; CZ]

První polibek

Sebastian zvedl pohled od novin a zkoumavě si mě prohlédl. Pár vteřin mlčel, ale nakonec mi věnoval jeden z těch nejkrásnějších úsměvů, jaké jsem kdy viděl. „Tanaka vybral opravdu dobře."

Cítil jsem v břiše motýly. „Tak se jmenuje tvůj řidič?" zeptal jsem se a přešel k němu blíž. Nechápavě jsem povytáhl obočí při pohledu na stůl, který se skoro prohýbal pod tím příšerným množstvím jídla.

„Nevěděl jsem co ti chutná, tak jsem toho objednal víc," uculil se a upil své kávy. Posadil jsem se naproti němu a všiml si konvičky s krabičkou sypaného čaje Earl Grey TWINNINGS vedle ní. On si pamatoval, jaký čaj mi chutná? „Dej si na co budeš mít chuť."

„Děkuju za jídlo. A za oblečení," hlesl jsem a těkal očima po stole. Měl jsem raději sladké, proto jsem volil lívance a čokoládové muffiny.

„Rádo se stalo, Cieli. Ta barva ti sluší."

Naložil jsem si a zamyšleně se zahleděl do talíře. „Měl bych ti to oblečení zaplatit." Podíval se na mě, jako bych ho urazil. Rozhodl jsem se raději rychle pokračovat. „Už jsi mi dal ty knihy, které samozřejmě nemůžu přijmout. Ale to oblečení mě nech zaplatit."

„Cieli, věř mi, já si to můžu dovolit."

„Ale o to přece nejde. Proč bys mi měl kupovat oblečení?"

„Protože můžu." V očích se mu ďábelsky zablýsklo.

„To, že něco můžeš, ještě neznamená, že to uděláš," namítl jsem tiše a on se na mě tázavě zadíval. V očích mu stále jiskřilo a já měl najednou pocit, že se bavíme o něčem jiném, jenže jsem nevěděl o čem. „Proč jsi mi vlastně posílal ty knihy, Sebastiane?" zeptal jsem se jemně. „Chci říct, pokud by ses mi opravdu chtěl omluvit za to v práci, udělal bys to jinak. Tím jsem si jistý. „Souviselo to s něčím jiným?"

Odložil svůj příbor a soustředěně se na mě zadíval. Jeho oči teď planuly nějakou neuchopitelnou emocí. „Ten den, kdy jsme byli poprvé v kavárně, jak na tebe málem popadal ten materiál ze střech - a já tě potom držel a ty ses mi snažil očima vsugerovat, abych tě políbil," odmlčel se a trhnu rameny. „Měl jsem dojem, že ti dlužím omluvu. Nejen za to v práci, zkrátka za všechno. A varování." Semknul pevně rty a na chvíli mlčel. „Cieli, já nejsem typ chlapa, co na to jde přes srdce a květiny. Nenavazuji milostné vztahy. A mám velmi zvláštní záliby. Měl bys na mě zapomenout." Zavřel oči, jako by to na něj bylo příliš. „Jenže na tobě něco je, takže je pro mě skoro nemožné si od tebe udržovat odstup. Ale myslím, že toho už sis všiml."

Úplně jsem zapomněl na jídlo před sebou. On, že se snaží zachovat si odstup? On?! „Tak si ten odstup neudržuj," zašeptal jsem.

Zalapal po dechu, jako kdyby nevěřil tomu, co jsem právě řekl. „Vůbec nevíš, o čem mluvíš."

„Tak mi to objasni," kousnul jsem se do rtu. Ani jeden z nás už nejedl. Jen jsme seděli a zírali na sebe.

„Taky bych chtěl ten ret skousnout," poznamenal chraplavě.

Zalapal jsem po vzduchu, vůbec jsem si neuvědomil, že si koušu spodní ret! Dech mi těžknul a srdce opět bilo jako o závod. Strašně mě štvalo, že mi to dokáže způsobit jen on, ale zároveň... jsem to zbožňoval. Bože, chvěl jsem se vzrušením a to se mě ještě ani nedotknul. Nervózně jsem se zavrtěl a očima se znovu střetnul s jeho temným pohledem. „Tak proč to neuděláš?" provokoval jsem tiše.

„Protože se tě ani nedotknu, Cieli - aspoň dokud k tomu nebudu mít tvůj písemný souhlas." Rty se mu pohnuly v náznaku úsměvu.

„Co tím jako myslíš?" Nechápal jsem to.