Bloudění duše

Ztracená duše

 Chodím noční ulicí, všude tma a světla lamp vytvářející můj stín

nikdo nemá tušení co v mé duší rodí ten splín

 Notoricky známý snad každou ženou ve městě

 utíkám dál s myšlenkou či jsem na správné cestě

 Kam zmizela ta láska? proč vytratil se cit?

 nikdo přeci nechce s prázdným srdcem žít

 Jen prázdná místnost, tam ozývají se zvláštní hlasy

 všude tma a smutné tváře, vytratil se zbytek krásy

 Masky na obličeji kolem jdoucích, sejměte je přeci

 nechovejte se jak ovce uzavřené v kleci

 Kráčím sám temnou alejí, nikdo kolem není

 jak Alenka v říši divů oddávám se svému snění

 Hluboko pod zemí chci ukrýt své srdce před tebou

 dostává mě pocit zimy, chladem mě mé ruce zebou

 V houštinách se plazit, plno překážek nás čeká

 žádnou ženu nezkrotí ani ta nejdivočejší řeka

 Nestíhám být v zákrytu před tvou temnou mocí

 obloha je plná hvězd,chci dál se kochat krásou noci

 Krása noci uvadá stejně jak poslední kvítek růže

 příběh proměnil se v prach, však nedokážu tě smýt z kůže