Byl jsem tvůj princ a ty má královna
dlouho jsem čekal, než se to vše urovná
Byla to jen pohádka, avšak hodně krásná
už nejsi má královna má láska k tobě zhasla
Shořela jak papír, oba půjdeme dál
do dnes nechápu, proč jsem se tolik bál
Tolik věcí tíží už snad nevím co je štěstí
nad propastí stojím a slyším, jak řetězy chřestí
Má osudová lásko kam ses mi poděla?
moc po tobě toužím, kdybys jen věděla
Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc rozum ztrácím
cítím se jako v lese ve kterém nemocné stromy kácím
Nepopsatelný pocit žene se mi celou hrudí
každou noc noční můry ze snu mě budí
Propocené tělo,zmatená mysl a v srdci prázdno
každý z nás v životě si sáhne dolů na dno
Lásky k tobě se bojím, možná že bojíš se i ty
už nežijeme v pohádce vše co zbylo jsou jen sny
ČTEŠ
Bloudění duše
PoetrySnad se vám to bude líbit i přes to, že skládám jen pro radost. :) Přeji pěkné čtení. :)
