Bloudění duše

Lék na lásku

 Nevím jak vyjádřit slovy jak moc mě to mrzí
nedokážu mluvit jen utírám si slzy
Nevím jestli chovat se, tak jako dosud
v den kdy jsme se poznali to musel být osud
Uběhlo už mnoho dní a my jsme kamarádi
všichni přece vidí, že se máme víc než rádi
cítíme k sobě něco, co nejde snadno popsat
chtěl bych ležet vedle tebe a malinko se prospat
Při vzpomínce na tvůj úsměv podlamují se mi kolena
"miluju ale jeho" to jsi mi říkat neměla
Všechna ta naděje už ve mě dávno vyhasla
šanci na to být se mnou jsi suverénně propásla
Každým dnem si říkám, že takhle to má být
smiř se ale s faktem, že bez tebe nedokážu žít
Ničí mě to když vím, že pro tebe nejsem nic
při každém tvém pohledu chtěl bych mnohem víc
Jak se ale říká chtít je pěkná vlastnost
získat tvé srdce by byla pro mě vzácnost
Čekání na tebe tak příšerně bolí
je vidět že se ve mě ještě všechno hojí
Myslel jsem, že už je po všem, že jsem se s tím smířil
to bylo však předtím, než pistolí jsem u své hlavy mířil
Dostala mě deprese už to opět nezvládám
do té samé situace opět srdce dostávám
Tolikrát mám chuť ukázat ti jak to je
vždycky se však přemluvím a řeknu si NE
Nevím jak to ukončit, je to tím že nechci?
jedno už ví, na lásku nenajdou lék ani ti nejlepší vědci