Bloudění duše

Šedá vločka v bílém plášti

Sedím koukám z okna, jak venku padá sníh 

v hlavě stále slyším tvůj roztomilý smích 

Na chvíle s tebou nedokážu zapomenout 

myšlenky na sebevraždu však nelze opomenout 

Být jako vločka jen tak létat vzduchem 

nechat se nést a nežít tímhle ruchem 

Dopadnou na zem, pomalinku roztát 

vybrala sis jeho, to nedokážu ustát 

Tolikrát jsem říkal, že máš být ke mě upřímná 

nejdřív lež, pak přetvářka, to nám to hezky začíná 

Podezřívat můžeš, ale proč mi tohle děláš?

proč maličkosti k hádkám každý den hledáš?

Přemýšlím nad tím proč jsi mi vše vzala 

existuje snad něco, co bys mi s klidem dala?

Dal jsem ti vše, cokoliv jsem mohl 

klidně bych kvůli tobě zeměkoulí pohl 

To je ale málo že? pořád nejsem dost dobrý 

máš tak krásné oči, k tomu rychlost kobry

Útočíš na lidi takhle ty se chráníš

nechápu proč přede mnou své srdce stále bráníš 

Nejsem špatný člověk, ale tohle všechno víš 

tak už přestaň blbnout a pojď ke mě blíž