Bloudění duše

Chybíš mi

Ztracím se ve tmě v těch myšlenkových vlnách

každý večer sám utápím se v slzách

Chybíš mi zlato, jsem tak ztracený

mé srdce krvácí, padám k zemi raněný

Tolikrát jsem padl a znovu vstal

tentokrát už nevím co dělat dál

Nenacházím útěchu, duše má se stále trápí

naděje na štěstí v hlavě se mi krátí

Poslední tanec, to je to, co jsem žádal

každou noc do tvých snů tiše jsem se vkrádal

Byl jako kapka vody, stékal po tvém těle

byl tvůj lapač snů, spalo se ti skvěle?

Chtěl jsem ti číst myšlenky, i když se jich bojím

na tvé okno padá déšť i já v tom dešti stojím

Stojím před tvým domem, jako by to bylo včera

chybí mi tvé objetí, chybíš mi ty celá

Promočený stojím tady, kde jsme stáli spolu

byla jsi tak mladá, stále mě to táhne dolů

Vzpomínky jsou krásné, ale chtěl bych vrátit čas

nikdy nevyženu z hlavy ten tvůj jemný hlas

Tvé dotyky cítím, i když tu dávno nejsi

strašně moc mi chybíš, vrať se prosím, kde si?

Vím, že už se nevrátíš hrozně mě to bolí

jednou se však shledáme, za čekání to stojí