Bloudění duše

Nezapomenutelná

Nenechám se zkrotit tou touhou, co mě souží

neumím ti odolat mé srdce po tobě touží

Pro všechny tak nezkrotná já tě ale znal

celý můj svět na dlani bych ti ihned dal

Nejsme přeci slabí umíme to vydržet

vzpomínám na nás dva, když slzy musím zadržet

Už to bude rok má lásko, že si ještě vzpomínáš?

svou srdečnou povahou mě vždy tak dojímáš

Pozoruji hvězdy, které nám nejspíš nepřály

boj s naší láskou už jsme dávno prohráli

Vzpomínám jaké to bylo ležet s tebou v objetí

miloval jsem mezi námi to příjemné napětí

Ani slovo neřekli a přesto jsme si rozumněli

tvé city ke mě již zanikly a otupěly

Stejně je zvláštní, jak něco takhle končí

dva milenci proti sobě smutně se loučí

Byl jsem ti vším, najednou nejsem nic

nevěřím, že všechny city jsou pryč

Vím, že potřebuješ mě jako já tebe

bez tebe mé srdce prázdnotou zebe

Stojím venku bosí, tam kde jsme stáli spolu

vznášel jsem se v nebi teď rychle padám dolů

Koukám na tebe opodál jsi pro mě vzdálená

vždy když se usměješ jsi tak nádherná

Zapomenout nejde, ale zkouším dále jít

jsem vězněm svých myšlenek proto to nechám být