Středa 1.října 06:33 ráno
Emma se probudila, ne jako obvykle v 7:45, ale v šest hodin ráno poté co Anitin pokoj zalil nepříjemný zvuk kohoutího kokrhání. Otevřela oči a hledala že se podruhé probudila na nafukovacím lehátku pod oknem cizí ložnice.
Její reakce byla hodně podobná rychlému probuzení ze zlého snu. Rychle se napřímila a skoro vykřikla z toho jak se lekla.
"Vypni to!" zavelela rázně Emma poté co se dostatečně vzpamatovala z počátečního šoku.
"Hned," zamumlala a po několika vteřinách budík vypnula
V nastalém tichu Emma znovu zavřela oči a na chvíli usnula. Bohužel po pár vteřinách ji z klidného spánku vytrhl hlas Anitiny matky jak na ně volá aby se přišli co nejdříve najíst.
"Už jdeme mami," zavolala odpověď Anita.
"Vstávej!" přikázala na vrh důrazným hlasem.
Emma vstala, vzala si na sebe župan a odešla do kuchyně kde na ni čekal jahodový čaj a miska cereálií.
Posadila se, poděkovala a začala jíst. Chvíli měla pocit, že usne a zaboří hlavu až po krk do misky plné mléka.
"Jak jste se holky vyspali?" zeptala se Anitina mamka.
"Já teda dobře, nevím, ale jak náš host," řekla s veselým tónem v hlase Anita.
"Probudil mě kohout v půl sedmé ráno, zeptej se mé bolesti hlavy."
"Nechceš prášek? máme jich tu dost. Třeba ibalgin, paralen, nebo migralgin."
"Ne. Děkuji vám. Migréna je jako předsevzetí, zapomeneš na ni a ona odezní."
"To je chytré. Moji dceru by to nenapadlo."
Emma se usmála, když sledovala reakci Anity. Důrazně se osočila proti tomu, že by snad polykala prášky jako bonbóny. Místo toho řekla, že si vezme prášek radši hned místo toho, aby jen tak čekala až se bolest rozhodne odejít sama.
Najednou Emma uslyšela známou písničku od Madony, kterou nastavila jako vyzvánění u své milované sestřenky Cilky.
"Sakra!" zakřičela, "S tímhle už musí přestat."
Vstala a začala hledat v labyrintu béžové kabelky mobil. Když ho našla zvedla hovor a zeptala otráveným hlasem, "Co chceš?"
"Tomu říkám teda pozdrav. Mimochodem dobré ráno," řekla Cilka.
"Dobré ráno. Tak co chceš?"
"Pusť si zprávy."
Emma odešla do obývacího pokoje, kde vzala ovladač a spustila televizi.
"Jaký program?"
"Prima."
"Dobře."
Emma přepnula na Primu a zaposlouchala se do ranních zpráv.
"...tělo bylo nalezeno krátce po půlnoci, kdy hasiči uhasili požár v parku před budovou místního gymnázia," říkal reportér.
"To..to se stalo tady?" zeptala se koktavým hlasem Emma.
"Jo. Včera v noci začalo v parku hořet. Viděla jsem nějakou záři z okna,ale nic víc jsem už neviděla, jenom hasiče."
"Toho člověka zabili?"
"Myslí si to, ale v televizi nic víc neřekli. Zavolám ti až se dozvím něco víc." položila mobil.
Emma pomalu usedla na gauč a sledovala děsivé záběry z parku.
"Tělo nebylo identifikováno," stihl reportér říct než Emma vypnula televizi.
