Středa 1. října 17:45 večer
Anita se od Emmy odloučila, chvíli potom co vešli do kina. Tam na Emmu čekal Jack s lístky na film, kolou a popcornem.
"Ahoj," pozdravil Jack Emmu s milým úsměvem na tváři.
"Ahoj," oplatila mu pozdrav Emma.
"Už je ti líp?"
"Ano. Ano je."
"Tak půjdeme dovnitř?" zeptal se a Emma mu dala jemným úsměvem najevo, že ano.
Anita si mezitím šla koupit lístky na film.
"Dobrý den," pozdravila mile očividně naštvanou prodavačku."
"Dobrej," začala, "Co chcete?"
"Lístek na Mlhu."
"Fajn. Víte co se mi dneska stalo?"
"Ne," řekla Anita, "A ani nechci," pomyslela si.
"Normálně mě nechal."
"A kdo?" zeptala se nevině Anita hladově pozorující lístek vlající mezi prsty prodavačky.
"Přece Petr," řekla a kývla hlavou k druhému prodavači, "Je tak hezkej a prý pro něj nejsem dost dobrá. A víte co je smutný?
"Ne."
"Že má pravdu," s touto větou se skoro rozbrečela.
"Ale to není pravda. Vy ho v tom akorát musíte utvrdit. Měla by jste zkusit štěstí na sobotním maškarním plese."
"Myslíte?"
"Nemyslím já to vím. A teď mi prosím dejte ten lístek protože na mě čeká nedočkavé sedadlo," řekla, vzala si lístek a odešla si sednout.
Středa 1. října 18:00
Viktor, Matouš a Sebastian vešli do truhlářské dílny s tím, že ještě dnes vyslechnou Milana Karase. Našli ho, když vyráběl malou šperkovnici.
"Co chcete? A co tu děláte?" zeptal se mezitím co řezal kus dřeva s ochrannými brýlemi.
"Můj otec to tu vede tak je to trochu blbá otázka," řekl s mírně nadřazeným hlasem Sebastian.
"Fajn. Co teda po mě chcete?" zeptal se, sundal si brýle a opřel se zády o stůl.
"Kde jsi byl včera mezi devátou a půlnocí?" zeptal se Viktor.
"Já jsem podezdřelý? Fajn. Byl jsem venku."
"A s kým?" zeptal se zvědavě Matouš.
"Byl jsem v kině s jednou holkou stačí?"
"Ne," řekl pevným hlasem Viktor, "Chci vědět kdo to byl a jestli ti je schopná poskytnout aliby. Jinak nejsme schopní se hnout z místa."
"Fajn. Byl jsem venku s Kamilou."
"Záhrobskou?" zeptali se udiveně všichni tři najednou.
"Ano."
"No to je teda rána," řekl s úsměvem na rtech Matouš.
Následovala série stejných otázek jaké byli předtím položeny Janovi.
"Tak tedy poslední otázka, kdo si myslíš že by někdo z těchto lidí mohl být vrah?" otázal se Viktor a podal Milanovi lístek se třemi jmény. Ten skoro bez váhání vyslovil jedno jméno.
"Marek. Poslední týden, od té doby co jsme dopravili ty kříže do kostela, se tu neukázal a to chodí často a včas. Jo a když jste ty detektivové tak kdo byl ten umrlec z dnešní noci?"
"Ještě se neví," řekl tiše Sebastian a odkráčel pryč společně s Viktorem a Matoušem.
Středa 1. října 18:42 večer
Film byl zhruba v polovině. Anita sledovala jedním okem bílé promítací plátno a druhým, očividně až příliš se bavící pár asi čtyři sedačky před ní. Odtud se ozývali fráze jako: "Strašně tě miluju", "Já tebe víc", "Já tebe nejvíc" a tak dále. Anita to poslouchala a vesele si mumlala.
"Já miluju tebe, ty miluješ mě, všude je tu láska," pak následoval dlouhý výkřik, když Anita uviděla pavouky vylézající z lidského těla. Prostě Stephen King je plný překvapení.
"Nechtěla by jste mlčet?" okřikl ji muž sedící vedle ní.
"Ne!!! Viděl jste to? Ty potvory vylezli rovnou z toho chlapa, to nemůže zůstat bez odpovědi."
"Tak alespoň ak nekřičte!"
"Ne. Nepřestanu. Prostě se s tím nějak srovnejte."
"Už jen chybí aby mi zazvonil telefon a já si tu nahlas povídala s nahluchlou kamarádkou," říkala si v hlavě Anita. Při této myšlence se usmála.
Středa 1. října 19:17 večer
Mlha skončila před necelými deseti minutami. Anita stála rozklepaná před kinem a čekala na Emmu, která se na a ne uráčit vyjít ven. Nakonec vyšla spolu s Jackem. Zastavili se, chvíli si povídali a pak se políbili na rozloučenou.
"Ten film nebyl tak hroznej jak jsem si myslela," řekla z vesela Emma, když přicupitala za Anitou.
"Myslíš? Tak poslouchej. Na začátku jsem deset minut poslouchala zoufalou prodavačku, se kterou se rozešel její přítel, mimochodem strašně hezký, ten kluk má na víc. Pak jsem se posadila vedle...s prominutím kreténa, který má problém s projevy strachu..."
"Křikem?"
"Ano. A pak jste tam byli vy. "Já tě miluju." "Já tebe víc" atd."
"Ty jsi to slyšela?"
"Zlato slyšelo to celý kino. Tak dál, tomuto krásnému večeru nasadili korunu pavouci vylézající z lidského těla!"
"Nevšimla jsem si"
"Jak by jsi si taky mohla všimnout když jsi měla na starosti sto osmdesát centimetrů vysokou věc?" obě se pak začali smát.
Středa 1. října 19:20 večer
Jack šel sám pod oranžovým světlem pouličních lamp naprosto nevnímaje člověka, který až doteď šel za ním. Tato osoba zapadla do vedlejší uličky a následně se rozeběhla sítí těchto uliček až k místu, kde měl projít Jack.
Stoupl si zády ke zdi a vyčkával.
"Deja vu," pomyslelo si Něco, když si vzpomnělo na svou první vraždu před pár dny, kdy přesně takhle čekal až z poza rohu vyjde jeho cíl.
Tentokrát Něco nepotřebovalo ani lopatu. Prostě ve vysoké rychlosti skočilo po Jackovi, kterého následně povalilo na zem. Něco vytáhlo nůž z kapsy, prohlídlo si čepel, kterou následně olízlo.
"Teď umřeš. Víš to že jo?"
"Ne," řekl tiše Jack a následně vymrštil levou pěst proti útočníkovi, ten ji však včas chytil.
"To jsi neměl dělat," řeklo tiše Něco a následně vzalo nůž a bodlo Jacka do ruky.
Jack ovšem nějakým způsobem vysvobodil pravou ruku z pod svých zad, protože na ní přesně dopadl když na něj útočník skočil a podařilo se mu vraha trefit. Ten pak následujících pět vteřin skuhral nad svou bolestí, ale pak se otočil zpátky k Jackovi, napřáhl nůž a začal bodat.
