Pondělí 29.září 15:15 odpoledne
"Počkám na tebe za rohem," zašeptal Emě do ucha Matouš.
Emma se otočila a spatřila blížícího se Jacka Blacka. Přistěhoval z Anglie před dvěma roky spolu s rodiči. Jeho otec dostal velice výhodnou nabídku aby pracoval v nedalekých Karlových Varech jako právník.
Emmě se líbil od prvního dne co přešel práh její třídy, posadil se do vedlejší lavice a usmál se na ní. Byl asi sto osmdesát centimetrů vysoký, měl černé, středně dlouhé vlasy a hnědé oči, ty ji snad fascinovali nejvíc, dokázala by se do nich dívat celé hodiny, nedokázala jim nic odmítnout ani to když ji požádal o doučování z matematiky.
"Počkej prosím," volal na ní z dálky.
"Copak asi potřebuje. Vždyť ví že se uvidíme zase tenhle pátek," pomyslela si, když ho viděla jak k ní běží. V obličeji byl celý rudý.
Přiběhl k ní a začal zhluboka dýchat. "Ahoj," vysoukal ze sebe, když se mu dech trochu zklidnil
"Ahoj. Co potřebuješ? Máme se setkat až v pátek."
"Já vím. Proto tu nejsem," pořád oddychoval.
"A co potřebuješ?" zeptala se tím provokativním hlasem jak to často dělá Anita.
"Přišel jsem se tě zeptat jestli by jsi dneska nechtěla někam zajít?" tato otázka vyrazila dech pro změnu Emmě.
"Z...zveš mě na rande?" neúmyslně zakoktala.
"Vlastně ano," nastalo ticho. "Tak půjdeš?"
"Ano. Ale mám jednu podmínku."
"A jakou?"
"Půjdeme ke Zlatému lvu."
"A proč zrovna tam?"
"Sestřenice tam dělá hostesku. Slíbila jsem rodičům že až půjdu s někým na první rande tak půjdeme tam aby na nás mohla dát pozor," zasmál se.
"Dobře. Vyzvednu tě v sedm. Tak večer." vzal ji za ruku a náznakem ji políbil.
Emma se otočila, zamávala mu a vyrazila za Matoušem, který byl už určitě nervózní a čekal na podrobnosti z onoho krátkého rozhovoru.
Ještě se otočila, Jacka už neviděla, ale měla ten pocit, že je někdo sledoval. "Ne někdo ale Něco," stačila si ještě pomyslet než ji na rohu překvapil Matouš.
"Tak co?" zeptal se. Emma mu vylíčila veškeré podrobnosti.
"A co chceš si vzít na sebe?"
Zamyslela se, ještě nad tím nepřemýšlela. "Najdu si něco ve skříni," řekla potichu, aniž by pomyslela na následky.
"Tak to teda ne!" zaječel, chytil ji za ramena a přitlačil zády k cihlové zdi jednoho z domů.
"Vsadil jsem se s Viktorem," pokračoval. "Ten říkal že až s ním půjdeš na rande tak to zvoráš. Já na rozdíl od něj ti věřím a nedovolím aby jsi mě tak zavrženíhodně připravila o stovku tím, že něco vyhrabeš z té "Ospalé díry", které říkáš skříň!" zasyčel.
"Co tím chceš říct!?"
"Jen to že tě znám už od první třídy zlato a vím co v tvém případě znamená "najdu si něco ve skříni" a věř mi na rande v tom nechoď." skončil a rychle se nadechl, jakoby právě uběhl maraton.
"A to tam mám jít nahá?" zeptala se tím svým cudným hláskem.
"Ne to ne. Ale vím co si vezmeš na sebe, jen to chce promyslet. Říkala jsi v sedm?"
"Ano." Usmál se.
"Tak to teď máme spoustu práce," a začal se hlasitě smát.
