In Black (Zayn Malik Cz)

4.

Rychle jsem vběhla do pokoje a zavřela dveře, které jsem následně i zamkla. Začal bušit na dveře a tahat zběsile za kliku.
„ Pojď sem ty děvko! Chci si užít! " křičí ,ale já ho ignoruji a modlím se k mamince.
Bože vždyť mě chtěl asi znásilnit! A otec by ho určitě nechal.

Ráno se probudím kolem 8 a jdu snídat. Otec ještě vyspává na gauči a vedle něj nějací muži. Snídani potichu a rychle připravím. Pak si ji odnesu do pokoje, protože tam dole nechci být déle než je potřeba.
Jakmile dojím, vezmu si knížku a pustím se do čtení.

Už jsem skoro na konci,ale když skontroluji čas přestanu číst. Dám si záložku tam kde jsem skončila a knížku položím na černý stolek. Podívám se z okna a vidím nádherný slunečný podzim. Takže sahám po černých lagínách a tílku ,na které si dám košili. A kolem hlavy uvážu šátek, aby mě nepadaly vlasy do očí při práci. Všechny věci v černé barvě.
Připravená jsem si šla pro malou motičku a květinu, kterou chci zasadit na hrobě.
Se vším potřebným se vydám k hřbitovu.

Přijdu před hrob,jako první začnu vytrhávat plevel a přitom si povídat s mámou, vím že mi neodpoví, ale já věřím že je se mnou a slyší mě.
„ Včera byli u nás doma otcovi kámoši . Jeden vypadal na to že mě chce znásilnit. A otec dělal že to nevidí a nazval mě kurvou" zalesknou se mi oči nad tím jak nadrženě a slizce se na mě díval. A ze slov, které vypustil člověk, jenž mě jako malou vodil do školky a říkal mi princezno, začnu plakat.
„ Zamkla jsem se v pokoji, takže za mnou nemohl. Proč se tak chová mami? Proč mi nadává, proč tobě nadává? " další slza sklouzne.

O několik hrobů dál se koná pohřeb. Nevěděla jsem že dnes nějaký je, kdo vůbec umřel? Další člověk opouští tohle malé městečko. Podívám se tam a vidím několik lidí v černém oblečení stát kolem rakve, jež se pak spouští za doprovodu hudby do jámy. Každého si zkoumavě prohlížím, jestli mi nejsou povědomí. Pohled spočinul na muži, který měl oči jak hořkou čokoládu, ale teď se mu leskly. Havranní vlasy dodávaly s vousy na nebezpečnosti. Když zbystří že se na něj dívám, odvrátím pohled a věnuji se úpravě hrobu.

„ Ahoj Luno ,rád tě vidím " přijde ke mě farář. Pohřeb skončil a pozůstalí se loučí.
„ Chvála Kristu otče, já vás taky " pozdravím ho.
„ Přijdeš zítra na mši? " položí mi otázku.
„ Samozřejmě" usměji se a podívám se do jeho vrásčité tváře.
„ To jsem rád. Pěkně Christianě zkrášluješ její hrob. Byla by na tebe pyšná " on jediný mě dobře zná a ví co se mámě stalo.
Oči mě začnou pálit a neposedná slza sklouzne.
„ Neplakej. Slz bylo dost" pohladí mě po hlavě.
„ Bylo" přikývnu na souhlas.
„ Tak se uvidíme zítra. Měj se" řekne a usměje se.
„ S pánem bohem " řeknu a věnuji se zase práci.

Umyji náhrobní kámen, který se teď leskne. Naposledy zapálím svíčku a pomodlím se.
„ Miluju tě na měsíc a zpátky " řeknu a opouštím hřbitov.

Asi víte kdo byl na tom pohřbu že? :D
Každopádně mě tenhle příběh hrozně začal bavit, ale už mi dochází nápad jak dál psát :D