In Black (Zayn Malik Cz)

29.

,, L-Liso, co tady děláš?" Strach z ní mě neopustil ani když odešla ze školy a teď stojí před dveřmi a já ji vyklepaně pozoruji.

Její úsměv mi nahání strach, jako zbabělec už se chystám zavřít dveře,ale její noha v lodičce mi to zabrání.

,,Ahoj Luno" s mým jménem si  prohrála, stejně jako si vždy hrála se mnou.,, Můžu dál?" Ledové modré oči mě pozorovaly, avšak já sklopila pohled a odstoupila od dveří.

Uvnitř mé hlavy jen křičelo Sakra proč si ji pustila dovnitř?!

,, Máš to tu pěkne, žiješ sama?" Otočí se na mě potom, co si prohlédla obývací pokoj, naproti kterému sídlila kuchyň. Její otázka mě zarazila.

,, Ehm, díky. Proč se ptáš?" Zamračeně ji probodnu pohledem.

,,Ale jen tak, jestli máme někoho čekat " oslnivě se usměje a já se jí začnu bát když se začne přibližovat. Její malý podpatek klape po parketách a vytváří děsivý zvuk.

Když už nemám kam couvnout, hodlám se jí podívat do očí. Vždy je měla tak strašidelné a chladné.

,, Kvůli tobě mě vyhodili ze školy," řekne a přitom se furt usmívá. ,, kvůli nějaké posrané šikaně. Copak jsem tě šikanovala Luno?"

Hlasitě polknu a přemýšlím jestli se jí postavit a nebo jako vždy zalezu do kouta.

,, No" polknu, ale pak se něco ve mně vzepře  ,,Ano. Šikanovala jsi mě od té doby, co jsem nastoupila na střední! Jsi jen hnusná blbka, která si potřebuje něco dokazovat tím, že ostatní bude šikanovat a ubližovat jim! Zasloužila sis to!  " Poslední slovo zakřičím a z jejího ďábelského úsměvu se stane naštvaná grimasa.

,,Ty děvko " chytí mě pod krk a přimáčkne ke stěně. Snažím se jí ruce oddělat, ale moje tělo je úplně paralyzované a jakoby ztratilo sílu.

,, Zopakuj to!" Přimáčkne mi víc krk a já se bojím jako nikdy a pomalu se začínám dusit.

Crr

Zachránil mě zvonek. Lisa se zarazila.

,, Ještě si to vyřídíme!" Zasyčí a pustí mě. Rychlými kroky otevře dveře a odchází pryč.

Sklouznu po stěně a zpracovávám ten fakt, že jsme se jí postavila a ona mě za to málem udusila. Držím se za krk a popadám dech.

,, Luno? Co tu dělala?! " Peter se tu najednou objevil, ale já jsem pořád vyděšená. ,,Si v pořádku? Co se stalo? Co ti udělala?" Nemůžu nic říct, nejde to. Jen lapám po dechu a hledám pomoc v jeho očích. Ne. Chci Zayna, to jeho potřebuji.

,, O-ona. Já se jí postavila" vydechnu a on mě obejme. Nechápu, proč to dělá.

,, Neboj, už ti neublíží" snažím se tomu věřit, ale vím že on mě neuchrání. Jen můj princ to dokáže, ale ten je teď daleko.

     .....

Od toho incidentu uplynul už týden. Vycházím společně ze školy s Peterem a  on plánuje, že si půjdem někam sednout. Nechce se mi nikam, ale musím se nějak začlenit a chodit do společnosti. Zrovna mluví o nějaké kavárně, když se můj pohled ale zasekne na parkovišti.

,, Pane bože " dech se mi zadrhne v hrdle.

Rozutíkám se tím směrem jak nejvíc můžu. V padnu mu do náruče a rozpláču se. Pevně mě svírá a pusinkuje.

,, Co tu děláš? Nezdáš se mi?" Zašeptám když mě pustí.

,, Přijel jsem za tebou" jeho hlas mi chyběl. ,, A ne, jsem skutečný" jeho úsměv mi vyvolá motýlky v břiše.

,,Na jak dlouho?"

,, Nechci kazit tuto pěknou chvilku, aby ses trápila." Zašeptá a náruživě mě políbí. Jak moc mi tohle chybělo. Ani jsem si nevšimla, že tím polibkem odběhl od tématu.

Vezme mi tašku, i když má svoji a společně se vydáme domů. Ptám se na kluky, jak se mají a jestli taky přijeli, bohužel nepřijeli, jen on, což je zvláštní. Když přijdeme domů, tašky hodí k botníku a znovu se vrhne na mé rty. Za zátylek mě přitáhne a já ucuknu od přívalu bolesti. Modřina, kterou mi Lisa způsobila se ještě nezahojila.

,, Co se stalo?" Nechápavě se Zayn zeptá a já mu opět začínám lhát, i když bych neměla.

,,N-nic " nejistým úsměvem se ho snažím obalamutit a odvést pozornost tím, že chci pokračovat v tom, v čem jsme přestali.

,,Ne. Co tam máš?" Vlasy mi odhrne pryč a tím uvidí modřínu. Sklopím pohled. ,, Kdo ti to udělal?" Jeho hlas je hrubší, vždy když je naštvaný.

,,Bouchla jsem se"

,,Do krku?!" Skvěle. Teď je stoprocentně naštvaný. ,, Proč mi zase lžeš?! " 

,,Ale já-" zajíknu se, cítím jak mi začínají vlhnout oči ,, nelžu. Spadla jsem ze schodů. Víš jaká jsem nešika, podklouzlo mi to a prostě jsem se udeřila. Proč na mě vždycky tak řveš a nevěříš mi?" Měla jsem se dát spíše na herectví, protože mi na to skočil. Obejmul mě a začal se mi omlouvat.

Kde se to lhaní ve mně bere?

••••

Pocit prázdnoty je pryč. Zaynova přítomnost mě udělala zase šťastnou a já se přestala trápit nějakou Lisou a nebo tím, že jsem nedostala stipendium.

Mazlení se. Kdo by řekl, že se ráda mazlím? A Zayn? Ten je snad umazlenější než já.

"Neber to" zamumlám mu do krku, když se ozve jeho mobil.

,,To je máma" odvětí a já se zamrčením se zvednu a čekám až to vezme.

Když s mobilem u ucha volá s jeho mámou, kreslím mu na hruď obrázky. Sluníčko. Srdíčka. Dětinské, já vím, ale baví mě kreslit na jeho kůži, která je hebká a poskvrněná inkoustem. Zapamatovávám si každý rys jeho svalů, každý obrázek vepsaný do jeho kůže a jeho vůni.

,, Neboj mami. Pozdravuj všechny, mám vás moc rád.. pá" Zaynův hlas je měkký, když mluví s mámou.

Hovor položí a moje maličkost se mu stulí na hruď. Jeho dlouhé prsty si pohrávají s mými vlasy a tím jak je to příjemné, mě to ukolébává ke spánku.

,, Na jak dlouho se zdržíš? A proč si mi neřekl že přijedeš?" Mé otázky, na které chci znát odpověď od té doby co jsem ho uviděla stát před školou snad budou konečně zodpovězeny.

,, Víš, je tu něco co ti musím říct." Odkašle si a mně je najednou nepříjemně z toho, že se dozvím něco co se mi nebude líbit. Ta tam je ospalost ,, Přijel jsem, protože mě vybrali na to, abych jel bojovat do Íránu. Přijel jsem se rozloučit" 

Ten mráz, co mi přeběhl po zádech si pamatují do teď. Jen němě zírám a nedokáži nic říct.

,,Ale vždyť, ty nemáš bojovat. Pamatuji si jak si říkáš že ty nemůžeš, protože děláš něco jiného" Moje zděšení se nedá ani popsat.

,, Já vím, jsem pouze v záloze, kdyby náhodou. Ale velitel mě viděl bojovat a viděl jak zacházím se zbraní. Posílá mě tam jako posilu našim vojákům. Nevím jak dlouho tam budu"

Zní tak klidně a vyrovnaně, zatímco já se přímo uvnitř pomalu hroutím.

Přijde mi, že píšu čím dál větší kraviny. Není to už ohrané? A baví to vůbec někoho? 😅
Momentálně jsem totálně zamilovaná do jednoho hokejisty,  takže mám hlavu v oblacích a vidím všechno růžově, ovšem teď to nejsmutnější, neví že existuju 😅 Same případ jako s Louim, ach ta platonická láska 😂😊 Přestanu kecat nesmysly, když to nikoho beztak nezajímá 😁😂

Goodnight xx