In Black (Zayn Malik Cz)

20.

„ Hrozně dlouho to tu chci vymalovat" řeknu a s nadějí v očích se na něho podívám. V jeho očích se blýskne.

„ Máš barvy? " řekne se zájmen a já kývnu.

Vstanu z postele a vyjdu z pokoje. Zamířím do garáže kde vyhrabu několik kyblíku černé barvy. Tak dlouho jsem to tu chtěla všechno vymalovat a teď když tu nakonec bydlím sama, proč tu nevymalovat?

Všechno se pak stalo jako bych byla ve snu. Ty stěny, které jsme chtěli vymalovat tak nábytek kolem nich šel pryč a my se pustili do tvoření. V mém pokoji to byly 3 stěny, jež se malovali a už vybledlejší černou překryla nová černější černá. Při malování mi Zayn vyprávěl další historky, u nichž jsem se smála. Tu jednu čistou stěnu si potom vzal Zayn do parády, ale já nakonec to nevydržela a přidala se taky. Pomocí štětců jsme na ní vytvořili něco úžasného. Ten obrázek jsem si ihned zamilovala.

„ Je to úžasné " vydechnu.

„ S tvojí pomocí. Maluješ úžasně " usměje se.

Pak jsme šli do obýváku a tam taky malovali několik stěn.

„ Ukaž, jsi malá, tam už nedosáhneš" mrkne na mě a odstrčí mě stranou.

„ Hej! "

Váleček namočím do barvy a přejedu mu s ním po zádech. Obrátil se na mě a vykulil ty své hnědé oči v údivu a pak mi to oplatil. Tímto začala válka. Začali jsme se nahánět a místo stěn malovali sebe, křičela jsem a utíkala po schodech nahoru on mi byl hned v patách, upřímně neměla jsem šanci utéct.
Mé černobílé triko bylo už čistě černé a jeho bílé triko také. Barva stříkala všude, ale bylo mi to jedno, hlavní bylo utéct.

„ Mám tě! " berme to tak, že po mně skočil. Jeho tělo zalehlo mé a když jsem se chtěla dostat pryč, jeho hlava byla nebezpečně blízko. Bylo to tu zase, jako u toho lesa. Mozek křičel ať okamžitě vstanu, ale mé tělo nereagovalo, vpíjela jsem se do Zaynových očí a nemínila to přerušit. Byl čím dál blíž, a pak tu mezeru přerušil a já poprvé ochutnala Zaynovy rty.
Myslela jsem si, že to nejde se tak z ničeho nic zamilovat, ale jak jsem ochutnala jeho rty, chtěla jsem je líbat už do smrti.

„ Ani nevíš jak jsem hrozně dlouho to chtěl udělat " zašeptal.

Rychle jsem se postavila a odešla do kuchyně. Pochodovala jsem tam a zpět.

„Stalo se něco? " zeptal se s ustaraným a překvapeným pohledem.

„Je to celé špatně, všechno. Nemůžu to. Vždyť ti je 22 a o 5 let jsme od sebe. To-to nejde, panebože. " zmatkovala jsem. Až teď mi došlo všechno tohle.

„ Klid. Věk je jenom číslo"

„ A vězení je taky jenom místnost " s ironií to řeknu. On to asi nechápe.

„ Teď jsi jak ty nácky z citátu? " zašklebí se.

„ Já jsem nácka, takže" s hořkostí se zasměju.

„ Netrap se takovýma kravinama. Za chvíli máš 18 a tak ostatním může být šumák s kým se budeš stýkat, nebo s kým budeš "

Přistoupí ke mně a pohladí mě po tváři. Pak si stoupne za mě a mé vlasy přehodí přes rameno. Své teplé rty přiloží na můj odhalený krk a já se zachvěju. Mé myšlenky jak je tohle špatné se ztratily a já se soustředila jen na Zaynovi rty. Tuhle krásnou chvíli přerušil jeho zvonící mobil. Nevím až kam tohle mohlo dojít, proto jsem z části mobilu děkovala a z části ne.

                         ◆◆◆

Je to už přes týden, co se se Zaynem stýkáme, někdy tu přespí někdy ne. Kluci tu taky párkrát byli a o nudu nebylo nouze. Nevím jak to se Zaynem mezi sebou máme, jestli jsme jen přátelé a nebo něco víc, všechno se děje tak přirozeně a nemusím nad tímto přemýšlet. Ale jakmile skončí den, tak po nocích se topím v myšlenkách nad námi. Mé city se změnily, Zayn mi není lhostejný, ale já nevím jestli mu to říct.

Tohle není jediné co mě trápí, trápí mě Lisa. Její chování se od té události s Peterem mnohem zhoršilo. Pro ni bylo asi velmi vtipné mi nějak strčit do skříňky, snad ty největší pavouky. Myslela jsem, že umřu. Mám hroznou panickou chorobu z pavouků, takže ji náramně bavilo když mě museli proplesknout, jelikož jsem omdlela a následně mě museli poslat domů, protože jsem byla úplně mimo a klepala jsem se jako ratlík. Doma mě Zayn utěšoval v hřejivém objetí, byla jsem ráda, že se nesmál, jsem ráda že tu pro mě je.

                      ◆◆◆

Další týden se přehoupl a já už to nevydržela.

„ Ehm, Zayne? Jak to mezi námi je? " nervózně jsem si třela dlaně a dívala se mu do očí.

„ Uh, já nevím "

„ Jsme jen přátelé?

„ No? "

„ Aha. "

„ Ale, chtěla by jsi aby jsme byli něco víc? " usměje se a já vidím jak mu jiskří oči.

„ A co když jo? "

Yeah!🙌 Jsem zpátky a asi se mi zrušil blok. Teda doufám. Upřímně se nemůžu dočkat, až se nějak dopracuji k tomu jak chci s příběhem pokračovat, protože mi přijde že vás asi nudí, že?
No, tak doufám že vydržíte a nějak ho podpoříte 💋😊