In Black (Zayn Malik Cz)

13.

Couvla jsem a ošila se. Jeho sklamaný výraz nešel přehlédnout a jeho zatnutá pěst taky.
„ Já už musím domů " potichu řeknu a odcházím. Nic neřekl jen pokýval hlavou, kterou následně schoval do dlaní a hlasitě vydechl. Sice jsem už byla několik metrů od něho, ale slyšela jsem to. Víc jsem se zachumlala pod mou šálu a s plnou hlavou myšlenek nad tím jestli mě chtěl políbit, šla domů.

Vešla jsem dovnitř našeho domu a jak jsem mohla podle bot vidět, byl doma. Povzdechla jsem si a šla po schodech do mého pokoje.
„ Luno pojď sem " řekl hlas z kuchyně, zněl prázdně a celkově zvláštně. Dostala jsem trochu strach, ale rychle ten pocit zahnala a sešla dolů.

„ No? " řeknu a podívám se na něj. Sedí u stolu, ruky sepnuté a na tváři má nic neříkající výraz.
„ Musíme si promluvit" hlasitě jsem polkla a čekala o čem chce asi mluvit, kývla jsem proto hlavou že rozumím.
„ Víš já, stěhuju se" vyděšeně jsem se na něho podívala. Co to právě řekl? Sedla jsem si a na tváři měla pořád vyděšený výraz.

„ C-Co?"

„ Tady v tom domě už dál žít nechci. Rozhodl jsem se, že se odstěhuju, mojí firmě se teď vede, takže asi za pár dní přijedou stěhovaci jen pro ty nejdůležitější věci a já příští týden odjíždím. " Ano otec vlastní firmu, kde se vyrábí různé dřevěné nábytky, taky myslím že tam jsou i podlahy, kterou teď nějakou dobu sice zanedbával, divím se že se jí teď vede.

„ A co já? " Až teď si uvědomuji že říkal že ON se stěhuje, né my.

„ Ty si tu zůstaň šak co, za chvíli ti je 18 a to už se o tebe nemusím starat. Takže jakmile budeš plnoletá, tenhle barák přepíši na tebe. A já budu bydlet jinde, nějaké prachy ti nechám" řekne to jako by se nic nedělo. Jako by bylo úplně normální že se stěhuje a mě tu nechá a pak na mě přepíše barák. To nemůže ne?

„ Cože? Nemůžeš jen tak odjet, si přeci můj otec" řeknu a stoupnu si. Vím že mi způsoboval bolest, spíše psychickou než fyzickou, ale pořád je to můj táta, který mě vychoval.

„ Můžu, ten dům na tebe přepíši a aby jsi si pořád tak nestěžovala, účty budu platit. A vůbec, kdo ví jestli si moje. " řekne to bez emocí. To bolelo, jak to může říct. Do očí se mi nahrnou slzy.

„ Jsem tvoje. Copak nevidíš tu podobu? " Je pravda že jsem více podobná na něj než na mámu. Mám jen máminy oči. Zakroutí hlavou a chystá se odejít.

„ To tu mám být sama? Neodjížděj"

„ Buď si, já příští týden odjíždím, poslední slovo " řekne a odejde k sobě do ložnice. Spustí se mi slzy a taky odejdu k sobě. Nechci být v tomhle domě sama, nechci. Je veliký pro jednoho člověka. Zblázním se tu. I když se se mnou táta vůbec nějak nebavil a nepřišel za mnou jak se mi vede ve škole, nic. Jen jsme se hádali. Ale i tak, byl tu a necítila jsem se tak prázdná, teď když tu nebude, nevím jak to budu zvládat. Doufala jsem, že se s tátou udobříme, že to bude jako dřív, jenže tímhle tím stěhováním tu naději pohřbil úplně. Když nad tím tak přemýšlím, na tomhle světě jsem už sama a nemám nic, nic, jakobych pro nic nežila, pouze přežívám.

Ten příběh se píše snad sám, úplně mi mění plány 😄
A mimo to, dostala jsem nápad na nový příběh, už ho mám trochu rozepsaný, ale ještě jsem ho nezveřejnila. Rozmyslím se jestli ho zveřejnit teďka, protože mám 2 příběhy rozepsané tak nechci jich mít nedodělané a začínat zase nový, že bych pak nestíhala. No ještě uvidím.