In Black (Zayn Malik Cz)

14.

Zayn

Nějakou dobu jsem tam stál a v hlavě si přehrával co se vlastně stalo.
Nechápu že jsem se chystal ji políbit, co mě to napadlo?! Zahnal jsem myšlenky na ni a utíkal k tetě.

Padl jsem do postele a jako bych měl před sebou pořád ty její šedé oči. Své jsem zavřel a snažil se to vymazat z hlavy, jenže ty měsíce nešly vymazat, tu šedou jsem pořád viděl.

„ Zayne! Večeře!" zavolala z kuchyně teta a já se zvedl a šel dolů. Tam na mě čekala teta se strýcem a dva malí rarášci.
„ Žayne! Poď buďeš šedět vedle mě! " křičel malý Luke.
„ Ně budě vedle mě!" teď křičela malá Rosie.
„ Budu sedět uprostřed, takže budete oba dva vedle mě. Dobře?"  navrhl jsem a sedal si na mé místo.

„ Ďobže" řekli najednou a pelášili si sednout. Podíval jsem se na můj talíř a na něm se vyjímalo kuře s rýži, miluju kuře.

„Zayne a kdy máš v plánu odjed? " zeptala se teta a já se na ni podíval.

„ Vadím vám tu?" lehce překvapeně a zároveň smířeně jsem to řekl. Teta vyděšeně upustila příbor.

„ Ne! Vůbec! Jsme moc rádi že tu s námi jsi, kdoví kdy tě zase uvidíme. A děti tě milujou. Můžeš tu být jak dlouho budeš chtít. U nás máš vždy dveře otevřené " Usmála se a pohladila mě po ruce. Úsměv jsem jí opětoval a pokračoval v jídle

Po večeři jsem si šel lehnout, jenže skuste usnout když vám mysl utíká za černovlasou dívkou s šedýma očima. Nejde to. Furt jsem si opakoval 'Nemysli na ni! Copak nevíš že bez tak odjedeš?! Přestaň na ni okamžitě myslet! Seber se chlape, chováš se jak zamilovaný teenager a ty vůbec nejsi zamilovaný! Tak na ni přestaň kurva myslet! '

Trochu to pomohlo, uspalo mě to. Myslím, že opakovat si ty věty je mnohem účinnější než počítat ovečky.

---------------------------

Až po dvou dnech jsem se odhodlal přijít před ten dům. Dokonce jsem se dokopal i k tomu jít před dveře, ale než jsem stačil zazvonit, dveře rozrazila velká hora masa, která nesla s další horou postel. Uhnul jsem na stranu a pokoušel se podívat dovnitř domu. Jenže výhled mi zabránilo mužské tělo.

Podíval jsem se na toho muže a mohl jsem se setkat s chladně modrýma očima. Přejel mi mráz po zádech, byl to Luny otec, ta podoba nešla přehlédnout.

„ Přejete si pane?" Odměřeně, chladně, pevně a s odporem se mě zeptal.

„ Je doma Luna? Potřebuji s ní mluvit." Není jediný kdo umí nasadit masku chladného člověka, v mém případě až nebezpečného.

„ Pff není doma" Založil si ruky na prsou a já měl chuť mu jednu vrazit. Takoví lidé mě serou nejvíce, ti co si hrajou na něco víc a na to co nejsou a k ostatním se chovají povrchně.

„ A kde je? "

„ Jak to mám vědět? Je mi jedno kam lozí" Tenhle člověk je monstrum to jak se chová k vlastnímu dítěti, hnus.

„ Jste její otec, musíte to vědět"

„ No, nevím jestli je moje. A Luna nemá žádné kamarády, takže určitě někde trucuje, nic jiného nedělá. " Chtělo se mi z něj blít, jednoduše kokot co to nemá v hlavě vpořádku.

Ale když řekl tu poslední věc o Luně, okamžitě jsem věděl kde je.

Opravdu miluji svou rodinu 😄😊 Ze mě je teď chůva mojí malé sestřenky, takže hlídám a musím si s ní hrát, tím pádem se vždy k psaní dostanu až večer totálně unavená😀
Proto se omlouvám že je tahle kapitola o ničem 😌😓