In Black (Zayn Malik Cz)

16.

Luna

Co to řekl? Jediný kdo mě miloval byla máma a já milovala ji.
Taková je láska, ale když jsem o mámu přišla, ta bolest byla a pořád je nesnesitelná.

Stoupla jsem si a chtěla od něho utéct. Už nikdy ho nevidět. Ale zase mě chytil za mé zápěstí, pevně.

„ Prosím. Nech mě na pokoji. Prosím " Ruku zkouším vyprostit, ale nejde to, je moc silný.

„ Nemůžu" Jeho tmavý pohled je tak přísný, že se ho i bojím. Přemýšlím co udělat, nemůžu tu s ním být a nikdy ho už nesmím vidět. Vší silou mu patou dupnu na nohu, okamžitě mi ruku pustí a já rychle utíkám po schodech dolů. Když vyběhnu ven slyším dunivé kroky, ještě je na schodech. Okamžitě se rozběhnu do lesa. Běžím a běžím. Znám to tu, vím že když poběžím dál a pak zahnu v pravo, měla bych vyjít pár domů od našeho, teda teď už asi od mojeho, domu. Doufám že za mnou neběží.

Už se blížím k tomu místu kde mám zahnout, ale zvuky mě zastaví. Podívám se kdo to je a přemýšlím jestli jít dál nebo ne. Je to Lisa a David a řekněme, jsou ve velmi vášnivé náladě. Schovám se za pařez a radši si zácpu uši. Kdybych vyšla a oni by mě viděli, ani nechci pomyslet co by mě udělali.

Když konečně odešli, šla jsem domů.
Do prázdného domu. Ano, dneska odjel i když říkal že to bude nejspíše za týden. Šla jsem se osprchovat a pak rychle spát.

-----

Znáte ten pocit, když vám někdo úplně křičí do tváře a nadává vám? Ne, já jsem ho právě poznala. Vyšla jsem z budovy školy, ale do cesty mi vstoupila Lisa, myslela jsem že mě možná včera přeci jen viděla a jde si to se mnou vyřídit.

„ Ty hnusná socko! Okradla jsi mě! Měla jsem prstýnek z pravého stříbra a položila jsem si ho na stůl a ty jsi mi ho vzala, protože jsi kolem procházela! Naval ho ty špíno" Vřískala na mě a já na ni hleděla, protože to nebyla pravda.

„ Dělej! Vysyp tu tašku! " Tašku jsem si přitiskla k sobě a rázně řekla ne.

„ Neslyšela jsi ty hnusko! Dej to sem" vytrhla mi tašku z ruk a převrátila ji. Všechny mé věci z ní vypadaly. Mé výkresy se rozletěly všude a oni na ně šlapali. Proč jsem si zrovna dneska brala tu složku s něma? Mezi těma věcma se zaleskl i stříbrný prstýnek. Bože, ona mi ho podstrčila do tašky. Slyšela jsem zalapání po dechu jak se někteří překvapili. No já byla ještě více překvapená.

„ Vidíte! Okradla mě. Jděte někdo pro ředitela"

„ Ty-Ty jsi mi ho podstrčila. Tobě bych nikdy nic neukradla " řeknu a ona se mi vysměje. Začnu sbírat mé kresby, ale někteří na nich stojí a prohlíží si je. Seberu jim je a hledám můj nejlepší výkres mámy, na který jsem nejvíce pyšná, ale nikde ho nevidím.
Pak ho ovšem uvidím, Lisa ho drží v ruce a na tváří má úšklebek.

„ Liso, vrať mi ten výkres " Řeknu zatím v klidu a natáhnu ruku.

„ Ani mě nehne. Když ty jsi ukradla mě můj prstýnek, proč bych nemohla si půjčit papír? " zašklebí se.

„ Nic jsem ti neukradla, hodila ksi mi ho do tašky. A ten papír je můj. Vrať mi ho"

„ Vůbec neumíš kreslit. Jsi stejně hnusná jak tvoje matka. Jde vidět že jsi to po ní zdědila. No říká se taky, že i podvedla tvého otce. Takže je to děvka a jaká matka taká dcera" Usměje se a já vybouchnu. Když přijde řeč na mámu, neudržím se.

„ Jediný kdo je tu děvka si ty Liso! Nevím kdo včera šukal s Davidem v lese. Podvedla si Petera a myslím že né jednou. Takže si ty děvka!" Zařvu jí to taky do tváře. Za ní můžu vidět Peterův rozzlobený pohled.

„ To jsi posrala" Vlepí mi takovou velkou facku až upadnu, vůbec jsem to nečekala. Těma umělýma nehtama mě i škrábla. Držím si levou tvář a k nohám se mi snese roztrhaný výkres mámy. Jedna slza si najde cestu ven.

„ Hej! Co děláš? "

Taky jste nemocní/é? Já ano, mám něco s krví a tak jsem doma. No a vyšlo to tak blbě, že máme v pondělí lyžák a já na něho nemůžu 😭😥😢 No a teďka v sobotu závěrečné 😰 Mám antibiotika, ale musím to odtančit, tak snad se mi nic nestane 😫
Včera měl jeden úžasný člověk s úplně nejlepšíma výškama už 24. 💞🎂 Pořád je tak zatraceně sexy 😈 A myslím že ještě dlouho bude 💦 Kapitola měla být už včera, na jeho narozky, ale usnula jsem po penicilinu 😓