In Black (Zayn Malik Cz)

23.

Zvonící mobil se ozval a já prorazila hladinu. Splašeně jsem se začala nadechovat a vzduch se mi konečně dostával do plic. Otřela jsem si oči a natáhla se po mobilu. Zayn.

„ Ahoj Lun"

„ A-ahoj Zee" popotáhnu a usměju se.

„ Ty pláčeš? " zhrozí se.

„ Ne"

„ Pláčeš "

„N-ne. Já si dělám večeři a krajím cibuli" plácla jsem nějakou blbost.

„ Vážně? "

„ Jo"

„ Dobře. Tak jak se máš? "

„ Mám se dobře " pro sebe se ušklíbnu, jaké klišé to říkám.

„ Tak to jo. Mám už přijet? "

Chtěla jsem říct jo, ale pak jsem si uvědomila, že by se ptal jak to vypadám. Ty modřiny jdou vidět a o Lise mu nemůžu říct.

„ Ne. Nemusíš. Pěkně si užívej s rodinou, já to tu zvládnu " aspoň pro sebe vytvořím falešný úsměv.

„ Dobře. Už musím končit. Pa, miluju tě "

„ Já tebe taky"

Položí to a já se uvelebím ve vaně. Znovu mi cinkne mobil.

'Peklo začíná špindíro '

„ Nezvládnu " neposedné slzy se rozplynou ve vodě a já přemýšlím co udělat.

Do školy jdu unavená a pod vrstvou make-upu se snažím skrýt modřinu a velké kruhy pod očima. Skoro nic jsem nenaspala. Se strachem překročím práh školy, klepu se a jen čekám z jakého rohu vyskočí Lisa. Naštěstí v klidu dojdu ke skříňkám, ale za doprovodu smíchu. Viděli tu fotku. Rozhlédnu se kolem sebe a na konci chodby uvidím šklebící se Lisu.

„ Ahoj Luno" ozve se za mnou a já se s leknutím otočím. Uvidím usmívajícího Petera, ale úsměv mu zmizne když uvidí mou tvář.

„ Co to máš na obličeji? "

„ Nic"

Odejdu od něho a jdu do třídy. Myslela jsem že dnešek proběhne dobře, ale zmílila jsem se, jako vždy. Obličej ponořený v polévce a smích kolem mě. Z jídelny jsem opět utekla. Špinavá a ze všech kolem unavená dorazím domů. Potřebuji teď Zayna, hodně. Ne, musíš se s tím vypořádat sama.

Další den zase se strachem vkročím do školy. Lisa čeká u mojí skříňky a já se proto schovám za rohem, kde mě překvapí Peter. Mile se na mě usměje, nechápu ho.

Když to Lisa vzdá jdu si konečně pro věci. Na mé skříňce je napsané Špína. S povzdechem vezmu věci a jdu do třídy.

Školní rozhlas zapraská a z něho se ozve ředitelův hlas. „ Luna Madds a Lisa Fight se okamžitě dostaví do ředitelny. "

Lisin nenávistný pohled mě pálí v zádech a já s bušícím srdcem jdu do ředitelny. To není možné, nikdy jsem nic neprovedla.

„ Pane řediteli? " řeknu hned  po tom co mě s Lisou pozve dál.

„ Posaďte se děvčata " jeho kamenný, nic neříkající výraz mě děsí.

„ P-provedla jsem něco? " hlas se mi třese, ani nevím proč.

„ Vy ne, ale tady slečna Fight ano. Liso dostala se mi anonymní zpráva, že zde slečnu Madds šikanujete. "

Lisa naprázdno otevře pusu a začne se bránit.

„ Co?! To je blblost proč bych to dělala? Ten anonym lže. " vztyčí bradu.

„ Slečno řeknete nám jestli to je pravda, že vás šikanuje?" otáže se mě a já nevím co říct. Lisa po mně mrskne pohledem a já se rozklepu.

„ J-já..  Uhh.. víte.. " přísný pohled od Lisy mě územní „ ne pane, není "

„ Luno, proč lžete? Tyhle fotky nelžou, ale vy ano. Nechápu proč. Šikanuje vás, že ano?" přede mě položí fotky. Fotku ze včerejška, z parku, mou skříňku a ještě i starší fotky z dob sladší šikany. Do očí mi vstoupí slzy a já začnu kývat hlavou.

„ Ty čubko" zasyčí Lisa.

„ Slečno Fight, být vámi bych si dával pozor na pusu. Mohla by vás Luna klidně nahlásit na policii. Podle důkazů šikanujete zde Lunu a já šikanu nestrpím, proto vás vylučuji ze školy, všechny věci odevzdáte zítra."

Překvapeně se dívám na ředitela a pak na Lisu, která v obličeji neskrývá překvapení a zděšení. Je zle, nebude chodit do školy, ale co když se bude mstít venku?

„ Můžete jít a do vyučování už nechoďte" řekne a já se zvednu z místa.

„ Nashledanou." řeknu a rychle vystřelím ze dveří a ze školy taky.

„ Ty svině, kvůli tobě mě vyloučili. Za to zaplatíš " dohnala mě, přirazila na zeď a vztáhla ruku, že mě uhodí. Jenže cizí ruka ji zadržela.

„ Myslím, že by už stačilo Liso" Peter jí odstrčí.

„ Co to děláš?! "

„ Už toho nech. Si trapná tak radši odejdi. " a ona opravdu s urážením odešla.

„ V pořádku? "

„ Jo. Jen, j-já. Jsem volná" vydechnu, i když to nedává smysl.

„ Já vím "

„ Jak-"

„ To já poslal řediteli ty fotky a zprávu o šikaně. Nemohl jsem se dívat jak ti ubližuje, ale pozdě jsem si to uvědomil. " nevydržela jsem to a padla mu kolem krku.

„ Děkuju "

Silně ho objímám a pláču mu na mikinu. Tak dlouho to trvalo a konečně budu mít klid, nikdo mi nebude už ubližovat. Sama bych to řediteli neřekla, protože jsem měla strach. Nevím z čeho, ale bála jsem se, bála jsem se Lisy. Z pevného objetí nás vyruší povědomí hlas.

„ Lun? "

Dnes jsem měla jet na hokej, ale sešlo z toho. Nesmím se na nic vždycky tak těšit, protože z toho vždy sejde 😑 No a tak se nudím a píšu kapitolku. Snad se vám líbila 😊