Drarry: ● Just you and me ●

Mám tě rád

Harry:

Té noci se mi zdál sen. S Dracem jsme zase společně přišli do jídelního sálu. Skoro většina si začala šeptat, Harry sem a Draco tam. Já i Zmijozel jsme se posadili ke svému stolu ke své koleji, ale o pár míst dál od svých přátel, jako by to už ani přátelé nebyli. Seděli jsme naproti sobě, dělila nás jen ulička oddělující jednotlivé stoly. Já i blonďák jsme si nemohli nevšimnout všech těch pohledů, nikdo se s námi nebavil, byli jsme odpadlíci. Nějakou dobu jsme trpěli všechny ty posměšky a zároveň i nezájem okolí o jakýkoliv kontakt s námi. Když už jsme toho oba měli dost, Draco na mě kývl a já už moc dobře věděl, co má na mysli. Oba jsme tedy vstali od stolu a šli naproti jeden druhému. Hluk v sále se o to více zvedl. Já i chlapec stojící na proti mě jsme se rozhlédli po studentech. Povzdychl jsem si, oba jsme moc dobře věděli, co máme dělat. Draco mě jednou rukou chytil kolem pasu a tu druhou mi položil na krk, já učinil totéž. Naše rty se přibližovaly a během chvíle jsme byli uvězněni do jednoho velkého polibku, který jsme následně prohlubovali. V sále zavládlo znatelné ticho. Tak jsme se líbali, dokud na nás nezačali volat  a křičet učitelé. ,,Harry, Harry...."

,,Harry, Harry. Vstávej, dělej." ze snu mě vytrhl Ron, byly asi tři hodiny ráno. ,,Je ti něco?" Staral se Ron. ,,ne, mělo by?" pomalu jsem si sedl na postel.

,,Já jen že jsi se celkem vrtěl a něco mumlal, ale jestli jsi v pohodě, tak tě zas nechám spát."

Sakra! Doufám že nic neslyšel, ,,Co jsem mumlal?" 

,,Nebylo ti nic rozumět." Uklidnil mě a pak už jsme šli zase spát, ale já nemohl usnout. Celou noc jsem byl vzhůru a přemýšlel nad snem. Byl to jen sen a nebo záblesk budoucnosti? Z poloviny jsem chtěl, aby to byl jen sen, protože bych nechtěl ztratit všechny přátelé. Na druhou stanu jsem si hrozně přál, aby to jen sen nebyl a já jednou mohl políbit Draca. V Hlavě jsem si přehrával celý sen a domýšlel si, jak by asi mohl pokračovat. Nakonec jsem usnul.

Ráno jsem naštěstí nezaspal, tak trochu mě probudil hluk Ronova vstávání a jeho přípravy na den. Promnul jsem si oči, vykonal svou raní rutinu a vyrazil jsem za povinnostmi. Během školy jsme s Dracem dělali jakoby nic. Já, Ron i Hermiona jsme se tak nějak normálně bavily a celkem vše bylo v pohodě. Během školy nás nformovali, že zítra by měl být výlet do Prasinek. To pro mě znamenalo buď to zůstat v Bradavicích, nebo sebrat neviditelný plášť a jít. Po škole šli Ron s Hermionou do knihovny, učit se, a já tak měl volnou chvíli pro sebe. Potloukal jsem se po chodbách doufajíc, že se potkám s Dracem, tak se také zanedlouho stalo. Kolem mě procházel blonďák i s jeho bodyguardy,lehce do mě vrazil a nenápadně mi předal papírek. 

,, Jdi na pánské toalety ve druhém patře, každou chvílí tě tam budu čekat. Zkus to nějak nenápadně. -Draco M.-"

Učinil jsem tak, jak bylo psáno ve vzkazu. Draco už tam na mě čekal a vítal mě vřelým objetím. ,,Ahoj Harry."

,,Ahoj Draco." Usmáli jsme se jeden na druhého.

,,Co podnikneme? " zeptal se mě Draco. ,,Mám tu ten neviditelný plášť, tak bychom mohli jít k tobě. Co ty na to?" Navrhl jsem mu. Draco souhlasil, tak jsme se vydali do jeho pokoje. Když už jsme byli na místě, pohodlně jsme se posadili a začali jme si povídat, jako tomu bylo každý den.

,,Draco, dnes jsem měl sen." váhavě jsem začal novou konverzaci, ale nebyl jsme si jistý, zdali mu mám říct o dnešní noci. Draca to ale vážně zajímalo, tak mě několikrát přemlouval, abych se mu svěřil.

,,No víš, zdálo se mi..." začal jsem vyprávět Zmijozelu svůj sen. Cítil jsem se trapně a bál jsem se, že se mnou přeruší jakýkoli kontakt. Draco trochu zvážněl, ,,víš, mě se zdálo v podstatě to samé, ale už asi několik měsíců zpátky." Spadl mi kámen ze srdce, ale co to vše má znamenat? Bude to záblesk minulosti, nebo je to jen náhoda?

,,Víš Harry, tenhle sen, a ještě pár jiných, mě navedlo k tobě. Dodali mi odvahu tě oslovit a spřátelit se s tebou." 

,,Bojím se, Draco." Nahodil jsem smutný výraz.

,,Čeho se bojíš, povídej, jsem tu jen pro tebe." Blonďák mi položil ruku na rameno a v přátelském gestu mě na něm hladil palcem.

,,Bojím se, že kvůli takovýmto snům o tebe přijdu a nejen kvůli těm snům, ale i kvůli okolí. Moc si vážím našeho přátelství, ale bojím se, že kvůli svému chtíči přijdu o všechno, především a hlavně o tebe." po tváři mi stekla malá slza, kterou mi následně z tváře setřel Draco.

,,V tom případě se oba bojíme toho samého." 

Podíval jsem se Dracovi do očí, ,,Jak to teď tedy bude?" Jeho teplou ruku jsem ze svého ramena chtěl dát pryč, ale jakmile jsem se jí dotkl, chtěl jsem ji držet a vnímat její teplo. Draco mlčel a sklonil svou hlavu. Nechtěl mi ublížit, avšak věděl, že čekám na odpověď.

,,No, víš, raději to necháme tak, jak to bylo do teď. Jsme oba pod emocionálním nátlakem a takové věci chtějí čas. Harry, mám tě moc rád, ale zatím jen přátelé, ano? Bude to tak lepší. Lépe se tak poznáme a budeme si jistí, zdali by to opravdu mělo cenu a vydrželo by to. Věř, že přátelství je milionkrát lepší, než rozchod..." Když zmijozelskému došla slova, objal mě a držel mě v náruči. Cítil jsem, jak se naše těla chvějí pláčem. I přes to, že jsme si přímo neřekli, že k sobě něco cítíme, bylo to více než jasné. Co bylo ještě jasnější, bylo to, že oba chceme něco víc, tomu však musíme dát čas.